Dovoluji si tento článek publikovat jen a jenom proto, že v textech současných publicistů je nadmíru problémů, jejich řešení, ale i osobností, které jsou označovány v tom lepším případě za levičáky, neomarxisty, či euromarxisty, v tom horším za bolševiky, socany, ba i komouše, ba až zdivočelé diktátory s totalitními tendencemi.

O klimatickém alarmismu

Na první pohled to vypadá, že se svět zbláznil kvůli klimatu. Ihned toho využívají skoro všichni politikové, ideologové, publicisté a další lokajové skutečné moci. Politikové proto, aby se zviditelňovali na nové módní vlně. Ideologové zase proto, že umí vždycky využít každý společnostní jev k potvrzení svého, jedině správného učení. Publicisté pak proto, že ví, za co se dají získat vyšší honoráře, či dokonce kariérní postup.

Podstatně horší je to s těmi lidmi, kteří jsou přímo aktivní ve věci samotné. Obvykle totiž, ti méně vědoucí, jsou mediální manipulací zneužíváni k prosazování jiných až ryze skrytých zájmů těch, kdo jimi manipulují. Ti, kdo se pak snaží vnést rozum do problematiky, jsou ideologicky nálepkováni, stále častěji šikanováni, ostrakizováni, dokonce vyhazováni ze svých zaměstnání a jiných pozic, zakazováni až soudně trestáni.

Klimatický alarmismus je vydáván, veřejnosti prezentován a ideově řazen do levicové politiky. V naprosté většině textů je prohlašován za výlučně levicovou politiku. Při hlubší analýze těchto tvrzení se však nenajde jediný relevantní důkaz, že tomu tak je. Taková tvrzení jsou nejčastěji, ba často jenom, argumentačně založena na jakémsi rádoby logickém zřetězení pojmů nový jev, pokrok, levice. Jenže ne každá novinka je pokrokem, viz třeba fašismus, z něhož vyrostl hitlerismus. Který za levici vydávat nelze, protože chtěl zničit první stát, který byl prokazatelně levicový. Rovněž ne každý pokrok je levicovým jevem. Spíše naopak. Kupříkladu technologický, nesporný pokrok, který vynesl Evropu na vládce světa, byl produktem bohatých, kteří zneužívali ostatních lidí, kteří pro zajištění své holé existence se museli podílet na zvyšování jejich bohatství. Takže šlo o pravicové chování.

Druhým nejrozšířenějším argumentem, kterým je klimatický alarmismus prezentovaný coby levicová politika je tvrzení, že jeho aktivisté jsou revoluční násilníci odmítající diskusi, protože jsou přesvědčeni o jedinečnosti své pravdy. Jde opět o matení způsobené pojmovým šermováním. Liberálním kapitalismem nejvýše oceňovaná americká revoluce nebyla naprosto jednoznačně levicovým jevem. Ani v nejmenším. Nejméně od vzniku Sovětské svazu pak pozoruji, že každý politický činitel své přesvědčení považuje za jedině, ba až jedinečně pravdivé, za které bojuje všemi prostředky, dokonce i válkou. Při tom naprostá většina z nich zcela určitě není levicová. Takže tvrzení, že jen levičáci jsou revolucionáři, násilníci a považují se za nositele jediné pravdy, je nesmyslem. A to nechci hovořit o náboženské víře velké části lidstva, abych do textu nezatahoval navíc ještě církve.

Dílčí závěr

Ochrana životního prostředí, stejně jako v užším smyslu snaha zmírnit dopad klimatických změn není ani levicové téma, ani pravicové. Je všelidské. Teprve jeho řešení může být levicové či pravicové. Zmíněný alarmismus ale není vůbec jeho řešením, je čistě jakousi metodou propagace celého problému. Jako takový, jak je vidět, rovněž není ani levicovým, ani pravicovým.

Teprve reálné pokusy o řešení naznačují, zda jde o politiku pravicovou, či levicovou. Jestliže kupříkladu megaměsto je sužováno automobilovými zplodinami, může se snažit o urbanistická opatření, která zajistí, aby naprostá většina lidí měla do práce jen maximálně třeba půl hodiny. Může při tom zajistit rozsáhlou hromadnou dopravu a dokonce ji poskytovat většině zdarma. Což by byla výrazně levicová politika. Může ale také kupříkladu zakázat provoz aut se spalovacími motory, nařídit provoz elektromobilů, na čemž vydělají soukromé firmy miliardy. Což je jednoznačně pravicové řešení.

