Politika není akademie, přitom má každý politik titul míti

Proběhly volby prezidenta ČR, dle známé floskule: volby dopadly tak, jak dopadly. Vyhrál Miloš Zeman. Média konstatují, že naše společnost je nyní rozdělena. Bilance hlavních uchazečů co do nasbíraných hlasů od voličů by tomu mohla nasvědčovat. Rozjela se následná mediální „omluvná“ kampaň, v rámci níž poutá pozornost vyjádření neúspěšného kandidáta Michala Horáčka, který u Daniely Drtinové na DVTV přišel docela nečekaně s tím, že prof. Drahoš se stejně do politiky moc nehodí, že vlastně neuspěl v žádné debatě a že toho neměl venkoncem moc co nabídnout. Akademický svět má jiný styl, díky čemuž v konfrontaci s dravými politiky je osoba akademická postavena do jaksi nevýhodné pozice, uvažuje Michal Horáček, Ph.D. Dle vlastních slov byl Horáček sám v kampani „měkký“ navíc proto, aby nepoškodil spolukandidáty, kteří by případně měli šanci porazit Ing. Miloše Zemana. K tomu se dá dodat snad jen to, že takováto sebereflexe se dá korunovat dalším klišé „já nic, já muzikant“. Kdyby měkcí kandidáti utíkali k finišové pásce ze všech sil jak ta Káča, byli by oni první a nikdo další by je ve volebním klání nepředběhl. Je legrační, že všechny nakonec předběhl Zeman, co jen seděl…

Slaný nemastný, měkký tvrdý, jen když to sype. Komu vlastně?

Tak jak je to s tím akademickým měkkým a tvrdým politickým světem, páni „promovaní inženýři, hlavy študované“? Skutečnost je taková, že akademie a politika jsou málem synonyma. V politice mají „kočkopsa“, na jisté vysoké škole „jezevčíka“. V politice se řeší tunely, v akademickém prostoru „kafemlýnky“ a tunýlky v podobě „hadičkových systémů“. Kam se hrabe Harry Potter a kožené knihy kouzel! Společným jmenovatelem uvedené magoriády jsou samozřejmě peníze a rafinované způsoby jejich vydělávání i praní. Po volbách a ohlášení výsledků, na mysli bezděčně tanou již historická slova Vladimíra Mečiara: „No a teraz sa bude nadávať…že to všetko zavinil…“ To byste ani neuhodl, pane Mečiare, kdo „všetko“ toto zavinil… Podle ČT (pořad „168 hodin“) bychom měli volat k odpovědnosti důchodce, kteří se sami nechali oblbnout a blbli ostatní dál tím, že si mezi sebou ráčili rozesílat fejkové maily. Zlý jazyk by mohl kontrovat, že klesá-li s věkem chuť na milování, pak poměr majlování k milování je nepřímo úměrný. Dle ČT asi máme říci: „Děkujeme, senioři, že jste nám zvolili tvrďáka Zemana!“ Autor tohoto článku se tímto otevřeným textem nyní oficiálně uchází o post ředitele ČT a společnost prosí o vyjádření podpory. Jeho vztah k seniorům je pozitivní, má i titul.

Důchodce za extrémisty měla už Vlasta Parkanová, která později děkovala praporu z hvězd a pruhů. Nyní sama čelí nebezpečí pruhované realitě. „Dej mi pár okovů a jsem jen tvůj…“

Straně Důchodci za životní jistoty ve své době uškodil mediální výrok Vlasty Parkánové, t. č. ministryně spravedlnosti, která zřejmě v důchodcích spatřila konkurenci a šmahem je hodila do jednoho pytle s extrémisty. Volební výsledek Důchodci za životní jistoty se octl hluboko pod 5 %.  Patrně je vždy důležité najít obětního beránka, nebo z ostatních udělat ještě větší blbce. Podtrženo sečteno: je horší, když je důchodce okraden o 200 Kč pouličním chmatákem, nebo když (vetchý) senior čelí faktu oficiálního společenského vydědění, malým důchodům či ceně másla v horizontu 70 korun českých? Nebo snad jde o to, že senioři jsou lidé nepřijatelní pro politiky, jelikož jsou životem zkušení a že jim nedejbůh paměť ještě slouží? Důchody jsou malé, druhý pilíř selhal, důchodové připojištění jedna z nejméně výhodných investic, hlavně, že nad námi vlaje prapor z hvězd a pruhů.

