Přitom, podle sociologických průzkumů, většina občanů o sobě tvrdí, že daním nerozumí. Návrhy politických stran na daňové změny jsou tak dvojnásobně propagandisticky výhodné – poprvé proto, že občané si jsou vědomi, že se jich daně týkají, podruhé proto, že politické strany si jsou vědomy, že občané daním většinou nerozumějí; a tak jim mohou mnohé namluvit.
S předvolebními sliby se opět roztrhl pytel. Zejména s těmi daňovými. V následujícím textu předkládám dílčí popis daňových návrhů, které se dosud v čase předvolebním vynořily. Popis věcný, politicky a ideologicky inertní, bez projevu sympatií či antipatií k některé z politických sil.

Úvodem musím zdůraznit, že všechny dosud předložené návrhy jsou občanům nabídnuty na neseriózním podnose: V daních jde o peníze, o peníze občanů, právnických subjektů, o peníze státu. Proto by jakékoli návrhy na daňové změny, aby mohly být pojímány jako seriózní, měly být doprovázeny propočty nebo alespoň kvalifikovanými odhady hospodářských důsledků navrhovaných daňových změn. Pokud tomu tak není, jde o prázdná propagandistická hesla. Tematizované předvolební daňové návrhy s kvalifikovanými odhady vlivů, natož s propočty, předkládány nejsou. Nechávám stranou to, že ve většině případů jsou předvolební tvrzení politických stran pouze planými předvolebními sliby, jsou součástí tzv. předvolebního marketingu; po volbách bude všechno jinak. *) A u daňových programových proklamací některých stran si občan položí otázku: Proč jste nyní uváděné záměry neuskutečnili v minulých letech? Byli jste přece ve vládě!

Superhrubá mzda

Některé politické strany (ČSSD, KSČM) chtějí odstranit barbarství našeho daňového systému − tzv. superhrubou mzdu; jejím odstranění by došlo ke snížení neopodstatněného daňového zatížení a tedy snížení ceny práce **). KSČM s nevýrazným oficiálním koaličním potenciálem do daňových změn patrně nezasáhne. ČSSD ještě před pár měsíci uváděla, že tzv. superhrubou mzdu zachová (přitom před volbami v r. 2013 lákala voliče na její zrušení); nověji ve volebním programu ČSSD pro volby 2017 tvrdí: Zrušíme superhrubou mzdu, kterou zavedly pravicové vlády a na kterou nespravedlivě doplácejí zejména lidé s průměrnými a nízkými příjmy. Zamlčuje však důvod, proč v uplynulém volebním období, tedy za čtyři roky, v nichž byla soc. dem., údajně levicová strana, vůdčí politickou silou ve vládě, tzv. superhrubou mzdu nezrušila. Daňové návrhy ČSSD jsou zřetelně nekoncepční.

Superhrubou mzdu chtějí ostatní politické strany zachovat.

Snížíme daně

Většina politických stran hlásá, že sníží daně; to je tradiční politický slogan.Vyskytují se tvrzení, že takové snižování je obecně správné; bohužel si neklademe otázku, proč je v některých evropských zemích mnohonásobně vyšší životní úroveň, než u nás – a přitom je tam daňové zatížení vyšší, než u nás. Česká politická floskule je lepší daně snižovat než zvyšovat není nikdy zdůvodněna (avšak mimořádně vysoká životní úroveň v Evropě je i v zemích s vysokým daňovým zatížením – Dánsko, Švédsko…).

Všechny návrhy na snižování daňové zátěže opomíjejí základní ekonomický zákon, maximu, která zní: Každý oběd musí někdo zaplatit. Takže politické strany neprogramují, v situaci podfinancovaného školství etc., kde by vzaly peníze na potřebnou hospodářskou sanaci těchto odvětví. Asi by to měla vyřešit neviditelná tržní daňová paže.

Programové heslo snížíme daně se zpravidla omezuje na návrhy na snížení daňových procentních sazeb; vyšší nebo nižší daňová sazba však nic o daňovém zatížení konkrétních poplatníků nevypovídá. Podstatný je základ daně, na který se procentní sazba aplikuje, tedy velikost nezdanitelných částí daně a příjmů osvobozených, které základ daně pro výpočet daně snižují. A tak strany hýří hesly a nižšími procenty.

