Tuto pitomost svého času vytáhla na světlo boží jedna zoufalá zelená ministryně s kazašským přízvukem a po ní jeden stejně mimózní rockministr. Naštěstí dřív než stačili své šílené vize uvést v život, zmizeli v propadle dějin. A nyní znovu chce někdo regulovat naše životy a plést se tam, kde nemá stát co dělat. Do našich rodin. Zřejmě obskurní spolky  jako Vládní výbor pro práva dítěte či Rada vlády pro lidská práva cítí potřebu se zviditelnit. Taky vás děsí názvy těchto spolků co nám chtějí říkat co smíme a co nesmíme?

Asi si někdo plete týrání dětí, kterého jak vidíme v poslední době přibývá aniž by si toho do doby než to praskne stát nějak všímal, s obyčejným výchovným pohlavkem či fackou. Zastánci zákazu výchovné facky říkají, že tělesný trest představuje riziko pro bezpečný vývoj osobnosti dítěte.

Se zkušeností z výchovy mne samého i výchovy dvou dětí tvrdím, že ve vhodné chvíli udělený pohlavek, je účinnější a delikventovi milejší než půhodinové kázání či domácí vězení. Mám dvě dospělé děti, které čas od času utržily tu pár facek, tu pár na zadnici, podle hesla "škoda rány, která padne vedle". A vývoj jejich osobnosti neutpěl žádné škody. A tak to myslím je ve všech normálních rodinách. O nenormálních nemluvím, na ty se vztahují jiné zákony.

Opravdu má tato vláda tak málo starostí, že má čas se zabývat řešením problému rodičů, kteří si zjednají respekt u nezbedného potomka jedním pohlavkem nebo plácnutím přes zadek?

Takže prosím tuhle pravicovou vládu: starejte se hlavně o to, aby byly dotaženy do konce reformy, ale ne tak, že je zaplatí lidi na příjmové straně jak to zatím vypadá. Zkuste třeba snížit výdaje zrušením podivných spolků a poradních komisí, které sociálním inženýrstvím hodlají regulovat náš život stupidními zákony. Třeba jako je ten o zákazu dát vlastnímu dítěti pár facek. Protože už dob mé babičky u zlobivého potomka platilo a dodnes platí ono " škoda facky, která padne vedle.

Psáno pro blog.iDnes.cz