Na pozvání nadace oligarchy Viktora Pinčuka, který je zetěm prvního ukrajinského prezidenta Leonida Kučmy a mimo jiné také štědrým sponzorem Hillary Clintonové, měla na programu „veřejnou přednášku“, z níž se ovšem nakonec stalo vystoupení neveřejné a na veřejnost se z něj dostal jen krátký abstrakt. V zásadě přítomným vysvětlila, že nemají od své vlády čekat zázraky, a ti, kteří si neustále na situaci v zemi stěžují, by si „měli zajet do Libérie, kde je životní standard mnohem nižší, a budou pak rádi za to, co mají“. Mimochodem, není to poprvé, kdy někdo v souvislosti s Ukrajinou mluví o Africe – loni v září oděský gubernátor Michail Saakašvili „při vší úctě k Africe“ ukrajinsku ekonomiku přirovnal k té gabonské.

Condoleezza Riceová rovněž slíbila, že se Krym vrátí Ukrajině, ale může se tak stát třeba až az padesát let, zdůraznila, že na rozdíl od Obamovy vlády by ona sama Ukrajině zbraně dodávala, ale i tak NATO posiluje svou přítomnost proti ruské agresi, přičemž ujistila přítomné, že USA ponechávají v platnosti své protiruské sankce až do „navrácení Krymu“, což v praxi z hlediska dohlédnutelné budoucnosti znamená „navždy“. Příznačným ovšem je, že v následném rozhovoru pro Ukrajinskou Pravdu Condoleezza Riceová zdůraznila schopnost spolupráce USA s Ruskem, a to na příkladu Íránu či změn klimatu. „Nemyslím si, že najdeme shodu v otázkách týkajících se Ukrajiny a nemyslím si, že budeme mít stejný přístup i k dalším otázkám týkajícím se Evropy, ale přesto jsme našli společný přístup k příměří v Sýrii. Existují zkrátka problémy, na jejichž řešení mohou velké síly pracovat společně.“ Tím lze mimochodem vysvětlit skutečnost, že na rozdíl od těch evropských jsou americké sankce proti Rusku nastaveny tak, že vzájemný obchod mezi oběma zeměmi bez ohledu na restrikce roste a Kreml otázku sankcí příští týden, kdy do Moskvy přijede americký ministr zahraničí John Kerry, ani nehodlá nastolovat.  

V obou případech, tedy v projevu i v rozhovoru, pak Condoleezza Riceová sice ujistila Ukrajinu americkou podporu, ale zároveň vyzvala Ukrajince, aby už se vyvarovali dalších povstání a převratů: „Smyslem této naší podpory je pomoci vám konečně začít řídit stát. To je klíčové. Nelze žít v neustálé krizi. Za pětadvacet let jste tu měli tři revoluce – získání nezávislosti, oranžovou revoluci a Majdan z roku 2014. Takže byste už tedy mohli konečně začít řídit stát?“ A k tomu Ukrajince nečekaně povzbudila: „Na pasové kontrole na letišti Borispol jsem viděla malé nálepky s prostým nápisem v angličtině „Úplatek je trestný čin“. A už to mě naplňuje nadějí. Je to skvělá ilustrace toho, že si Ukrajinci uvědomují, že korupce ničí demokracii. Takže cosi se tu opravdu mění.“

Najdou se ovšem i tací, kterým nálepky na letišti coby znamení pokroku nestačí. Například náměstkyně ministra zahraničí USA Victoria Nulandová, která kdysi svým slavným „Fuck The EU“ rozhodla, že v čele kyjevské vlády stane dnes „neodvolatelný“ Arsenij Jaceňuk, nyní mluví o „špinavých penězích a špinavé politice“, které ochromují vládu. Ukrajinská prokuratura obrázek dokresluje oficiálními odhady – za rok počínající loňským únorem se celková částka, o niž stát přišel v důsledku korupce, znásobila pětatřicetkrát a dosáhla bezmála tří miliard hřiven. I proto Mezinárodní měnový fond sice oficiálně neruší spolupráci s Ukrajinou, ale „vyčkává“ s vyplácením dalších půjček, v době kdy zahraniční zadluženost Kyjeva klesla na šest procent HDP. 

