Své eseje vydal v řadě knihy, například Mocenská posedlost (2010), Všechno dopadne jinak: o minulosti, přítomnosti a především o pravděpodobné budoucnosti (2011), Zvíře politické: eseje o lidské nátuře (2012), Češi: proč jsme, kdo jsme – a jak dál? (2015) či Bulšit: o žvanění v organizacích, médiích, politice a vědě (2021).

Pro dnešní čtení jsme vybrali část knihy Vzpoura deprivantů: o špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci, která vyšla poprvé v roce 1996 a pak s pozměněným podtitulem jako Vzpoura deprivantů : nestvůry, nástroje, obrana v roce 2006. Knihu napsal spolu s Janou Drtilovou. V této knize se autoři pokoušejí pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí - a oblíbení. Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje. Lidskou skupinu, o které je řeč, autoři popisují v první části publikace nazvané Nestvůry. Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí pojednává o nástrojích užívaných deprivanty k ovlivňování lidských skupin, zejména o skupinové hlouposti, iracionalitě, propagandě, absurditě a antivědě, dále o sociálním prostředí, které se na vzniku, vývoji a činnosti deprivantů podílí.

Koukolíkův autorský jazyk je sice vědecky přesný, ale zároveň velmi košatý. Upozorňuje na mnohé souvislosti, uvádí příklady z jiných věd i časových epoch, a přitom zůstává stále až nepříjemně aktuální.

NÁSTROJE A SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ

Uvedli jsme, že základním životním cílem kriminálních i nekriminálních – to znamená »sociálně úspěšných«, »sociálně adaptovaných«, »částečných«, »neúplných «, »subkriminálních« – psychopatů, jimž říkáme deprivanti, je moc. K získávání, udržování a rozšiřování moci se užívají různé nástroje. Ty jsou v různých druzích sociálního prostředí a v různých souvislostech různě účinné. Nechceme tím říci, že by tyto nástroje užívali výlučně deprivanti nebo že by tyto nástroje byly všechny samy o sobě špatné. Nástroje jsou nástroje, záleží na tom, kdo, jak a k čemu je užije.