Extrémní návrh je specifikován heslem jedna daň 15 % a dost, každý zaplatí 15 % ze zisku a to je vše. Lineární 15% daň z příjmu pro fyzické osoby existuje, právnické mají 19% sazbu; návrh tak (patrně) předpokládá snížení sazby daně pro právnické osoby o čtyři procentní body. Proto heslo „snížíme daně“ tím, že se pro právnické osoby sníží daňová sazba, nemá přesný obsah; podstatný je rozsah daňového základu. A pro osoby fyzické by se nic daňově nezměnilo. Z uvedených maxim však plyne, že politický subjekt předpokládá pouze jednu jedinou daň,a to (přímou) daň z příjmů. Patrně by chtěl ostatní daně zrušit; to však není z hospodářského hlediska reálné. Výdaje státu jsou aktuálně z větší částí sanovány daněmi nepřímými, především daní z přidané hodnoty a daněmi spotřebními. Daňové inkaso veřejných rozpočtů z daní z příjmů fyzických i právnických osob tvoří výrazně nižší příjem ze všech nynějších daňových příjmů. Pokud by se, podle uvedeného návrhu, další daně odstranily, pakstát nemohl s tak nízkými daňovými příjmy fungovat. Ovšem pokud cílem uvedeného návrhu není učinit plně soukromým celé zdravotnictví, celé školství a veškerou tvorbu dopravní, energetické ad. infrastruktury a její provoz atp.

Daňovou progresi, sektorovou daň

Politické hnutí ANO 2011 programuje zrušit zaměstnancům tzv. superhrubou mzdu, avšak nahradit ji dvěma sazbami daně z příjmů fyzických osob a to 19% a sazbou 23,35 % z hrubé mzdy; tak by ale zůstalo stejné daňové zatížení, při jinak stejném základu daně, jako v případě tzv. superhrubé mzdy (současná 15% sazba daně + pojistné jako základ daně je fakticky zdaněním sazbami 20,1 a 23,35 %); uskutečněné tohoto návrhu ANO 2011 by zaměstnancům, poplatníkům s příjmy podle § 6 zákona o daních z příjmů, nic nepřineslo, jejich daňové zatížení by se nezměnilo; smysl návrhu je tak poněkud zastřen.

Součástí politického předvolebního marketingu je velikášství; kupř. soc. dem. přišla s tvrzením o tom, že uskuteční daňovou reformu. Samo takové tvrzení svědčí o nekvalifikovanosti: Daňová reforma znamená radikální změnu v systému zdaňování; daňové reformy na našem území proběhly tři – v r. 1937, v r. 1952 a v r. 1993, vždy jako následek radikální změny politickoekonomického uspořádání společnosti. Avšak propagandisté soc. dem. se domnívají, že slovo „reforma“ na voliče působí kladně.

Některé politické strany přicházejí s návrhy na daňovou progresi v daních z příjmů fyzických osob. Proklamovaná soc. dem. „reforma“ by měla zahrnovat daňovou progresi u daní z příjmů fyzických osob (podle vystoupení B. Sobotky) v pásmech hrubé mzdy do 40 tisíc Kč, do 50 tisíc Kč a nad 50 tisíc Kč se sazbami daně 12, 25 a 32 procent. Šlo by tak o rozklad současného daňového systému jednak proto, že se u nás (a na celém světě) daň vypočítává ze zdanitelného základu, nikoli z brutto příjmů, a hlavně pak proto, že by došlo k radikálnímu, až čtyřnásobnému zvýšení daňového zatížení poplatníků-zaměstnanců a hospodářské likvidaci poplatníků-živnostníků (zejm. u nich je základ daně tvořen uplatněním daňově účinných výdajů od hrubého příjmu); změna by tak byla destrukcí sociální. (Později Bohuslav Sobotka řekl, že by se hranice mohla zvýšit klidně až na 70 0000 až 80 000 Kč; z toho je zřejmá nekoncepčnost takových návrhů.) V aktuálním programu Dobrá země pro život soc. dem. upustila od únorového plánu, aby poplatníci s příjmem vyšším než 50 tisíc měsíčně měli daňovou sazbu 32 %; pouze zde bezobsažně uvádějí zavedeme progresivní zdanění příjmů fyzický osob a tím snížíme daně a zvýšíme příjem 98 procentům zaměstnanců, pouze dvě procenta lidí s nejvyššími příjmy se nově budou na daních podílet víc; a k tomu tvrdí, že díky této změně dojde ke zvýšení reálných příjmů zaměstnanců v průměru o 800 až 1 200 korun, což ovšem z jejich návrhu spočítat nelze. Předseda ANO 2011 Andrej Babiš uvedl, že chce zaměstnancům s příjmem do 113 tisíc korun měsíčního příjmu snížit daně (neuvedl o kolik), u ostatních mají zůstat stejné jako nyní.

Lze se setkat s radikálnějšími návrhy na daňovou progresi, kupř. 4 zdaňovací pásma, sazba 9 až 35 % a zrušení 7% solidárního zvýšení daně u fyzických osob a sazba daně 19 % u společnosti s ročním ziskem do 10 mil. Kč a 25 % u společnosti se ziskem vyšším (KSČM), přitom druhý návrh by jen těžko šel uskutečnit, protože by docházelo k účelovému dělení společností tak, aby se jejich zisk dostal pod limit.

Poznámka: Pokud se hovoří o daňové progresi, je vhodné uvést, že existuje výrazná daňová progrese pro nízkopříjmové poplatníky daná spotřebními daněmi; mírná daňová progrese existuje i u daní z příjmů fyzických osob při současné lineární 15% daňové sazbě, a to snižujícím se vlivem nezdanitelných částí základu daně při zvyšujícím se daňovém základu. A konečně je nutné upozornit, že daňová sazba nevypovídá o daňovém zatížení; podstatná je hutnost základu daně.

