Mnozí upozorňují, že Westinghouse nejspíš není schopen zakázku realizovat. Jenže ono to může být úplně jinak. Ono to může být tak, že ve Westinghousu dobře vědí, že to nezvládnou, a že vůbec nemají v úmyslu cokoliv budovat.

Pro Českou republiku to může znamenat vstup do projektu, kde bude každý rok docházet ke změnám. Každý rok dojde k navýšení ceny. Každý rok se bude platit. Dodavatel bude vyvíjet nějakou činnost, ale konec bude v nedohlednu. Pokaždé se najde nějaká objektivní příčina, proč to nejde jinak. A pokaždé se najde nějaká konzultační firma, která to “nestranně” posoudí a doporučí, aby česká strana platila víc a víc.

Česká strana se neodváží dělat problémy a bude platit a platit a platit. A kdyby se náhodou přece jen osmělila, nebude se záležitost řešit před českými soudy, ale před nějakou rozhodčí komisí kde v cizině, kde si to Westinghouse bez problémů ošéfuje.

Spíše než stavbu tedy můžeme čekat ekonomický hnisající vřed, který se nikdy nezačne hojit. Nové bloky nebudou nikdy uvedeny do provozu a každý rok budeme platit – řekněme – dvojnásobek rozpočtu ministerstva školství. Westinghouse se nikdy nevzdá pravidelného snadného příjmu, a česká strana se neodváží přiznat, že veškeré dosavadní náklady byly vyhozeny z okna.

Můžeme tomu říkat výjimečná státní zakázka, ale výstižnější by bylo „daň ze spojenectví“.

(zdroj: petrhampl.com)