Podobné to je na ministerstvech a krajích. Bez ohledu na požadavky svrchovaného lidu si byrokrati za pomoci mediálního prostoru vytváří absolutní mandát moci, vztahující se prakticky na všechno. Především na to, že jich se zákony, normy, slušnost a morálka jaksi netýkají.

Politici a lidé kolem nich (placení z daní vybraných od občanů) si v zaslepení náhlého přílivu peněz ve výši, o které si sami rozhodli, nevšímají rostoucí občanské nevole vůči politikům a úředníkům, neboť nerespektují vůli suverénního lidu a bez pokory k vlastní sebe-odpovědnosti doslova pohrdají společenskou objednávkou na prosperitu, spravedlnost a pravdu.

Mzdové šílenství

Vládní politici korumpují navyšováním mezd státní zaměstnance s motivační vidinou toho, že je budou volit, bez ohledu na skutečnost, že pro tyto peníze stát musí drze sáhnout do kapes formou daní těm, kteří je vytvořili.

Ten, kdo vědomě porušuje pravidlo vyváženosti příjmů a výdajů, porušuje makroekonomickou rovnováhu státu a koleduje si o pořádný hospodářský průšvih. Každý ekonomicky vzdělaný člověk vám řekne, že není možné, aby ve státní sféře, která ničím nepřispívá k hospodářské produkci, byly vyšší platy, než v privátní sféře. Je to cesta k vytváření dluhu.

Kde jsou Babišova slova o zodpovědném hospodáři? V roce 2013 činily výdaje státu na mzdy cca 130 miliard. V roce 2018 se náklady vyšplhají téměř na 190 miliard. To je zřejmě to proslulé odšpuntování ekonomiky, o kterém Babiš před vstupem do politiky hřímal.

Je ale třeba pravdivě pojmenovat, co ve skutečnosti odšpuntoval. Mimo jiné i to, že počet státních zaměstnanců narostl za pět let o 40 tisíc.

Odšpuntované zdražování všeho

• nemovitosti vyletěly raketově do takových výšin, že jsme se v rychlosti růstu dostali téměř na světovou špičku;
• současně s tím ČNB zvýšila úrokové sazby a znepřístupnila řadě občanů dosáhnout na hypotéky. To bude mít obrovský vliv na budoucí spotřebu a hlavně další prohloubení nedostatku už tak chybějících bytů;
• razantně zdražují všechny potraviny;
• zdražují se všechny služby;
• obrovský nárůst ceny el. energie a následně i plynu;
• ceny stavebního materiálu stoupají neustále.

Ve své podstatě se musí zdražit vše, co je zatíženo mzdovým nárůstem. A tak občan radující se z navýšené mzdy netuší, že o ni vzápětí přijde navýšením cen všeho. To jsou neúprosné zákony ekonomiky. Jediný, kdo na této falešné hře vydělal, je „politik“, který dosáhl svého cíle a vděčný, ale oklamaný, lid ho opět zvolil.

Zběsilý růst mezd zapříčiněný politickou korupcí voličstva, razantním zvyšováním mezd státním zaměstnancům, je neudržitelný a je cestou do pekel. Zdravý růst je podmíněn zejména růstem produktivity práce a růstem produkce, který lze zabezpečit především modernizací a robotizací firem, nebo, nejefektivněji, snížením daňového zatížení. Za těchto podmínek klesají ceny a občan bohatne, protože koruna posiluje. V této oblasti stát zcela selhává a naopak svírá produkující firemní oblast daněmi a stále narůstající byrokracií, kterou ale nezapomíná za její neproduktivní zbytečnost velmi dobře platit.

Babiš se holedbá „efektivním“ výběrem daní, ale to, že za jeho vlády se zvýšily náklady na státní správu o 60 miliard, ho už vůbec nezajímá. Stát sebere daňovému poplatníkovi formou mnoha nemravných daní 70 % ze sta a ještě má málo. O neoprávněných zajišťovacích příkazech a EET u drobných živnostníků ani nemluvě.