„Jste tak mladí, že si nepamatujete vůbec nic“ – Rudolf Pečman (1931 – 2008), muzikolog, ke studentům v letech postmileniálních. Dobře, že pan profesor neviděl film Loganův útěk (1976)…

Co byste řekli, paní Vlasto, spolu s panem Vyčítalem na americkou písničku následujícího ražení z roku 1943 – Stalin Wasn't Stallin'–, již napsali během druhé světové války sami Američané, konkrétně Willie Johnson, a již vy dva si nejspíše nepamatujete, jelikož jste pro to v roce 2007 neměli s panem Vyčítalem a Georgem Bushem ml. onen „seniorský věk“ (Bushův otec by si ale jistě byl vzpomněl):

“Stalin wasn't stallin'/ When he told the beast of Berlin / That they'd never rest contented / Till they had driven him from the land/ So he called the yanks and English/ And proceeded to extinguish / The führer (záměrně psáno s malým “f”, pozn.) and its vermin /This is how it all began/ [...]Then that bear smacked the führer / With a mighty armored core / And Adolf broke all records /Runnin' backwards to Krakow…”

“Stalin neváhal / když oznámil bestii z Berlína / že nebudou mít klid / dokud jej nevyženou ze země/ zavolal Amíkům a Angličanům / a započal proces vyhubení vůdce a jeho chamradě / tak to všechno začalo// Potom (ruský, pozn.) medvěd jednu vrazil vůdci / za použití mohutné vojenské moci / takže Adolf překonal všechny rekordy, když do zaječích bral zpět směrem ke Krakovu…”

Ukázka US písničky:

Již Karel IV. (1316 – 1378) byl tak moudrý feudál, že nejen že zavedl chmel, ale politicky hleděl jak k Západu, tak k Východu

Paměť důchodců se s věkem zhoršuje, ale čekalo se vážně ať doteď, až všichni pamětníci války zemřou, než se v Polsku (nejen v Krakově viz Stalin Wasn’t Stallin), rozhodli začít odstraňovat na stovky památníků vojákům Rudé armády, jimž USA pěly chválu nejen v písni Stalin „Wasn’t Stallin“, ale i v knize „Mission to Moscow“ (česky „Poslání do Moskvy“, Melantrich 1947)? Všichni evropští politici zastávající protiruské sankce a věřící v nezákonné připojení Krymu k Rusku, by se s těmito materiály měli rozhodně seznámit a zodpovědět na otázku, kdy se Američanům která slova dají věřit. Zda velebení Ruska a Stalina, velebení nadoblačně nebeské, nebo současná tendence totálního nactiutrhání Ruska potažmo důchodců? Je současný putinismus horší stalinismu, který USA ve své době nejenže nevadil, ale který byl oslavně vítán? Člověk začíná mít pocit, že jsme drobátko u blbých na dvorečku.

Mission to Moscow (ukázka)

Ten kdo se na svět dívá/ a ke všemu kývá/ ten samozřejmě bývá/ vždy vážený a ctěn // Takový mozek ptačí/ tomu to snad stačí/ já ač se páni mračí/ já musím s pravdou ven (V+W+J)

Tento článek píšu druhého února, kdy byla vybojována zvratová bitva u Stalingradu a kdy je již jasné, že Poláci schválili „antibanderovský“ zákon.  Znamená to, že EU šlápla vedle, když podpořila neústavní protistátní převrat na Ukrajině v roce 2014 a nyní to postupně vše začíná vyplavávat na povrch? Co s tím. Rychle zaútočit na paměť, rychle dorazme zbytek důchodců a pak si na paškál vezměme mladší ročníky. Kdo je další na řadě, že by za pár let „Husákovy děti“? Stanou se z nich „runners“ jako z filmového Logana? (Logan’s Run/USA, 1976)

Nebuďte lidi hluší/ a nastavte uši/chceme vás na mou duši/ upřímně varovat// Nemáte ani zdání/ že jsou s vámi páni/ falešně hrají s vámi/ chtějí vás obehrát. (V+W+J)

Husákovy děti snad ještě ne. Ti snad ještě ne…

Vladimír Franta

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.