Evropská unie zní tradičně neuchopitelně. Na jedné straně prodlužuje sankce proti Rusku až do „úplného splnění minských dohod“, zároveň k plnění dohod vyzývá Kyjev, a to především v otázce dodržování příměří a vypsání voleb v Donbasu. V tomto regionu se podle „Minsku“ mělo hlasovat už loni, Berlín tlačí Kyjev, aby volby uspořádal do jara, ale ukrajinská vláda nově tvrdí, že volby upořádá nejdříve v roce 2018. Navíc EU k sankcím proti Rusku kvůli anexi Krymu vyzývá i další země, ale německý vicepremiér doufá, že podmínky ke zrušení sankcí nastanou už letos v létě, a Německo s Francií nechtějí přilévat olej do ohně tím, že by vztahy s Ruskem – na popud České republiky – ještě komplikovaly „kauzou Savčenková“, zatímco Británie chystá patnáctiletou vojenskou dohodu s Ukrajinou...  

V samotném Kyjevě se dál „hledá“ vhodný kandidát, který by vystřídal Arsenije Jaceňuka, přičemž se zdá, že původně zmiňovaná ministryně financí a americká občanka Natalia Jaresková je už mimo hru. Nově se objevuje se jméno lídra lvovské strany Svépomoc Andrije Sadového, ale ten odmítá návrat do vládní koalice, takže otázka budoucího premiéra je dál bez odpovědi.

Pohledem generála

Ponurou situaci na Ukrajině v rozsáhlém rozhovoru pro ukrajinský portál Gordon popsal někdejší vrchní velitel ukrajinského generálního štábu Volodymyr Zamana, který odmítl vyslat armádu k potlačení Majdanu a krátce po svržení Janukovyče byl poslán do výslužby. Hlavní důvod ztráty Krymu podle něj netřeba hledat v Rusku a Kremlu: „Putin je jen predátor, který uchvátí všechno, co se někde válí bez dozoru. A Krym se takhle válel, protože ho nikdo v oficiálním Kyjevě nechtěl bránit; všichni se tam od rána do noci handrkovali o posty. Ukázali se píárově na Majdanu, dostali se k rozpočtovému korytu, začali se rvát o kořist a ministerské funkce. Problémem Ukrajiny je, že naše vláda národní bezpečnost považuje jen za svou vlastní ochranu před národem. Jen se podívejte, jak skvěle se oficiální Kyjev stará o Národní gardu: dává jí nejlepší techniku, nejlepší zbraně, zatímco armádě bojující na Donbasu se podobných věcí nedostává. Je to stejná logika jako za Janukovyče – i on oblékal a zbrojil vnitřní vojska a Berkut, aby ho bránily před národem.“

Generál Zamana se pustil i do „boje s korupcí“: „K tomu je třeba, aby fungovala prokuratura, silové orgány a justice, a to vše je v rukou Porošenka. Všechna stará schémata se zachovala a s nimi i systém. Pokud by dnes prezident dal výslovný signál generálnímu prokurátorovi, šéfovi tajné služby, ministerstvi vnitra a řekl „Chci tu mít jen pořádek a vládu zákona“, systém by se změnil. Místo toho jim ale Porošenko říká, ať na tím či oním zavřou oči, k tomu a tomu se postavte takhle a tady si dělejte, co chcete.“

