Autorova nadčasová slova byla přesným obrazem poddanského postavení českého národa v rakouské monarchii. O české politice se rozhodovalo ve Vídni, později v Berlíně, v Londýně, nebo v Moskvě. U mnohých českých politiků ta podřízenost a ustrašenost přetrvává dodnes, nezbavili se tohoto poddanství.

Dnes místo do Vídně si létají do Bruselu pro direktivy či pro pohlazení. Nesouhlas s kroky Evropské unie je vydáván za porušení bruselských pravidel. Za jiný názor hrozí odejmutí vrchnostenských dotací. Proto současná česká politika, místo odvahy k obraně národních zájmů, spíše preferuje tu užmoulanou poddanskou čepici. Ministerstvo zahraničích věcí vytváří tak spíše dojem dobré trafiky.

Kdosi slavný kdysi řekl, „bez mýtů žádný národ nemůže existovat, bez mýtů zůstává pojem národa prázdný“. K sebevědomé politice patří i úcta k tradicím, k české historii i k tomu, co naši předkové dokázali. Říkali o nás, že jsme kovárnou Evropy, svět obdivoval českou řemeslnou zručnost. Naše světoznámé značky dobývaly svět. Škoda, ČKD, Tatra, Jawa, … výrobky od lokomotiv, tramvají, cukrovarů, pivovarů, oceláren, …. až po atomové elektrárny. Československo, jako třetí stát na světě vstoupilo do vesmíru. Je toho málo? Co z toho zbylo dnes?

Jména slavných předků jako byl Jan Hus, Jan Žižka, Jan Amos Komenský, Karel Havlíček Borovský či první prezident TGM s námi kráčela i v době nesvobody, připomínám známý výrok TGM: „Tábor, to je náš program!“ Dnešní pravicoví politici se odkazu husitství bojí, snaží se o jeho nahrazení symboly rakouské monarchie. Máme zapomenout na ty statisíce padlých, zmrzačených v zájmu rakouské monarchie? Místo sebevědomého státu nám nabízí opět ustrašenost, poddanství.

Vidíme snahy o kádrování hrdinů minulosti. Hrdinství a vlastenectví je znevažováno. Příkladem může být i nedávná vládní návštěva v Kyjevě. Nebo snad naši ministři připomenuli hrdinství československých vojáků při osvobození Ukrajiny od německých nacistů a jejich spojenců? Kdo ví, zda ministryně války vůbec ví, kdo to byli Richard Tesařík, Antonín Sochor, Vladimír Janko…

Evropa se za posledních 32 let změnila, po rozpuštění Varšavské smlouvy jsme byli přesvědčováni, že bude místem trvalého míru. Jen prázdná slova, fráze? Dnes místo ratolestí míru máváme zbraněmi. Tanky, děla, opět putují na východ. To, co se po staletí budovalo, je zničeno ve vteřině. Místo slova mír politici skloňují slovo válka. Na východě Evropy opět umírají Slované… Komu ku prospěchu?

Je nám opět nasazována poddanská čepice. Máme mlčet, ohnout záda, za jiný názor hrozí vězení. Na občany dopadá 20% inflace, stamiliardový rozpočtový deficit, firmy bojují o přežití, rodiny s dětmi i senioři se dostávají do sociální propasti. Zoufalí lidé propadají beznaději.

Dobrou zprávou ale je, že se probouzíme, vidíme opět plná náměstí sebevědomých občanů, protivládní demonstrace jsou toho dokladem. Nazývají nás lůzou, proruskými agenty, vyhrožují nám. Úplně stejně jako předchozí režim. Nedejme se.

Přemysl Votava

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.