Opět, tak jako Kalousek, i Babiš láká investory na státní dluhopisy, aby zalepil díry v rozpočtu a mohl do médií lhát, že má vyrovnaný rozpočet.

Státní dluh je stále téměř na 1.7 bilionech a každý z nás, včetně nemluvňat, je zatížen dluhem ve výši 166 tisíc. Za šest let Babišova vládnutí se nic k lepšímu nezměnilo, a to i přes to, že ekonomika šlape na plné obrátky.

Otázka zní: Proč?

Odpověď zní: Stát z toho všeho sežere 70 % na rozhazování a vlastní spotřebu, která je čím dál vyšší.

Stát opět rozdává nadnárodním korporátním molochům, stovky miliard z daní Čechů, podporuje tak odtok vysoké přidané hodnoty z naší země, a tím likviduje českou prosperitu proradným nadržováním cizákům.

Občanské protesty lidí proti politické zlovůli jsou ignorovány a přehlíženy politickou, obchodní, akademickou a mediální „elitou“. Firmy a samospráva jsou šikanovány rostoucími byrokratickými nesmysly na každém kroku. Sílící kritika je stále častěji svazována mediální cenzurou, kdy pravdu se občan nedozví z veřejnoprávních médií, ale ze svobodných informačních serverů.

Justice jako pilíř ochrany práva občana je v rozkladu a stává se z ní spíše obhájkyně gaunerů, kteří jsou společnosti prezentováni jako VIP. Vedle toho jsou justicí stíháni lidé za projevy svobody slova, např. i za to, že na vojenský konvoj vystrčí zadnici, ale nahá vystrčená zadnice na pochodu homosexuálů Prague Pride, rovnou do kamery, je v naprostém pořádku.

Stát a státní zaměstnanci jsou k občanovi v podřízeném postavení

Ctihodní občané, prezident, premiér, vláda, poslanci, senátoři a 463 tisíc státních zaměstnanců jsou vašimi, našimi, zaměstnanci. Jak budou hospodařit se 70% procenty toho, co vám seberou na daních, je na vás, neboť, ať se vám to zdá divné nebo ne, vy těm úžasným politikům podepisujete pracovní smlouvu tím, že jim dáte ve volbách hlas.

Netuším, jak dlouho se lid ještě nechá do nekonečna urážet arogancí mocných a jak dlouho ještě bude snášet kriminalizaci svobodného vyjadřování zakotveného v Ústavě, za použití lidmi vytvořeného kapitálu proti nim. Mějte na paměti, že tyto finanční prostředky jsou v rukách politického establishmentu neomezené a politické nástroje, ukryté třeba za pitomou koblihou nebo neoprávněným destruktivním navyšováním platů státním zaměstnancům, jsou vychytralým nástrojem, jak se udržet u plného státního koryta. Mějte v patrnosti, že jejich vliv na média (kterých celou řadu vlastní), je totální.

Stovky miliard utopených v korupčních aférách za asistence politických špiček dělají z naší země pohádkového třesoucího se OSLA.

Hloubka všech dosavadních nemravností politické korupce je, jak se zdá, bez hranic a to vždy v minulosti vedlo k rozkladu společnosti.

Jsme svědky uplatňování jednostranného práva establishmentem vůči společnosti, ale bez jejich vlastní odpovědnosti. Politici nám nesdělují fakta, ale jen svůj názor, ten je ale v rozporu s prospěšností reality.

Dostali jsme se do bodu, kdy o chodu společnosti rozhodují neeticky smýšlející „elity“ bez morální pevnosti, v rozporu se zájmem celé společnosti, jež odmítá nadvládu nepodložených názorů a nehospodárnou spotřebu jí vyprodukovaných peněz.

SORY JAKO

Petr Havlíček