Výslovné uznání zvláštního statutu Donbasu je hlavní „senzací“ nové „reformované“ ukrajinské ústavy. Konkrétně návrh dokumentu mluví o tom, že „mimořádnost provádění místní samosprávy v jednotlivých územněsprávních jednotkách Doněckých a Lučanských oblastí se určuje zákonem o zvláštním řádu místní samosprávy“. Tímto krokem se kyjevský prezident Petro Porošenko přiblížil k tomu, aby se zákon o zvláštním statutu Donbasu stal ústavním – jeho návrh počítá s formálním návratem „lidových republik“ do Ukrajiny, za což jim Kyjev výměnou slibuje rozpočtovou podporu, možnost samotného jmenování soudců a prokurátorů a vytvoření vlastní „lidové milice“. K tomu všemu by mělo dojít okamžitě poté, co budou na územích Donbasu provedeny místní volby, a to „podle ukrajinských zákonů“.

Není bez zajímavosti, že členové ústavní komise dostali návrh textu k posouzení 17. června, přičemž lhůta k připomínkování uplynula už o dva dny později. Právě 19. června totiž už zasedala unijní Benátská komise, která je nyní „potěšena“, že Porošenko akceptoval její připomínky – a zřekl se původně zamýšleného – a ostře kritizovaného -- rozšíření svých pravomocí při manipulaci s orgány místní správy a odvolávání gubernátorů, kteří jsou v novém znění ústavy nazýváni „zplnomocnění představitelé státu v regionu“, byť v médiích se už vžil pojem „prefekt“.

Podle Porošenka je hlavním cílem ústavních změn vytvoření „silného státu prostřednictvím blahobytných a silných společenství“, nicméně například ukrajinský politolog Kosť Bondarenko má jiný názor: „Porošenko se poddal tlaku Západu, na němž závisí finanční pomoc.“ Faktem je, že Západ na Kyjev v uplynulých týdnech tlačil, aby konečně začal plnit Minsk 2, a Benátská komise požaduje, aby byla nová – a fakticky už na Západě posvěcená -- ústava v parlamentu schválena co nejdříve, nicméně tady nastává problém. V prvním čtení sice může návrh ústavy projít už příští týden, kdy je pro ni třeba získat 226 hlasů, ve druhém čtení už ale bude zapotřebí 300 hlasů, a to se zdá být aktuálně nereálným. „Máme mnoho lobbyistů, kteří chtějí, aby konflikt na Donbasu pokračoval,“ konstatuje Bondarenko. Pro oněch 300 hlasů se Porošenko bude muset dohodnout s Opozičním blokem, tedy vesměs bývalými poslanci Janukovyčovy Strany regionů, a dalšími skupinami, což ultranacionalisté ze „strany války“ podle všeho využijí k obviněním z vlastizrady. Radikální strana Oleha Ljaška, která je členem vládnoucí koalice, už oznámila, že ústavu nepodpoří „za žádných okolností“: „Je to zrada všech, kdo zahynuli za Ukrajinu!“ vysvětlil její poslanec Ihor Mosyjčuk. „Ten zvláštní statut se přijímá pro dobro teroristů.“  

Porošenko má ale na své straně Západ, který se podle všeho – při pohledu na problémy, které se na Evropu valí ze všech stran -- rozhodl, že je na čase začít „zbavovat“ se alespoň problémů uměle vyvolaných. A k nim ukrajinská krize rozhodně patří. Porošenko přitom využívá situace a hodlá se rychle zbavit svých soupeřů ve vládě – padnout by měli například gruzínský legionář Alexandr Kvitašvili, který „rozvrátil“ resort zdravotnictví, ale i nebezpeční protivníci typu ministra vnitra Arsena Avakova nebo ministra obrany Stěpana Poltoraka. Napětí v mocenských patrech Kyjeva se dá nejspíš krájet, neboť se v konflikt proměnila i poslanecká diskuse o povinných registračních pokladnách pro podnikatele, a tak se vzápětí před parlamentem „pro jistotu“ objevily obrněné vozy. Prezident si je přitom jistý svou pozicí, velebí Ukrajince coby „unikátně politický národ“, který je s to neustále provádět revoluce, a už zahovořil o druhém mandátu v čele státu…

