Test síly

Je zcela nepochybné, že sankce plánované USA proti Íránu postihnou negativně (nebo by mohly postihnout) řadu evropských zemí. Cílem amerických sankcí je totiž omezit firmy z jakékoliv země, aby obchodovaly s Íránem. První, co taková země či podnik nebude moci využít jsou americké banky. Ale tím to nekončí. Dotčený, s Íránem podnikající subjekt, nebude v podstatě moci působit na území USA. Nařízení EU proto předem akceptuje, že ty země či podniky (firmy), kterým by ztráta amerického trhu způsobila podstatně vyšší škody, nemusejí nařízení EU o ignoraci amerických sankcí vůči Íránu respektovat. Otázkou ale potom je, proč vůbec takové nařízení je vydáváno a proč šéfové států jej údajně pokládají za potřebné. Alibi pro vyčíslování škod? Alibi pro vyšší čerpání tak oblíbených dotací za údajnou ztrátu? Alibi pro zvyšování členských příspěvků zemí pro EU? Asi. Juncker hrozil americkému prezidentu Trumpovi už při jeho nástupu zdviženou pěstičkou výrokem: "Musíme nového prezidenta naučit, co je Evropa a jak funguje". Jenomže silácká prohlášení Junckera mají nádech zastydlé puberty a vedou pouze k oslabování atlantické spolupráce. Čísla ukazují

V roce 2016 obchod s Íránem představoval pro EU import ve výši 5,5 Mld. Eur, a export 8,3 Mld. eur. Hlavními exportními komoditami z Íránu byly kondenzáty zemního plynu (16,66 %), zkapalněné zemní plyny (6,55 %), lehké oleje vyjma benzín (5,67 %), zkapalněný propan (2,78 %) a zkapalněný ropný plyn (2,74 %), a hlavními zeměmi, kam směřuje Íránský vývoz byly v tomto pořadí ČLR, UAE, Írák a Turecko. Však také Turecko zdůrazňuje, že Írán je „přátelská a bratrská" země. „Čím silnější je Írán v tomto regionu, tím silnější se také stane Turecko, a čím je silnější Turecko, tím silnější se stane také Írán," řekl turecký ministr Zeybekci. A dodal: „Ankara a Teherán budou pokračovat v ekonomických vztazích nehledě na to, že USA opouštějí jadernou dohodu uzavřenou v roce 2015 s Íránem.“

Sluší se přiznat, že i některé unijní země měly z následné obnovy vztahů s Íránem po zrušení sankcí nemalý prospěch – zveřejněné obchody narůstaly s Rakouskem, stejně tak se Španělskem, Nizozemskem či Itálií. EU do Íránu vyváží jaderné reaktory, boilery, strojírenské produkty, nástroje, farmaceutické a chemické výrobky, auta, letadla, plasty a zařízení pro vesmírné projekty.

Česká republika ale naprosto tzv.ostrouhala. Velkolepé plány z roku 2016 zůstaly jen na papíře. „Před dvěma lety otevřel Czech Trade zahraniční kancelář v Teheránu. V Íránu jsme viděli obrovské příležitosti. Naděje ale zůstaly nenaplněny. Obrovským problémem je především financování. Zdejší banky mají neúměrně vysoké úrokové sazby (přes dvacet procent) a setkáváme se i s neochotou evropských bank financovat (český) obchod a investice do Íránu,“ prozradil Radomil Doležal z Czech trade. Neochota evropských bank? Jak se ukazuje, pro jiné země je v evropských bankách ochoty i peněz dost.

Odpověď z USA se čeká

Bylo by velmi naivní, že by Američané „vzpouru“ EU v případě Íránských sankcí vzali na lehkou váhu. Na jedné straně EU až arogantně požaduje od USA obranný deštník (Pozn. USA zajišťují 75% všech výdajů v NATO), na druhou stranu nebezpečí z jaderného programu Íránu tuto Junckerovu EU nezajímá a důležitější je „výhodný“ obchod. Leč při pohledu na celkovou politiku EU vůči USA je zřejmé, že o obchod nejde. Obětovat za kšefty s Íránem vztahy s USA je zjevně nesmyslné. Uvádí-li Eurostat, že celkový export EU už v roce 2016 dosáhl výše 3 445 miliard eur, pak v případě ne-exportu do Íránu by se sice jednalo o výpadek, avšak nikoliv fatální. A to za konflikt s USA nepochybně nestojí. Navíc, když jsou USA (spolu s Čínou) pro EU druhým největším obchodním partnerem.

Juncker je nový Chruščov

Není to až tak dávno, kdy sovětský vůdce Chruščov, který se stejně jako Juncker domníval, že je nepostižitelný, přivedl v roce 1962 v čase tzv. Karibské krize svět na pokraj III. Světové války. To bylo i na jinak úslužné moskevské soudruhy až tak moc, že pana Chruščova poslali rychle do politického zapomnění. Nepochybně tomu napomohlo i to, že sovětský vůdce Nikita Chruščov dne 12. října 1960 během Valného shromáždění OSN začal na znamení svého nesouhlasu mlátit uprostřed plného sálu botou do stolu. Chruščov mlátil botou, Juncker vyhrožuje USA poučováním. Oba pánové představovali a ten druhý jmenovaný stále ještě představuje nejen pro Evropu, ale pro celý svět ohrožení. Zdá se, že šéfům vlád to v Sofii vůbec nevadilo. Otázkou dne by mohlo být : Proč ne? Asi proto, že vědí, že stejně si firmy půjdou svou cestou a že Junckerem ohlašované nové nařízení je mrtvou literou. Mnohem lepší by ale bylo, kdyby i Juncker se rychle stal onou pověstnou politickou mrtvolou.

(pozn. Mrtvá litera – anglicky blue law- je právní norma či předpis, který se nedodržuje)