Soukromá spotřeba dnes klesá sedmým nejrychlejším tempem v Evropské unii. Rychleji se propadá pouze v Řecku, Portugalsku, Itálii, na Kypru, v Maďarsku a ve Slovinsku. Podle očekávání zpomaluje i ekonomika. V tom jsou Češi šestí nejhorší, když lepší bilanci mají dokonce Maďaři. Nebýt toho, že se dosud na slušné úrovni drží objem investic, byl by pád ještě dramatičtější.  

Češi se sice chlubili nízkou nezaměstnaností, její růst za poslední rok byl ovšem v rámci Evropské unie zase sedmý nejvyšší. Horší jsou podle očekávání jen Řecko, Portugalsko, Itálie, Kypr, Španělsko a Slovinsko.  

O nic lepší bilanci neukazuje Eurostat ani pro průmyslovou výrobu. I v jejím růstu jsou Češi šestí nejhorší, o málo horší výsledky mají pouze Italové, Španělé, Kypřané, Lucemburčané a Maďaři.  

Ekonomický pokles je především důsledkem úsporných kroků Fischerovy a Nečasovy vlády. Snižování platů i sociálních dávek a zdražování po zavedení vyšší sazby daně z přidané hodnoty vede logicky k výše zmíněným důsledkům. Řecká ideologie současné vlády to ovšem označuje za nezbytnost, protože bez úspor by se Česko dostalo na cestu nezvladatelných dluhů.  

Potíž je v tom, že přes zmíněnou rétoriku dluhů přibývá velmi vysokým tempem. Podle údajů za třetí čtvrtletí minulého roku se státní dluh meziročně zvýšil o pět procent – do toho přitom ještě nebyly započteny náklady na církevní restituce. Růstem veřejného dluhu na tom hůř než Češi byli pouze Kypřané, Irové, Španělé, Portugalci a Italové.  

Vláda tedy stále pokračuje v úsporném tažení, které poznáme letos dalším zdražením, sníženým reálných mezd a reálných důchodů. Pokud se nestane něco nečekaného, důsledkem bude další pokles domácí spotřeby, celkového ekonomického výkonu, růst nezaměstnanosti a tak dále.  

Něco nečekaného by se stát mohlo. Všichni už automaticky spoléhají na ekonomické oživení Eurozóny a zvláště Německa. Pak začnou tuzemské firmy víc exportovat, zaměstnávat a vše se obrátí k lepšímu. Takové scénáře ve světě existují a dají se použít u menších zemí, mezi které se Česká republika – dalo by se říct naštěstí – počítá.  

Na tom je tedy hodně racionálního, neexistuje však žádná jistota, že v západní Evropě dojde k takovému oživění, že se odtamtud začnou vyvážet pracovní místa do Česka. Oživení v Německu a v dalších zemích může být i tak skromné, že se vedle nich bude Česko nadále potápět.  

Dnes se ekonomika propadá kvůli dluhové krizi v celé Evropě, analytici přesto čerpají optimismus z takzvaných předstihových indikátorů. Jde o průzkumy, které zjišťují mezi podnikateli a spotřebiteli, jak vidí nejbližší budoucnost. Pokud jsou ekonomicky aktivní lidé dost optimističtí, pak k tomu jistě mají nějaké důvody a jejich pozitivní očekávání se naplní se značnou pravděpodobností.  

Minulý týden vyšel vysoce uznávaný index podnikatelského klimatu Ifo. Vydává ho stejnojmenná mnichovská agentura, která zjišťuje náladu mezi průmyslníky. Už třetí měsíc přináší pozitivní výsledky. Po průběžném poklesu podnikatelských očekávání během celého loňského roku se nálada v listopadu změnila a lednová čísla už naznačují, že by se Německo mohlo úplně vyhnout recesi a obnovit mohutný ekonomický růst. „Německé hospodářství startuje do nového roku se značnou důvěrou,“ řekl prezident výzkumného ústavu Hans-Werner Sinn.  

Pokud se optimismus naplní, budou zachráněni také Češi. Možná bychom neměli spoléhat jen pomoc od na našeho odvěkého nepřítele, ale už jsme si nějak zvykli. V každém případě právě z indexu Ifo a z jiných méně významných indexů čerpají naději také tuzemští analytici.  

Potíž je v tom, že se německý optimismus do Česka nepřenáší. Zdejší Průmyslníci koncem minulého roku snižovali svá očekávání do budoucna, nezlepšilo se to ani v lednu. Nálada spotřebitelů se průběžné zhoršovala celý minulý rok a v lednu poklesla ještě hlouběji.  

Z toho je zřejmé, že cesta Čechů k oživení bude delší, než v německém případě, a že při očekávaný vzestup Čechů nezávisí jen na Německu. Půjde o to, jestli se Češi pod vzorem od sousedů sami probudí, navíc navzdory dalším úsporným vládním krokům.  

Finanční a následná dluhová krize přinesly Evropě jednu klíčovou zkušenost. Některé regiony se mohou vyvíjet mnohem lépe či hůře než regiony jiné. V příštích měsících se tedy mohou rozdíly mezi zeměmi prohloubit. Předpovědět to může předstihový index pro celou Evropu, podle kterého jsou Češi osmý nejpesimističtější národ, pokud jde o ekonomické výhledy. Horší jsou pouze státy, od kterých by se to dalo očekávat.  

Otázka tedy zní, jestli už jsme opravdu na řecké, portugalské či italské cestě. Zdá se to zatím málo pravděpodobné, ale právě tohle riziko se objevilo koncem minulého roku. A stále spoléhat, že se potíže nějak samy vyřeší, už nejde.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele