Hned po volbách nám vyrazil dech prudký nárůst cen energií. Již o Vánocích jsme rozbalovali jedno překvapení za druhým. Navýšení cen bytů, základních potravin, dopravy…

Z cen potravin se nám protáčí panenky, sýry, obilniny, uzeniny, zelenina, ale i pečivo. Zítra to bude vepřové, pozítří hovězí, kuřecí maso, či vajíčka…. ? 10% inflace znehodnocuje naše vklady, navyšuje hypotéky. V supermarketech hledáme akční nabídky, šetříme, kde se dá. Navýšení penzí, nepokrývá ani inflaci. Ještě před několika lety jsme byli ujišťováni o vysokém přebytku elektrické energie, také uhlí bylo nadbytečné, podobné to bylo i s atomovou energií. Teď se tiskneme ke kamnům, hledáme briketu, či polínko. Plyn se stává pro desetitisíce rodin luxusem. Stravovací odborníci dávají nám občanům rady, jak uvařit oběd z ničeho….

Jezdím na tu vesnici už od dětství, pradědeček od Čáslavi byl sedlákem a tak vidím, jak za posledních 30 let se české vesnice změnily. Je jich u nás přes 6000, kdysi byly plné života. Dožínky i taneční zábavy. Dnes z nich mizí život, mladí odcházejí do měst, místo kombajnu jezdí s vozíkem někde ve skladu. Zavírají se školy, obchody, pošty, hospody, ordinace.. Místo prosperity se mluví o propadu zemědělství.

Stáváme se nejen pouhým odbytištěm pro EU, ale ničíme i české zemědělství, deformujeme krajinu, ztrácíme soběstačnost v potravinách. Naši předkové by žasli nad prázdnými kravíny, vepříny, nad klesající výměrou cukrovky, brambor, obilnin, ovocných sadů. Nešťastný sedlák neví, co pěstovat, co chovat. Když krávy dojily jako divé, za více mléka byly sankce. Vepřové maso, „díky“ dotační politice, se nevyplácí v Česku vyrábět. Řepka se stala neprávem terčem posměchu těch naivních. Půda hnůj téměř nevidí, nahrazuje jej chemie. Mizí vesnické rybníky, nezadržujeme vodu v krajině, klesá výška spodní vody. Vodní díla předků nemají následníky.

Ročně pod betonem mizí tisíce hektarů zemědělské půdy, jen v okolí Prahy od roku 1990 zmizelo 5000 hektarů. Největší úbytek půdy je od roku 1990, kdy developerská lobby prosadila minimální odvody za nejkvalitnější půdu. Na zemědělské půdě se betonuje, staví se velkosklady. Desetitisíce kamionů se valí po silnicích a přiváží potraviny, které si přitom dokážeme vyrobit sami, ve velkém dovážíme brambory, jablka, mrkev, česnek, vepřové maso…. Dovážené ovoce i zelenina dozrávají v kamionech bez přirozeného slunečního světla. Maso na dlouhou cestu zmrazuje, poté rozmrazuje, to vše snižuje jeho kvalitu.

Dotační politika deformuje ceny, dokladem jsou i poslední návrhy Fialovy vlády v zemědělské politice, nárůst cen potravin může být tak trvalý. Je mi smutno, když vidím, jak babičce na venkově kontrolují komín a zároveň desetitisíce kamionů s jejich uhlíkovou stopou úředníkům EU nevadí. Ani 18let od vstupu do EU nemají čeští zemědělci stejné podmínky jako zemědělci v Německu, Franci nebo ve Španělsku.

Na dokreslení pár čísel. Ještě v roce 1989 v českém zemědělství bylo přes milion dojnic, nyní jen 360.000. Tedy třetina. Obdobně je to u prasnic - v roce 1989 jich bylo 315.000, nyní jen 100.000, tedy také třetina. Obdobný stav je i u rostlinné výroby či u ovoce. Brambor sklízíme 4x méně oproti roku 1989. Propad výroby je i u zeleniny, v roce 1989 jí bylo na českých polích 573 tisíc tun, nyní jen 250 tisíc tun. Tedy méně než polovina…

Polistopadové vlády nesou svůj díl viny za stav českého zemědělství, ale i té české vesnice. Ubylo nám krav, zůstali voli. Samozřejmě to není jen vesnice, která skomírá. Nedávno jsem si přečetl, že před 2.světovou válkou jsme byli 7 nejvyspělejší zemí na světě. Dnes asi největším velkoskladem Evropy?

Přemysl Votava

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.