S vědomím, že této zmatené době nejvíc chybí velká „3S“ – spirit, sex a sranda – vydávám znovu vyprodaný bestseller-evergreen Tao sexu – jak udržovat ženu v blahu a zpomalit stárnutí,  s mírnými úpravami a v taoističtějším obleku, za pouhých 159 korun. K dostání koncem září u vašich oblíbených knihkupců a distributorů, kteří už teď uvítají vaše množstevní objednávky. Já vím, že už všichni máte to staré první vydání, ale třeba je nemají vaši potomci, prapotomci, studenti, pacienti, milenci a milenky, zaměstnanci, klienti, sousedé, hospodští a kadeřnice. Nemá ji určitě celá ta mladá generace zachmuřených asexuálních workoholiků. Sotva byste pro ně všechny dokázali vymyslet lepší dárek přispívající k národní obrodě.

Tak abychom vás přilákali k této knize, přinášíme aspoň její úvod a jednu z prvních „metodologických“ kapitol. Tím ostatním se pak zkuste prokousat sami. Věřte, stojí to za to.

Na uvítanou

Na rozdíl od všech ostatních knih o sexu, které rády tvrdí, že nejsou jen o sexu, tato knížka přiznává, že je jen o sexu. Jestliže v ní někdo najde dimenze duchovní, intelektuální, filozofické, morální, politické či jiné, činí tak na vlastní riziko a odpovědnost.

Na starém Západě se za podobné návody, konzultace, terapie, semináře a workshopy platí velké peníze. Vy to máte za cenu jedné malé knížečky. Je to návod jednoduchý, což neznamená nutně snadný. Jmenuje se „tao sex“, a jestliže jste o něm dosud neslyšeli, je to lepší, než kdybyste o něm něco slyšeli, neboť jak praví jedno taoistické přísloví, nevědět je moudřejší, než se domnívat, že víme.

Je adresována obyčejným heterosexuálním mužům, kteří mají rádi obyčejné heterosexuální ženy, ale není důvod, proč by se z ní nemohly těšit i obyčejné heterosexuální ženy, které mají rády obyčejné heterosexuální muže. Přinejmenším jim může připomenout, čeho se jim nedostává a nač mají přirozené právo. Nevylučuji, že by mohla potěšit i pár těch, kdo si rádi jen tak pro zábavu čítají o sexu, když nemají nic užitečnějšího na práci.

Pro všechny ostatní by to byla ztráta času.

O krášlení vesmíru

Máloco krášlí, uspokojuje a inspiruje vesmír víc než šťastná a blažená žena.

Máloco jiného než šťastná žena stojí za větší snažení a máloco může být bohulibějším cílem tvoření. Šťastná a blažená žena vytváří bezděky a bez námahy chlácholivé a hojivé energie nezbytné pro zdraví planety. Vytvářet šťastnou a blaženou ženu je pro muže posláním hlavním, ne-li jediným. Po hlubokém zamyšlení se těžko vyhneme otázce, jaké vlastně by muž mohl mít poslání jiné, chce-li žít na zdravé planetě. Není-li planeta zdravá, protože ženy nejsou šťastné a blažené, je to jeho odpovědnost.

Z dnešních žen sálá hněv. Jeho terčem je muž. Často právem a z pochopitelných důvodů. Muž si za ta tisíciletí nevypěstoval pověst obzvlášť jemné bytosti. Některé ženy cítí k mužům tolik zášti, že raději budou rodit děti anonymních konzervovaných spermat, než trpět mužské objetí. Ani je nenapadá, jakou sebeúctu a lidskou hrdost dávají do vínku svým potomkům, až se dozvědí:

„Můj táta byl zkumavka.“

---

Protože většina žen se dnes navíc dovede o sebe postarat i ekonomicky – často lépe než muži – dokáže si jen s potížemi představit, k čemu tady vlastně ještě muži jsou. Kromě toho se vědecky zjišťuje, že ženy budou jednou schopné plodit a rodit samy, a to pouze potomky ženského pohlaví, bez mužských chromozomů, kterých tak jako tak mužům ubývá, tak jako jim ubývá spermat. Z mužů se tak pomalu ale jistě stává zbytečnost, ne-li škodná.

Nahání jim to takovou hrůzu, že ztrácejí mužskost i mužství. Činí tak mnoha důmyslnými způsoby. Někteří se uchylují k samoobsluze, je to bez problémů a s někým, kdo vás má opravdu rád, jak říkává Woody Allen. Jiní se šikují pod duhové vlajky sdružující 72 pohlaví. Další se vrhají na násilnictví jako jedinou možnost, jak si vracet nad ženami iluzi moci. Z ještě dalších se stávají pedofilové, kteří si troufají jen na děti. Ještě další se mění v politiky, kteří se pokoušejí dělat si s celým národem to, co pedofilové s dětmi. Tu a tam si tu ztrátu mužství potřebují vynahradit všichni a jdou do války, aby si mohli dělat s národem sousedním, co politici dělají s národem vlastním a pedofilové s dětmi.

Čím dál víc mužů propadá chorobné pracovitosti zvané workoholismus a bičuje se k předčasnému infarktu. Nejnovější psychologický výzkum potvrzuje, že workoholici jsou pohánění strachem. Ať už je to strach ze společenského neúspěchu, z hmotného nedostatku, či z pronásledování, je to vždy strach ze ztráty mužství, což znamená z neschopnosti učinit ženu šťastnou. A protože žena je stvoření obdařené mystériem kosmické nekonečnosti, je nemožné ji oblažit a uspokojit jednou provždy s konečnou platností, nýbrž jen oblažovat a uspokojovat neustále, opakovaně, ad infinitum.