Jestli byl v této oblasti kupříkladu vládou iniciovaný boom solárních elektráren v ČR politikou levice, či pravice, si dokáže každý čtenář určitě udělat sám.

O multikulturalismu

Mísení ras, kultur, národů ba až etnik a vytváření jakéhosi všelidského pel-mel, je rovněž vydáváno za levičáckou tendenci. A to tak jistě, že se ani nikdo moc nesnaží to dokazovat, přece již Marx psal o tom, že proletariát nemá vlast. Jenže tento aforismus je obvyklým vytrháváním z kontextu. Marx tím neměl na mysli nic jiného, než konstatování faktu, že pracující lidé jsou všude ve světě stejným způsobem vykořisťováni, já bych dneska použil spíše slovo zneužíváni. Nic víc a nic méně.

Založit na tomto srovnávání současné vítání migrantů z Afriky, či Blízkého východu za levičáctví, je falešným tvrzením. Stačí si jen představit, že Angela Merkel je levicovou političkou a absurdnost spojení marxismu se současnou podporou migrace do Evropy, je snadno odmítnutelnou. A to vůbec ani nemusím připomínat USA, které jsou ideology vyzdvihovány jako tavící tyglík multietnicity. Jaksi se mi při tom nechci věřit, že by snad USA byly proto státem s levicovou politikou.

Další dílčí závěr

U klimatického alarmismu, či vítání migrantů, ba celého multikulturalismus lze poměrně jednoduše zpochybnit a při širší argumentaci dokonale vyvrátit, že jde o levicový přístup k řešení všelidských problémů. Stejně tak lze zpochybnit, ba podle mne vyvrátit, že nelze za levicovou politiku, či jednání hovořit i v případech fanatiků a fanatiček genderismu, zavádění občanské společnosti přes politizaci neziskovek, prosazování geneticky modifikovaných plodin až po všechny ostatní ty peripetie současných globalistů. Texty odsuzující zmíněná chování jsou dneska doslova prošpikovány útoky na levici, ačkoliv o levici vůbec nejde.

Na tomto místě rovněž odmítám tezi sociologa pana Petra Hampla, že rozpor levice versus pravice se v současnosti změnil na konflikt globalistů s konzervativními politiky, zastánci trády rodina, národ stát.

Jako zapřisáhlý levičák se musím přiznat, že všechny ony aktivity a aktivisty, kteří jsou dneska vydáváni za levici, považuji v lepším případě za nálepkování, v tom horším za nevulgární nadávky zajišťující manipulaci s myšlením veřejnosti, kterou provádí přesvědčení aktivisté pravice.

Coby celoživotně levicově myslící osoba mám z tohoto stavu dokonce radost. Jestliže současná pravice považuje za levici tak okrajové, až bezvýznamné společnostní jevy, pak mám naději, že není ideově připravena na situaci, kdy opravdová levice opět zvedne hlavu.

Co asi levicí je

Pokusil jsem se na několika maličkostech ukázat, co určitě levicovým politickým projevem není. V titulku jsem ale rovněž napsal, že sdělím, co levicovým aktivismem podle mého soudu asi je.

Prvkem levicové politiky je nepochybně nekompromisní odmítání válčení všeho druhu.

Dále je jím nejen prosazování a reálné zajišťování spravedlnosti coby rovnosti před zákonem, ale především zajišťování sociální spravedlivosti prostřednictvím spravedlného zákonodárství. Upozorňuji na to, že vnímám rozdíl mezi spravedlností a spravedlivostí.

Stejně tak je prvkem levicového chování zajišťování maximální rovnosti nestejných. Mezi tyto tendence patří především pak umožnění co největší podíl na rozhodování o věcech veřejných každému, kdo o to má zájem.

Takže MÍR, SOCIÁLNÍ SPRAVEDLIVOST, ROVNOST NESTEJNÝCH. To je v mých očích projev aktivity současné levice.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele