V našich médiích se objevil termín radikál, v tomto případě máme štěstí, nám fandům detektivně laděných příběhů okamžitě naskočí asociace s jiným „sekyrkovým radikálem“, který prováděl v Německu na nádraží tanec se sekyrkou mezi pokojnými cestujícími, kteří si odnesli celoživotní zážitek. Bingo, máme jasno.

Mnohem svízelnější je situace u politicky korektnějších médií, kde se vyskytují termíny (již v nadpisu) „MUŽ vzal zbraň .......“ (Aktuálně), dobře, víme alespoň pohlaví i to je velké plus, ale vůbec nejkorektnější newspeak nalezneme ve vydání BBC, kde je uvedeno v nadpisu „Útočník ......“, v samotném textu se však již nemáme šanci dozvědět bližší identifikaci útočníka, pouze jemná zmínka o vlivu islámských radikálů na jeho osobu ve věznici. Informaci o tom, zda dotyčný útočník je islámský fanatik či dokonce jeho osobnostní profil se pro jistotu nedočteme. Podle zpráv BBC by si jeden pomyslel, že ten útok je jakousi náhodou a islám jako již pokolikáté zase nevinně. Náboženská orientace útočníka přece není podstatná! Ale je zajímavé, že jen u někoho a zajímavé, že vždycky u toho jednoho jediného mírumilovného náboženství míru, jehož hodní věřící, když se objeví ve větším minoritním počtu a začnou dosahovat více jak 5% populace, což je shodou okolností případ Francie (jaká náhoda), tak ostatní nemuslimští obyvatelé zajásají a jsou natolik happy z toho mírumilovného soužití s islámskou kulturou a tak moc si ji zamilují, že ze samé radosti začnou vyhlašovat výjimečný stav a to ne na měsíc, dva, ale rovnou na roky dopředu a z jistých čtvrtí nejen větších měst samou vděčností a dojetím z tak láskyplného obohacení prchají seč jim jejich motory aut stačí a někteří (hlavně Židé) pro jistotu utíkají už i ze samotné Francie rychle pryč.

To kdyby útočil Útočník křesťanského vyznání, heterosexuál a ještě navrch běloch, určitě by téměř všechna mainstreamová média již do titulku cpala jeho náboženské přesvědčení ve stylu: „Běloch křesťanského vyznání útočil ...................“

Mainstreamoví novináři jsou dnes novodobí farizejové, kteří rozhodují o tom, jak se bude zpráva podávat, čím se „ochutí“, co se ve zprávě potlačí a co se naopak vyzdvihne. Prostě a dobře nám dokáží naservírovat ten správně chutný „korektní gulášek“, někteří redaktoři Idnes, ale i jiných zpravodajských deníků by nám určitě měli co vyprávět.

V této souvislosti se již těším na dobu, kdy již bude platit korektně nastavený novinářský úzus, kdy se nebude smět z důvodu přílišného emocionálního zabarvení používat termín útočník, ale jen pachatel či jeho povolání. Takže budeme číst titulky:

„Na pařížském letišti útočil zahradník ..............“

Nebo

Číšník se radikalizoval a útočil na pařížském letišti .....“

Nebo

„Perspektivní příjemce sociálních dávek útočil na pařížském letišti ........“

Této poslední variantě budou politicky korektní novináři dávat přednost, poněvadž se „změkčuje“ samotný pachatelův čin, bez ohledu na počet obětí pachatelova sociální situace určitě rozpláče pozůstalé jeho případných obětí. Poslední verze nepodařeného pařížského atentátníka zdůrazňuje jeho vlastní odsouzení tohoto činu. Pokud odsoudil dopředu čin, proč ho potom spáchal? A nebýt přítomných kolegů napadené, možná by se mu i podařil. Ale to je přece nepodstatné, fakta jsou od toho, aby se přizpůsobovala vidění světa současných mainstreamových manipulátorů pravdy.

A na nevinných obětích těmto novodobým manipulátorům ovládajícím soukromá i veřejnoprávní média nezáleží, příkladem může být pozvání a následné vyjádření ve veřejnoprávní ČT jednoho nejmenovaného exministra několik hodin po masakru v Berlíně, kde zahynulo 14 nevinných obětí, mezi nimi i jedna Češka, kdy tento „vyspělý senátor“ zdůrazňoval, že nejdůležitější je muslimy nevylučovat ze společnosti za souhlasného přikyvování redaktora ČT! Takže nikoliv zabezpečení obyvatel, nikoliv obrana před nenávistnou ideologií, ale soustředit se na uspokojování potřeb těch, kteří naši kulturu ze srdce nenávidí!

Nemá smysl diskutovat nad smyslem takového prohlášení, které může předvést jen patologicky nemocný jedinec, ale v případě akceptace jenom té nejmenší viny většinové společnosti u tohoto nenávistného zločinu je nastoupena cesta jednoznačného konce naší civilizace.

A to určitě nikdo z nás rozumně uvažujících rozhodně nechceme.