Kolikrát jste už slyšeli o nebezpečí diktatury, která se o lidi postará, zajistí jim perfektní životní úroveň, ale zároveň je zbaví svobody. U literátů a politických filozofů je to jedno z nejčastějších témat, minimálně od dob Alexise de Tocqueville. A zní to logicky.

Zní to logicky na první pohled. Po chvíli přemýšlení si ale člověk řekne. Moment! Tady něco nehraje. Kolik bylo v dějinách diktátorů, kteří lidem zajistili bezpečný pohodlný život výměnou za svobodu? Moc jich nebylo. A i těm pár výjimečným to vydrželo jenom velice krátce. Dokonce i v dějinách různých totalitních režimů buď šla nahoru životní úroveň i tolerantnost režimu, nebo šlo obojí dolů.

Pro pochopení je ovšem důležité nezaměňovat osobní svobodu s právem usilovat o svržení režimu. Proti svému svržení se všechny režimy pochopitelně brání.

Směna blahobytu za svobodu, to je jenom zajímavá literární konstrukce. Skuteční tyrani lidi zbaví svobody i blahobytu zároveň. A za dobrých vládců se lidé mají lépe a jsou také více svobodní.

Obávám se, že varování před tou směnou (nesmíte trvat na rozumné životní úrovni, protože by to ohrozilo vaši svobodu) je jen propagandistickým trikem směřujícím k tomu, aby lidé byli v první fázi sraženi do bídy a v druhé fázi zotročeni.

(zdroj: petrhampl.com)