Právě předvolební sliby politiků toho, co by si veřejnost přála, aby hned po volbách od slibů ustoupili, je populismem nejhoršího zrna. Právě oni však moc rádi na jiné hází populistickou nálepku. Musel jsem se smát, když jsem slyšel premiéra Sobotku hodnotit německé volby a jeho přívlastky pro Alternativu pro Německo. Není ovšem sám Sobotka populistou hrubého zrna a volebním podvodníkem?

Věřit nevěřit sociální demokracii po předchozích volbách, před nimiž Bohuslav Sobotka sliboval revizi církevních restitucí, což žádala většina společnosti, protože nečasovské ujednání považovala za nemravné? Hned po volbách se nad slibem zavřely kruhy na vodě. Tanečky okolo údajného vyjednávání vedené za Lidový dům zejména Alenou Gajdůškovou, byly jen cestou k zapomenutí.

Naplněna nebyla ani slova Jeronýma Tejce, že pokud se nepodaří změny prosadit na vládní úrovni, začne se o nich opětovně diskutovat na půdě soc.dem. Ale ani to B. Sobotka nenaplnil. Košile je blíž než kabát a post premiéra blíž než důvěra veřejnosti. Krize soc.dem má jistě hlubší kořeny než jen tento populismus před minulými volbami a následnou zradu. Sobotkovská politika k ní ale přispěla dílem vrchovatým. A máslo na hlavě mají i „nové“ tváře Chovance a Zaorálka, kteří v té době jako nejčelnější straníci o směřování a konkrétních krocích Lidového domu spolurozhodovali.

Volit ČSSD a zahrát si hru na Věřte Nevěřte? Při pohledu na tváře současného triumvirátu se do toho člověku moc nechce. Zase se chválí, slibují, ale na zradu voličů s církevními restitucemi si už ani nevzpomenou. Teď její šíbři už jen myslí na své budoucí uplatnění.

Vyšlo na vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele