Hlavní úroková sazba ČNB se tak po včerejšku dostala na úroveň 1 %, kde byla naposledy v roce 2009. Diskontní sazbu, za kterou si banky ukládají volnou likviditu na jeden den, ponechala na 0,05 %, lombardní zvedla na 2 %. Vrací se tedy k rozpětí, kdy se tyto mezní sazby pohybují jeden procentní bod od dvoutýdenního repa.

Pro někoho sice poslední rozhodnutí mohlo být překvapivé, nicméně řada centrálních bankéřů o růstu sazeb docela otevřeně hovořila předem. Nakonec nejednou zaznělo, že slabá koruna otevírá prostor pro dřívější či rychlejší růst úrokových sazeb. A to ostatní vlastně platí i po včerejšku. Koruně totiž prozatím poslední zvýšení sazeb, respektive další rozšíření úrokového diferenciálu nijak nepomohlo (viz dále). Proto zůstává další zvyšování sazeb i nadále na stole. Zvlášť když ČNB stále ještě počítá s tím, že koruna prolomí pětadvacítku už ve třetím čtvrtletí letošního roku a oproti současné úrovni do konce roku posílí vůči euru o skoro 5,5 %. S ohledem na konec QE nebo překoupenost koruny se to zatím moc pravděpodobné nezdá. Tedy minimálně do té doby, než se zcela zklidní situace na rozvíjejících se trzích.

I když se guvernér na tiskové konferenci nechtěl k žádným dalším krokům zavazovat, jeho poselství bylo jasně jestřábí: Rizika prognózy jsou proinflační, takže pokud bude třeba, ČNB přistoupí k dalšímu navýšení sazeb. A jak ukázalo včerejší zasedání, nemusí se ani vázat na zasedání spojené s projednáváním inflační prognózy. Přesto předpokládáme, že si nyní dá ČNB na chvíli pohov a k dalšímu navýšení sazeb sáhne až v posledním čtvrtletí letošního roku. V mezičase bude vyhodnocovat vývoj zpomalující ekonomiky a materializaci zahraničních rizik a nejistot. A na závěr snad jen dodat, že ČNB i nadále jasně deklaruje, že nástrojem její měnové politiky jsou úrokové sazby a přímo intervenovat ve prospěch koruny nehodlá. Na použití „atomového kufříku“ v podobě devizových intervencí rozhodně nenazrál čas.