Osoba stíhaná píše: V jasném světle nadcházejících událostí(4.9.2018 v 9:00 jdu k soudu za údajný přečin proti skupině obyvatelů(tak to skutečně napsali) a proti jednotlivci podle paragrafu 352 odst..2,3 písm.b) trestního zákoníku.)

Kdo je osoba jdoucí k soudu není podstatné. Podstatné je užití trestního práva v tomto případě. Text, který přiměl státního zástupce podat žalobu byl následující:

„Karl Marx Juncker, Vrchní velitel nejvyššího politbyra Svazu Evropských Socialistických republik je praobrovsky, stokrát vohnilej a hydrolionkrát plesnivej čůrák! Přátelé, právě odcházím se svojí novou minolovkou hledat poklady. Až najdu milion až dva miliony let starou kosmickou loď, odnesu to do sběru a za obdržené nálezné koupím deset deka novičoku a tu vykurvenou, zpýčenou, zesranou a na kvadrát vymrdanou paorganizaci kompletně a jednou pro vždy vytrávím i s celejma jejíma rodinama. Tak mi držte palce.“

Poprvé zde máme vulgární slovo asi na adresu kohosi. Osoba urážená má pojmenování Karl Marx Juncker a prokázat, že autor tím jednoznačně určoval  předsedu Evropské komise J.C.Junckrea není až tak jasné. Ale to jde o případný civilně-právní spor a pokud si Juncker vztáhne text na sebe, pak se on sám musí domáhat u soudu omluvy a satisfakce. To nemá s trestním stíháním nic společného.

Podruhé tu máme text o hledání kosmické lodě, následného výtěžku ze sběrných surovin a koupě deset deka novičoku. Jde o zjevnou nadsázku, protože kosmické lodě tu nemáme, do sběru by asi nikdy nepřišly a novičok se veřejně neprodává.

Nelze-li jed koupit, pak vyhrožování tímto jedem je předem nemožné. Je to jako vyhrožovat paprsky X, meteority z Marsu či pozváním mezigalaktických bojovníků. Od počátku nemožné. Takovou hrozbu nikdo nemůže brát vážně a není možné tvrdit, že mohla vzbudit v někom vážné obavy. To už autonehoda na dálnici má větší pravděpodobnost, že by se mohla stát.  

Pokud autor textu chtěl zdůraznit tvrdost trestu, který si kdosi v „paorganizaci“ zaslouží, pak nadsázku je možné vždy použít bez ohledu na to, jak expresivně zní.

A kdo měl být tím cílem, v jehož zájmu státní zástupce konal? Kdo nebo co je ona „paorganizace“ a k jakému počtu konkrétních obyvatel sám státní zástupce toto slovo přičítá? To, že si něco státní zástupce myslí a dovozuje je jedna věc, to že soudu musí on prokázat, že jde o jasně definovanou skupinu ohrožených lidí je druhá věc.

Slovo „paorganizace“ může znamenat cokoliv, ale také zcela nic. Pokud soud rozhodne o trestu pro autora textu, pak ale nepřímo potvrdí, že máme v Evropě  nějakou „paorganizaci“, kterou je třeba chránit.

Skoro by to mohlo být zábavné.

Skoro, kdyby zásada trestního stíhání nespočívala v něčem úplně jiném. Zásada subsidiarity trestní represe, někdy též nazývána jako princip ultima ratio, vyjadřuje, že trestní právo je prostředek určený k ochraně zákonem stanovených zájmů, který musí být užíván jen tehdy, pokud užití jiných právních prostředků ke sjednání nápravy nepřichází v úvahu, neboť již byly vyčerpány nebo jsou zjevně neúčinné či nevhodné. To, že nějaký text je skutečně nevkusný a vulgární ještě neznamená, že autor musí být trestně stíhán.