Vlastní důvodová zpráva připomíná to, co ví každý občan. (Tedy skoro každý). I taková Světová banka konstatovala, že proces povolování staveb v České republice je jeden z nejpomalejších na světě. Podle délky standardizovaného stavebního řízení se Česká republika totiž umístila až na 157. místě ze 190 posuzovaných zemí s délkou 246 dnů. Prostě taková povedená banánová republika.

Mnozí říkají, že více než lajdáctví se na věci podepisuje údajně korupce a účelové zájmy. Vyberte si. Také se konstatuje, že v současnosti má státní stavební správa velmi rozdrobenou soustavu stavebních úřadů, a to na třináct typů obecných, speciálních a jiných stavebních úřadů v gesci pod devíti ústředními resorty. Jeden by se zeptal, zda jsme to zjistili včera či co, nebo zda stavební úřady hacknuli nějací chytráci, stejně jako se jim to na šest let podařilo na ministerstvu zahraničních věcí (MZV). Jenomže stejně jako na MZV, nikde úředník státu nenese žádnou odpovědnost a jím způsobené škody zaplatí občan, který žádné škody nezpůsobil. Tvrzení, že škody úředníka platí stát je účelová lež. Formálně ano, ale stát žádné své peníze nemá, jenom ty od občanů.

Naši novodobí poslanečtí bafuňáři (s mnohými komunistickými potentáty si téměř nezadají) nám totiž v minulosti předvedli smršť stupidních pravidel, a tak se dělají samostatně územní řízení, územní řízení s EIA, společné územní a stavební řízení, společné územní a stavební řízení s EIA, zjednodušené územní řízení, územní souhlas, společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru, ohlášení, stavební povolení, veřejnoprávní smlouva nahrazující stavební povolení – dočetli jste to až sem? To máte výdrž. A mnohé odvolací orgány místo toho, aby něco rozhodly, jenom napíší, že vše je špatně, a vrátí to orgánu pod nimi.

Pak se divíme, že stavební řízení se táhnou více jak desítku let. A že nikdo nestaví pořádně ani silnice ani železnice. To vše by měl údajně nový zákon změnit a vše by se mělo schválit jako jediné řízení o povolení stavby. Zní to, jakože přijde Ježíšek a přinese dárky. Zatím mnohé dobré úmysly byly poslanci hodně pozměňovány a výsledky špatné práce poslanců pociťujeme nezřídka negativně, nezřídka stále a nezřídka nepřetržitě. Zda zde to bude jiné, se necháme překvapit.

Sluší se upozornit, že české úřady nikoliv výjimečně nefungují, jak by měly, a můžeme je zde vyjmenovávat. Hlavním důvodem je téměř nulová kontrola jejich práce a jejich nepostižitelnost. U chybujících stavebních úředníků developeři dokonce (ale neveřejně) tvrdí, že nejde o chyby, ale jde o nekalé záměry. Avšak bez důkazů je to jen nepodložené tvrzení.

Pokud zákon, a to jakýkoliv, nebude obsahovat nezávislou kontrolu a možnost postihnout nekvalitní práci státního úřadu, pak se i z nového centralizovaného stavebního úřadu stane jen další jemu podobný, dokonce si troufneme říci, že ten nejhorší. Proč nejhorší?

Ve stavebnictví jde o hodně peněz, a pokud má někdo svěřenou (podle českého mimořádně hloupého právního pojmu dokonce „vrchnostenskou“) pravomoc, dobrých výsledků se zpravidla nedočkáme.

Nestačí jen vytvořit úřad a přepsat jakási existující pravidla do jednoho balíku. To je dílem sice dobré, ale nedostatečné a politicky krátkozraké. Jako kdyby se, když jde o státní úředníky, někdo bál konečně problém jejich praktické neodvolatelnosti a nepostižitelnosti řešit.

Nikdo u předloženého návrhu nového stavebního zákona ale nezpochybňuje snahu mnoha lidí, co na novém stavebním zákonu spolupracovali, že se snažili o dobrý výsledek. Jenomže ta česká praxe následného schvalování a prosazování zákonů je prachbídná a k žádnému optimismu důvod nedává. Třeba to tentokráte bude lepší.