Na otázku, zda situaci nevidí příliš černě a nepřehlíží to, co se za poslední dva roky změnilo k lepšímu, generál Zamana zvolal: „Copak opravdu nevidíte, jak se moc chová k lidu? Naprostý výsměch! Pozvali na ministerstva cizince, lid se zaradoval, čekal výsledky. Uplynulo půl roku, rok – a žádné reálné změny. A tak vláda začíná odvádět pozornost různými triky – vynáší premiéra z tribuny parlamentu. Lid se baví. Potom vydá k veřejnému posouzení stenogram státní bezpečnostní rady, který odhaluje, jak vláda vzdala Krym bez boje, a lid se baví i tímto skandálem. Jakmile se ale společnost po nějaké době znovu začne soustředit na korupční schémata tam nahoře, vláda ji začíná lekat: „Rusko připravuje rozsáhlý útok! Putin dojde až do Kyjeva!“ Nevidím nikoho, kdo by v ukrajinské vládě reálně chtěl ukončit válku. Přitom se ale armádou nikdo seriózně nezabývá a na frontu házejí lidi odsouzence. Chápete, co znamená být státník? A jsou takoví ve vládě? Zatímco za Janukovyče celý stát řídila „Rodina“, za Porošenka se celá Ukrajina proměnila v jeden velký Roshen,“ tvrdí generál s poukazem na prezidentovův koncern vyrábějící cukrovinky. „Janukovyč a celá ta jeho „Rodina“ byli ve srovnání s tím, co vytváří Porošenko, děcka. Voják v roce 2013 dostával čtyři tisíce hřiven, což bylo podle kurzu 500 dolarů. Dnes dostává sedm tisíc hřiven a je to 250 dolarů. Ať to bude znít sebevíce cynicky, odvádění pozornosti k možnému velkému ruskému útoku zachraňuje situaci ve všech vládních úřadech v Kyjevě. Konec války na Donbasu se bohužel nehodí až příliš mnoha lidem…“

Mezitím se podle generála Zamany vláda nestará o stát, ale ponořila se do jedné velké píárové akce: „Tajná služba (SBU), jejíž šéf je podřízený přímo prezidentovi, skoro každý den oznamuje, že prý tam a tam objevila arzenál s ilegálními zbraněmi, tam a tam chytili někoho při braní úplatku. Přitom ty zbraně zahrabávají sami, aby je o pár dní později slavnostně objevili před televizními kamerami. Už je potřeba s tím píárováním skončit. Odshora až dolů. Jinak totiž s takovou státní politikou půjdeme jako stát ke dnu. Víte, že prokuratura, vyšetřovatelé a tajné služby už shromažďují tlusté spisy dokumentů na současnou moc? Dělají to jen tak, pro případ. Připravují se na možnou změnu režimu. Jakmile odejdou ti nynější, přijdou jiní, lidé ze silových orgánů vytáhnou spisy a osloví Porošenka s Jaceňukem: „Vážení, podívejte se, co máme.“

Pokud ale bude na Ukrajině vše pokračovat, jako doposud, „země se rozpadne“, tvrdí generál Zamana. „Promluvte si s obyčejnými lidmi, nejen v zóně antiteroristických operací, ale po celé zemi. Mnozí už rezignovali, jsou unavení, zklamaní, říkají, že už jim je všechno jedno. V USA a Evropě na nás plivnuli, protože nejsou reformy, armáda se rozkládá a demoralizuje, ze silových orgánů jsou vyháněni profesionálové. To vše v rozsahu, který je ještě katastrofičtější než dřív.

Vím, že za Janukovyče byla ve všech strukturách cítit ruka Kremlu. Dnes ale Ukrajina jako subjekt neexistuje už vůbec. Nechápeme už skoro nic: Jak to, že se nedá odvolat Jaceňuk? Proč nás nutí plnit minské dohody, zvláště ty části, které vyžadují změny ústavy? Mám za to, že prezident už dávno pochopil, že minské dohody vedou do slepé uličky. Ukrajině bodli pod žebra nůž a kdykoli uděláme něco, co bychom prý neměli, tím nožem zavrtí a z rány znovu poteče krev. Nevěřím, že se tento systém změní demokratickou cestou. Blíží se velká privatizace, takže tato vláda zcela jistě neodejde dobrovolně, přičemž bude hájit své osobní zájmy, nikoli zájmy státu.“

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.