Bez lesku

Na druhou stranu nicméně platí, že poslušnost vůči Západu sice Porošenkovi může zajistit moc v Kyjevě, západní podpora jako taková ale zatím Ukrajině žádný větší efekt nepřinesla. Jak například připomíná New Europe, ukrajinská státní kasa je prázdná, slibované vzepětí ekonomiky se nekoná a v nedohlednu je i slibovaných 40 miliard dolarů, které Kyjev bude v příštích čtyřech letech potřebovat na splacení svých dluhů. Ačkoli loni získal několik úvěrů od MMF a dalších institucí, válka na Donbasu ho každý den stojí pět až sedm milionů dolarů, letos se inflace očekává na úrovni 46 procent, HDP poklesne o dalších devět procent, státní dluh se na 100 procent HDP dostal letos v červnu, investice na Ukrajinu nepřicházejí, ale velké koncerny typu Chevronu nebo Shell už naopak z Ukrajiny mizí, veškerou tíhu ekonomického propadu nesou obyčejní občané, jimž se drasticky zdražuje vše, na co pohlédnou, a přinejmenším technický bankrot státu je avízován už na červenec… Jinými slovy, snaha opírat se o Západ nemusí v očích většiny Ukrajinců Porošenkovi dodávat na lesku, právě naopak, přičemž jeho sliby o mýtickém vstupu do EU už – po roce od podpisu asociační dohody -- znějí jako čirá marnost.  

Mezitím se sice prohlubuje dialog Ruska s USA o Ukrajině, nicméně žádné průlomy se nekonají. USA na jedné straně doplňují svůj sankční seznam o ruské energetické koncerny (s nimiž americké koncerny neuzavírají dohody), na straně druhé ve své výroční zprávě o lidských právech ve světě za uplynulý rok v souvislosti s Donbasem ale vynechávají pojem „ruská agrese“. Rusko urovnání sporů rovněž nijak jednoznačně nepomáhá; oznámilo minimální cenu za plyn pro Ukrajinu, načež následná plynová jednání s Ukrajinou a EU (o plynu pro Ukrajinu) skončila bez výsledku, a tak je Ukrajina donucena od 1. července přestat kupovat ruský plyn.

List francouzské Národní fronty, která se nijak netají sympatiemi k Putinovi, navíc upozorňuje na nebezpečí, že Ukrajina může přijít o armádu jako takovou. Od začátku konfliktu podle něj Kyjev ztratil v bojích 10 tisíc vojáků, kteří padli, dalších asi 20 tisíc jich bylo zraněno a asi 50 tisíc vojáků není z různých důvodů schopno služby, a k tomu je třeba přičíst davy dezertérů. Nyní se na frontu posílají branci po zkráceném tříměsíčním výcviku, ale při tempu ztrát „stačí rok a Porošenkova armáda přestane existovat“, soudí Nations Presse. Americký kongresman Dana Rohrbacher k tomu dodává, že třetinu ozbrojených sil beztak dávno nekontroluje Kyjev, ale různí oligarchové, a neveselou situaci potvrdil i Porošenkův poradce Jurij Birjukov, podle něhož technika domácí výroby není ničím jiným než šrotem. Armáda podle něj měla do konce června dostat 226 nákladních vozů KrAZ, ale dodáno jich bylo jen 113, přičemž jen 59 z nich bylo nově vyrobených a z nich během prvního týdne přestalo jezdit hned sedmnáct vozů…

A mezitím na Ukrajině a v okolí:

-- Pobaltí považuje za provokaci rozhodnutí ruské generální prokuratury prověřit legitimitu uznání nezávislosti tří Litvy, Lotyšska a Estonska z roku 1991. Rakousko do roku 2018 z úsporných důvodů uzavře své ambasády v Pobaltí, aby získalo prostředky pro zastupitelství „ve strategicky důležitějších zemích“, jimiž jsou míněny Moldova, Gruzie nebo Bělorusko.

-- Původem ukrajinští sportovci v dresu Ázerbajdžánu na prvních evropských hrách získali 13 medailí (a prémie 1,4 milionu dolarů).

-- Další sankce proti některým ruským zbrojovkám a energetickým firmám vyhlásila také Kanada.

-- Neznámý útočník v Oděse napadl dva policisty a jednoho z nich zabil. Oděský gubernátor Michail Saakašvili nařídil posílit bezpečnost ve městě, ale zároveň navrhuje „rozehnat“ veškeré ukrajinské policejní složky i celní službu a nahradit je „novými hochy“, s tím, že je to „snadné“. Saakašvili už kritizoval šéfa státní letecké služby a Porošenko ho vzápětí opravdu odvolal.

-- Ruský Roskosmos podepsal dohodu o vynesení 21 satelitů ArianeSpace a OneWeb na oběžnou dráhu.

-- Ukrajinský internet zaplavil prodej zboží s nacistickou symbolikou.

-- Turkcell za 100 milionů dolarů koupil podíl doněckého oligarchy Rinata Achmetova v mobilním operátoru life:)

-- Vladimir Putin strávil víkend v sibiřské Altaji se svým starým přítelem Silviem Berlusconim.

-- Bez ohledu na všechno Ukrajinci dál hromadně míří na dovolenou na Krym.

-- V ruském Omsku se začal vyrábět toaletní papír nazvaný „Naše odpověď“, na němž je oficiální unijní text o sankcích proti Rusku. Dvě role v barevném tubusu s portréty Baracka Obamy, Angely Merkelové a Davida Camerona se prodávají za 990 rublů.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami