Na základě mezinárodní dohody bylo údajně na světě zničeno 95 % všech chemických zbraní, k úmluvě se připojilo 192 zemí světa. Od roku 2013 se k ní přidala i Sýrie…

Československo a chemický arzenál

„Chemické zbraně mělo ještě v roce 1997 prokazatelně sedm zemí. A ty to také deklarovaly. Dnes už pouze čtyři – Rusko (ještě z dob Sovětského svazu), USA (které je likvidují), Indie a Sýrie,“ řekl pro Aktuálně.cz Vratislav Osvald, ředitel odboru výcviku Centra ochrany proti zbraním hromadného ničení NATO. 

Sýrie podle něj nyní disponuje nervovými látkami jako je sarin, tabun a soman i zpuchýřujícími látkami, jakou je například yperit.

V minulosti se – na základě dokumentů z amerických archivů – objevila informace, že i Československo má na stávajícím chemickém arzenálu Asadova režimu svůj podíl. Údajně cvičilo nejen syrské chemické specialisty, ale dodávalo také vojenské systémy. 

Obchod se speciálním materiálem vedl někdejší podnik zahraničního obchodu Omnipol. Dokumenty o dodávkách do zahraničí z období před rokem 1989 firma nearchivuje, předala je státu.

„Na základě informací získaných od bývalých zaměstnanců naší společnosti jsme také přesvědčeni, že Omnipol ani před rokem 1989 nikdy nedodával žádné komponenty pro výrobu chemických zbraní,“ říká mluvčí Omnipolu Marika Přinosilová.

V době před rokem 1989 se vývozem veškerých chemikálií zabýval podnik zahraničního obchodu Chemapol. I jeho bývalé archivy má stát.

„České mezinárodní smlouvy o dodávkách speciálního materiálu i z doby před rokem 1989 jsou dodnes přísně tajné,“ říká vojenský historik Prokop Tomek. O přímých dodávkách chemických zbraní či jejich komponentů z tehdejšího Československa do Sýrie či jiných zemí však pochybuje.

„Ve fondech ÚV KSČ a ve fondech Vojenského historického ústavu nelze předpokládat, že by takovéto položky ve smlouvách byly konkrétně rozepsány,“ podotýká Tomek.

„Lze předpokládat, že Československá lidová armáda (ČSLA) chemické zbraně měla nebo měla zajištěné průmyslové kapacity pro jejich výrobu a dodávky. V operačních plánech pro použití ČSLA ve válce ale plány na nasazení chemických zbraní chybí; ovšem nasazení jaderných zbraní tam přitom je,“ dodává.

Československé chemické vojsko mělo oficiálně v náplni své činnosti ochranu proti zbraním hromadného ničení, nikoliv nasazení chemických zbraní proti nepříteli.

Yperit, Jozef Gabčík a NATO

K možnosti, že by komunistické Československo mohlo vlastnit chemické zbraně připravené k okamžitému použití – s výjimkou menších zásob pro účel výcviku protichemických jednotek a diagnostiky – jsou skeptičtí i další odborníci.

Zdeněk Polčák, vedoucí oddělení sbírkových fondů Vojenského historického ústavu, však upozorňuje na to, že československá armáda vyráběla chemické zbraně v období první republiky i po 2. světové válce.

„V období 1918–1939 to byly dělostřelecké granáty a miny plněné bojovými otravnými látkami (BOL) nebo BOL pro přímé použití,“ říká Polčák.

Ve 30. letech byly tyto látky vyráběny v továrně v Žilině, kde se vyráběl yperit. Právě zde byl před válkou zaměstnán pozdější velitel paraskupiny Anthropoid Jozef Gabčík. Zde také málem přišel o zrak, když se nadýchal výparů yperitu.

V slovenských Zemianských Kostolanoch se vyráběl adamsit a počítalo se i s výrobou dalších bojových chemických látek.

Po druhé světové válce se bojové chemické látky v Zeminaských Kostolanoch začaly vyrábět znovu – už jen pro účely výzkumu a výcviku. „Ale i tak to bylo velké množství, uvědomíme-li si velikost tehdejší československé armády oproti dnešku,“ říká historik Zdeněk Polčák.

Dnes Zemianské Kostolany slouží jako výcvikové a testovací centrum chemických a toxických látek Severoatlantické aliance.

Chemie jen s povolením

O tom, že by Československo před rokem 1989 dodalo chemické zbraně (či komponenty pro jejich výrobu) do Sýrie, tedy informace nejsou.

„Tyto informace nemám a ani jsem na ně nenarazil. Vyptával jsem se ještě kolegů zabývajících se novějšími dějinami naší armády, kteří museli v nedávné době na podobné otázky odpovídat a se stejným výsledkem,“ konstatuje Zdeněk Polčák.

Do Sýrie se sice před rokem 1989 vyvážely zbraně a technika, ale výrobu chemických zbraní si Syřané pravděpodobně zajišťovali sami. „Získat potřebné know-how mohli samozřejmě u nás či v Sovětském svazu, ale to je jen spekulace,“ upozorňuje Polčák.

Vývoz chemických látek potenciálně využitelných k výrobě chemických zbraní dnes podléhá v Česku kontrole a schválení mimo jiné ze strany licenční správy ministerstva průmyslu.

„Česko takto například vloni povolilo vývoz takových látek (například pro výrobu čisticích prostředků pro průmyslové použití) do Ruska, Srbska, Izraele či Malajsie,“ řekl při své prezentaci na konferenci k výročí úmluvy, která se v dubnu konala v Černínském paláci, Svatopluk Leitgeb z licenční správy ministerstva průmyslu.

Psáno pro HlidaciPes.org, Ústav nezávislé žurnalistiky.