Zatímco taková Ostrava už před deseti lety nasadila první elektrobusy a Hradec Králové v loňském roce otevřel doslova ukázkový provoz průběžně dobíjených elektrobusů, v Praze u tohoto typu dopravy trvá období ekologického temna. Nic na to tomto faktu nemění ani to, že současné vedení Prahy se snaží negativní stav zvrátit.

Řešení za deset let je pozdní

Každý soudný občan ví, že stavby metra jsou časově náročné, tak na jednu až dvě tzv. pětiletky. Trasa metra D rychleji nebude. Stejně tak je občanovi známé, že stavby tramvajových tratí můžeme rovněž počítat na roky, a že rychlou změnu stavu škodlivých emisí je možné (vyjma omezení provozu automobilů) zajistit pouze výměnou autobusové dopravy za jinou. Zpoždění Prahy u ekologických vozidel veřejné dopravy je o to více překvapivé, že v České republice existují výrobci, kteří nejenže umí pozastavit téměř bezporuchová vozidla, ale umějí to i do tvrdých provozních podmínek. Kdo vlastně na pražské radnici ví, že české elektrobusy jezdily už na olympiádě v Soči? Navíc české výrobky jsou výrazně levnější a systém dobíjení z vlastní trakce jejich provoz výrazně, oproti zahraničním koncepcím, zlevňuje.

Odzkoušená kvalita

Současní čeští výrobci nabízejí odzkoušené jednotky s moderním designem, s možností výstavby nabíjecích stanic v depech, s možností rychlého dobíjení elektrobusů na trati, s výborným technickým řešení umístění baterií pro snadné výměny a opravy, a výčet dobrého mohl by pokračovat. O ceně ani nemluvě, neboť zahraniční produkce jsou mnohem dražší. A vše je možné si v řadě českých měst prohlédnout. Jenom v Praze téměř nikoliv.

V Praze sice najdeme zkušební provozy dvou výrobců a to Škoda Transportation a SOR z Libchavy, ale zatímco první jmenovaný výrobce by měl svůj zkušební provoz rozšířit, u druhého sice Praha odebere téměř dvě stovky autobusů, ale o závěrech a vyhodnocení zkušebního provozu jejich elektrobusu jezdícího z otočky u stanice metra Želivského do Vršovic se veřejně nikde moc nedozvíte.

A to si české elektrobusy již odebrala Bratislava a Rumunsko si v České republice nakoupilo padesát takových jednotek. Co se vedení Prahy na těchto dopravních jednotkách nelíbí je skoro záhadou, ale opět platí, že pražský hřích lhostejnosti a nezájmu se zrodil už před deseti lety.

Praha potřebuje rychlá řešení

Současné vedení Prahy vykročilo se smělým plánem výstavby nové linky metra D a podpora Pražanů tomuto projektu je nesporná. Avšak první cestující se svezou až za mnoho let. Praha také plánuje řadu nových tramvajových tratí, ale zde některé plány vzbuzují otazníky. Jaký bude přínos tramvajové trati za miliardy korun (Pozn. Jeden kilometr tramvajové tratě se pohybuje v ceně 1,5 až 2 miliardy korun) vedoucí ulicí Washingtonova k Hlavnímu nádraží? Kolik Pražanů využije tuto trať v délce cca jednoho kilometru?

Za dvě miliardy korun by se dalo koupit přes sto elektrobusů a jejich přínos by se nepochybně mnohem rychleji projevil. A rozhodně by byl přínosem pro výrazně vyšší počet obyvatel Prahy.

A nejen to. Zavedení elektrobusů je oproti stavebně náročným stavbám podstatně rychlejší a přiznejme si, že pražští politici by za ně sklidili podstatně větší pochvalu třeba než za trať, která nejenže je tzv. „ve hvězdách“, ale o jejíž smysluplnosti a efektivnosti lze důvodně pochybovat.

Politika vyžaduje dohody

Je sice výborné, že současné vedení Prahy hledá cestu, jak Prahu dopravně ozdravit, ale ve vytyčené strategii metra a tramvají chybí výraznější strategie pro zavedení trolejbusů či elektrobusů. Ty jsou vzdor zkušenostem napříč Českou republikou poněkud ve stínu mnohem časově náročnějších a dražších staveb. Dvě plánované pražské trolejbusové linky 207 a 114 jsou sice dobrým plánem, ale ekologicky naprosto nedostatečným.

Námitka, že to vše je také o evropských dotacích, jistěže obstojí, ale i o této věci se dá jednat. Bylo by však dobré hledat dohodu se státem resp. s vládou ČR, aby i taková věc byla řešena a mohla být také oboustranně a uspokojivě vyřešena.

Jak se ukazuje, mnoho měst v České republice je dlouho a zdůrazněme už hodně (!) dlouho před Prahou. Lze to dohnat, ale musí se proto i něco udělat. Graficky působivé vizuály budoucího metra jezdícího za deset let jsou sice krásné, ale dnešní škodlivé emise v Praze nezlepší. Tento problém vyžaduje jiný a mnohem operativnější přístup. Přitom řešení je doslova na dosah. A za hodně příznivou cenu.