Jablkem jejich sporu je rozhodnutí, zda běžence rovnou vracet na německých hranicích do té země Evropské unie, kde byli při vstupu do Evropy registrováni, což by bylo v souladu s evropským právem a nebo je dál přijímat bez kontrol v Německu a obcházet tak unijní předpisy.

Sám H. Seehofer musí mít Merkelové plné zuby, neboť nedávno mu potopila jeho klíčový plán o 63 bodech na řešení migrace. Nejprve  neustále opakovala my to zvládneme, a když migraci nezvládla, tak se snažila vnutit ostatním zemím EU povinné kvóty na přijímání migrantů, které Německo přijalo. Migranti většinou nepracují, někteří se registrují na více místech pod různými jmény a vždy inkasují sociální podporu. Tak kde je ta německá důslednost a preciznost?

Místo, aby se Německo podílelo s Itálií, Francií a Španělskem na ochraně vnějších hranic EU,  snížilo lukrativní sociální dávky, které běžencům poskytuje a dodržovalo platné unijní předpisy, tak se snaží tuto zátěž, která vznikla právě pozváním imigrantů A. Merkelovou, přenést na ostatní státy EU, jmenovitě na Polsko, Slovensko, Maďarsko a Českou republiku, které svorně tento diktát, a de facto skrytou islamizaci svého území odmítají.

Obliba Merkelové klesá také díky narůstající kriminalitě, kterou imigranti, nekontrolovatelně vpuštěni do Německa, na jeho území páchají. Blíží se krach migrační politiky, kterou Merkelová prosazuje a ta vede zápas o svou politickou budoucnost. Proto hledá podporu pro svou politiku i u potomků sudetských Němců.

Při svém vystoupení dne 20. června 2018 v Berlíně k  poválečnému odsunu Němců ze střední a východní Evropy řekla, „...rozpoutání nejkrvavější války v dějinách, ba ani všechny zločiny nacistů, nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění“.
Takovou nehoráznost si za uplynulých 73 let nedovolil žádný německý kancléř. Všichni si byli vědomi toho, co Německo svým sousedům způsobilo, a také věděli, že odsun se konal na základě rozhodnutí čtyř vítězných velmocí, které válku s nacistickým Německem vyhrály.
Jenže Merkelová v touze po hlasech potomků sudetských Němců není sama. Například státní tajemník německého spolkového ministerstva vnitra Stephan Mayer, jinak významný funkcionář ve Svazu vyhnanců a člen Sudetoněmecké rady v minulosti (v roce 2015) na sjezdu tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Augsburku, problematiku tzv. „Benešových dekretů, správně dekretů prezidenta republiky“, znovu otevřel. Doslova řekl: „Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety, za což sklidil potlesk několika stovek přítomných. Vyjádřil také stanovisko, že dekrety odporují mezinárodnímu právu, v čemž se naprosto mýlí.

Dnešní německý spolkový ministr vnitra a bývalý předseda bavorské zemské vlády Horst Seehofer tehdy v Augspurku prohlásil: „70 let od války znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se z nich psanci. Byli vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby....Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: Vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii, zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností“.

A na tyto srazy potomků sudetských Němců jezdí naši politici (např. Herman či Bělobrádek) a k těmto vysloveným lžím mlčí!!!
Nikdo z nich nepřipomenul, že na podzim roku 1938 byli z českého, moravského i slezského pohraničí vyhnáni naši obyvatelé. Nikdo z nich nezmínil, že „díky“ nacistickým válečným zločinům přišla naše republika o cca 360 000 svých obyvatel, nemluvě o miliardových škodách, které druhá světová válka, kterou rozpoutali právě Němci, přinesla. Nikdo z nich se nezmínil, že Německo nám dodnes dluží válečné reparace!!!

Je známou skutečností, že představitelé sudetských Němců už dlouhodobě usilují o zrušení dekretů prezidenta republiky. Je to součást jejich dlouhodobého plánu, který má sloužit k znovuzískání jejich majetků, které rozhodnutím Postupinské konference byly dány Československu jako malá náhrada za utrpěné válečné škody.

Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, DrSc., výslovně uvádí. „Dekrety prezidenta republiky...vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům a po válce postavily základy obnovy demokratrického státu...Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratrické Evropě nemyslitelné“.
Škoda, že naši čelní představitelé v minulosti k těmto požadavkům sudetských Němců mlčeli. Ministerstvo zahraničí naší republiky by mělo u německé vlády protestovat, proti takovému zkreslování historie a odmítnout pokusy sudetských Němců o rozdmýchávání nenávisti. V rámci dobrých sousedských vztahů a společné budoucnosti v EU, by samotní Němci měli tyto excesy odmítnout!