---

Žena je svou samou přirozeností neuspokojitelná, stejně jako je muž nepoučitelný, kmitání vesmíru nezastavitelné a Bůh nepoznatelný.

Málo mužů to ví. Je to totiž pro racionální, úkolovanou a na výsledky zaměřenou mysl něco zcela nepochopitelného a sotva představitelného, jako teoreticky neřešitelný hlavolam. Zatímco ženská mysl rozvláčně pluje v širokém jednolitém toku vnímané reality, mužský mozek dokáže realitou proplouvat a v ní přežívat jen tím, že si ji rozporcuje na konkrétní úseky s viditelným začátkem a koncem, problémem a řešením, úkolem a výsledkem, s rozvržením metodiky, technologie a postupu. I uspokojit ženu je tedy pro něho problém, výzva, úkol a výsledek.

Navíc mužská mysl plánuje do budoucna na základě dosavadních osvědčených poznatků a výsledků. Na předpokladu, že co fungovalo dobře jednou a dvakrát, bude fungovat pokaždé, nanejvýš tu a tam s nějakou obměnou či vylepšením. Tíhne tedy k opakování toho, co dříve uspělo. Žena naopak potřebuje neustálá překvapení, a to výlučně příjemná.

Muž myslí v přímkách a úsečkách, stupních a číslicích, místě a času. Mužská mysl je schopná se soustředit vždy jen na jednu konkrétní činnost, dokud ji nedokončí, nevyřeší, nedotáhne k výsledku. Na každém konci a po každém výsledku potřebuje stanout, odpočinout si, zasloužit si uznání a pochvalu, posílit si sebevědomí, nabrat sílu k dalšímu úseku a předem jej srozumitelně promyslet a řešit.

Ženská mysl plyne v křivkách a vlnách, bez konkrétního směru, plánu či tempa, s tokem života a vesmíru. Dovede vnímat a dělat několik věcí zároveň a přepínat pozornost z jedné na druhou a nazpět, aniž by ztrácela souvislost. Rozdíl mezi mužskými a ženskými energiemi a rytmy sexuálními funguje podobně. Proč to tak příroda zařídila, můžeme vědecky zkoumat do skonání světa. Že to tak zařídila, je skutečnost, na které nic nezměníme. Změnit můžeme jen to, jak si s tím poradíme, abychom to ve zdraví přežili.

---

Taoistické umění sexu je jedna z dávno osvědčených metod, jak nejen ve zdraví přežívat, nýbrž ozdravovat sebe a okolí a posouvat evoluci vzhůru po žebříčku kosmického vědomí.

Uspokojit, obšťastnit a oblažit ženu je pro muže úkol, který si vyžaduje soustředění, řešení, plánování, měření, poznatelný výsledek – a uznání. Bez uznání a pochvaly má muž pocit, že neuspěl. Nedostatek uznání ho kousek po kousku okrádá o touhu i odvahu. Snahy ženu uspokojit pak pokládá za marné, a proto zbytečné a vrhá se do destruktivních činů, které pokládá za tvůrčí. Žena, která nedostatečně muže uznává a chválí, přispívá k mužské ničivosti, utvrzuje sebe v neuspokojitelnosti a bezděky okrádá sebe o naděje na opakované a pokračující uspokojován a planetu o zdraví. Stručně řečeno, tao sex – jako samotná evoluce – je překonávání zdánlivě přirozených omezení. Spočívá tedy v tom, jak tvořit ženu uspokojitelnou, a tím také muže poučitelného, kmitání vesmíru zastavitelné a Boha poznatelného.

---

To vše přichází s objevem – a zopakujme si jej znovu – že blaho je ten nejpřirozenější stav vesmíru a všechen konflikt a utrpení je masochistický lidský výmysl. Jestli se vám toto tvrzení zdá empiricky nepravdivé, zkuste si je alespoň nalhávat a zamyslet se nad tím, kolika empirickým nesmyslům jsme už v historii věřili a kolik jsme jejich jménem napáchali krutostí. Pokoušejme se pro změnu páchat blaho, i kdybychom v ně nevěřili.

Aby se to dařilo, žena jako nejvyšší stupeň pozemského tvoření musí dodržovat jednu jedinou povinnost vůči sobě a jednu jedinou povinnost vůči muži. Vůči sobě – mít touhu, chuť a vůli pěstovat si uspokojitelnost. Vůči muži – sdělovat mu srozumitelně a konkrétně, co od něho žádá k uspokojení. Ne k abstraktnímu věčnému uspokojování – během něhož by měl on pokaždé vycítit a vyrozumět, co by jí zrovna teď v tuto minutu udělalo radost a „překvapit“ ji tím, že to uhádne, nýbrž pokaždé, pro zdraví planety to snad za pokus stojí.

To je jedna ze dvou věcí, které žena potře buje vědět o taoismu. Druhá je tato: Chce-li, aby jí muž vytrvale vytvářel blaho, nesmí z něho ždímat a vysávat energie, nýbrž mu musí pomáhat je konzervovat a přidávat mu k nim energie svoje. To se však snadněji říká, než koná.

Všechno ostatní je na mužích.