Po dva týdny jsem získával informace ohledně bariérové komunikace, pod kterou spadají sluchově postižení – naštěstí v televizi problém s rouškou, zakrývající ústa, pochopili a tlumočníci mohou znakovat jen s ochranným obličejovým štítem. Například v Evropské Unii mají 27 členských států, ale od nich neslyšící neměli dostatečnou dostupnost informací a komunikace v mezinárodním znakovém jazyku ohledně koronaviru neprobíhala.

Což máme zahodit bruselskou deklaraci o znakových jazycích? Nechápu, když Evropská unie je právně zavázána na základě Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením poskytnout úplný přístup k informacím podle článků 9 a 21 Úmluvy, zejména v době mimořádných událostí, jako je tato. Dále je zajímavá praxe v Rakousku, kde jsem se dozvěděl od Asociace neslyšících Rakouska, že při přijetí neslyšících pacientů kvůli Covidu-19 musí hlásit na hygienické ústavy, kde pracuje znakující zdravotník.

U nás v nemocnicích nemají na urgentním příjmu možnost vhodné komunikace s neslyšícím, který, pokud má negativní výsledky, může vstupovat do ambulancí různých nemocnic. Některé polikliniky v ČR jsou uzavřeny do odvolání dle nouzového zákona. U nás v Česku prožíváme nouzovou situaci, naštěstí vláda se snaží zabezpečovat své občany důstojně.

Děkujeme a „vzhůru ruce“.

Roman Lupoměský