Ověřování pravdivosti propagandistických tvrzení bylo v předinternetové éře velmi obtížné, pro příjemce informací prakticky nedosažitelné, takže Britové, kteří v první světové válce v této disciplíně vynikali, mohli 2. 9. 1914 v článku v deníku The Times tvrdit, že němečtí vojáci při tažení Francií odřezávají hromadně francouzským chlapcům ruce, aby Francie v budoucnu neměla vojáky, kteří mohou vzít do ruky zbraň.

V dnešním Česku zvyšuje mimoděk účinnost propagandy způsob podávání zpráv v českých sdělovacích prostředcích – žurnalisté nejsou vedeni k podávání zpráv, nýbrž rovnou podávají publiku komentáře, tudíž nemají problém přebírat vytvořený propagandistický konglomerát informací, místo aby prezentovali veřejnosti zprávu, tedy jednoduchou informaci o určité události. V českých televizních zpravodajstvích, v novinách, v internetových periodikách není nikde striktně odděleno zpravodajství od komentářů. Typickým příkladem budiž zpravodajství redaktorů ČT a spolupracovníků redakce v terénu, což nejsou zprávy, nýbrž komentáře nemající ve zpravodajském pořadu co dělat. Za příkladem korektního podávání zpráv člověk musí až na Slovensko, k televizní stanici TA3, která jediná v česko-slovenském prostoru dbá, aby zprávy byly jen zprávy a ne komentáře.

To v Česku propůjčuje propagandě, ať ji podsouvá kdokoliv, velkou účinnost. Západní žurnalista si uvědomuje, že zpráva je něco jiného než komentář, a je proti obsahu propagandy odolný, rozezná, že jde o směsici různých informací, významný znak toho, že se může jednat buď zčásti o podvržená tvrzení, nebo v lepším případě o komentář. Ne tak český redaktor zvyklý do zpráv zamíchávat komentář nebo komentář vydávat za zprávu, ten převezme propagandistický celek bez velkého uvažování.

Nezanedbatelnou roli v šíření ruské propagandy hraje i český národní pud vypěstovaný v 19. století obrozenci, dnes přítomný v české populaci většinou podvědomě a spočívající v následujícím tvrzení: Na východě se nachází mohutné slovanské (ruské) dubisko, o které se Češi coby Slované v případě nebezpečí mohou opřít. Důsledek tohoto bludu se za protektorátu projevoval v rozšířeném přesvědčení českého obyvatelstva, že by bylo Čechům lépe pod sovětským komunismem než pod německým nacionálním socialismem, protože, byť v obou případech Češi sice ztratí své statky, tak v prvním by jim byl zachován alespoň jazyk jako nejvýznamnější atribut národa. Dalším projevem stejného pudu byly před několika lety spory o postavení amerického radaru v Brdech. Pak zahrál na strunu národního strachu Miloš Zeman v prezidentských volbách. Dnes se při událostech na Ukrajině uplatňuje onen český národní pud též - dvoutřetinový i vyšší anketní souhlas s politikou Putina v internetových websites nelze jiným mechanismem vysvětlit.

Všimněte si také, že ukrajinská hnutí jsou obvykle prezentována jako ultrapravicová, nacionalistická, fašistická, nacistická, antisemitská, což jsou vesměs pojmy, proti nimž směřovala česká školní výchova, tudíž se na zastánce ukrajinských názorových proudů, pokud se nejedná o proud proruský, většina Čechů dívá s despektem. Už jen titulky článků v některých českých internetových médiích jasně dokládají, že jsou ruskou propagandou: „Když dobytek tvoří demokracii: Podívejte se, jak se na Ukrajině hlasuje“, „Otřesné video: Prasata a nacističtí zločinci z Pravého sektoru podřízli hrdlo policejnímu náčelníkovi v Doněcku před očima jeho ženy“ atd.

Ti, kteří pochybují o vlivu ruské propagandy na českou společnost, nechť posoudí odposlechnutý názor asi 35letého policisty Policie ČR v civilu v jedné hospodě tento týden. „Bylo by lepší než dnešní vykořisťování Evropskou unií být okupováni Putinovým Ruskem.“