Soc. dem. tvrdí, že by zavedla sektorovou daň pro právnické osoby (firemní daň). Myšlenka určitě správná. Ovšem představa, že do určité hodnoty ročního zisku právnické osoby (třeba do 5 mil. Kč) by byla nižší sazba firemní daně (kupř. 14 %), v dalším pásmu rozmezí zisku (např. nad 5 mil. Kč do 100 mil. Kč) by byla druhá sazba daně právnických osob (např. 19 %) a nad poslední limit sazba nejvyšší (nad 100 mil. Kč např. 24 %), tedy taková představa svědčí o neznalosti praktického podnikatelského provozu; v případě zavedení takového systému by totiž došlo k dělení firem (zčásti) s jinými vlastníky − proto uvedená představa není prakticky uskutečnitelná; daň by byla distorzní (poplatník by svým jednáním mohl ovlivnit výši daňové sazby). K sektorové dani se obecně hlásí i KSČM.

Kuriózní návrhy

Zaznamenal jsem návrh, aby rodinám s jedním dítětem daň snížila na polovinu, a se dvěma a více dětmi aby byly daně (daně z příjmů fyzických osob) zcela odpuštěny (hnutí Svoboda a přímá demokracie − SPD). Uskutečnění návrhu (opět bez vyjádření kvantifikace) by značně ztížilo tvorbu státního rozpočtu, navíc by šlo i o zřejmou diskriminaci jednotlivců, kteří děti nevychovávají v rodině. (Jinak výrazná daňová podpora rodin s dětmi je pochopitelně namístě a to formou slev na dani.)

Chceme systémově sjednotit zdanění práce (včetně odvodů na pojistné) do jedné sazby, zdanění práce snížíme o 1,6 procentního bodu ze současných 48,6 na 47 %, budeme usilovat o další snižování zdanění práce o procentní bod každý rok, zaměstnanec s průměrnou mzdou díky tomu ušetří přibližně 7 500 Kč ročně (počtář od Pirátů zde, pro větší propagandistický efekt, přidal téměř tři tisíce korun).

Některá daňová hesla jsou poněkud zpozdilá, např. prosadíme prokázání původu nabytého majetku nad 20 mil., přitom tento zákon existuje (č. 321/2016 Sb.) s limitem 5 mil., tak, aby působil zpětně, přitom on takto působí; jiné návrhy jsou rozpočtově destruktivní, např. místo elektronické evidence tržeb (EET) zavedeme paušální daň, čímž se zjednoduší daňový systém a sníží byrokracie (v tom případě doporučuji návrat do 15. století k paušální dani z hlavy, a k ní si můžeme dát paušální daň z ohniště a možná, když jsme ten národ pivařů, tak ještě paušální ližné); unikátní je představa zavedení nulové sazby daně z příjmů fyzických osob a její sloučení s odvody na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení; jiná hesla vznikla bez znalosti právního stavu, např. prosadíme daňovou účinnosti darů veřejně prospěšným osobám (ale ta existuje), u každé daně by měla být stanovena hranice, pod kterou bude poplatník od daně osvobozen − obvyklý osobní majetek u daně z majetku, minimální výše příjmu u daně z příjmu (to ovšem existuje), osvobodíme rodinná darování u darovací daně (daň darovací neexistuje, byla transformována na daň z příjmů fyzických osob, a rodinná darování osvobozena jsou) – političtí pretendenti se tak v některých případech nabourávají do otevřených vrat, která pak vyrážejí i s futrama.

Osvědčenou taktikou některých politických pretendentů je model „partyzán“: Neříkej nic, nebo alespoň neslibuj nic konkrétního, nikdo pak nemůže říci, že jsi sliby neplnil; učebnicovým příkladem je KDU-ČSL s heslem snížíme daně, zvýšíme daňové slevy na děti a roční slevy na poplatníka (avšak to bude v příštích letech dělat každá vláda; vždy však jde o to, o kolik).

Povídání na závěr

• Žádná z politických stran nepředkládá občanům návrhy odborně kvalifikované; hlavní charakteristikou většiny z nich je obsahová neurčitost. Kvalifikované návrhy by totiž musely, např. v případě daní z příjmů fyzických osob, obsahovat propočty daňového zatížení a jeho změn u jednotlivých daňových reprezentantů v případě fyzických osob, které asi půl století užívá OECD (jde o vymezení reprezentantů podle výše příjmu v procentech ve srovnání s průměrným příjmem v hospodářství a sociálním stativem, tedy příjmem příp. manželky a počtem dětí), a stejné propočty pro jednotlivé decily příjmových skupin obyvatel. Návrhy politický stran nejsou kvantifikovány, jde o ideologické malování „světlých zítřků“. Důvodem nepochybně je nekvalifikovanost předkladatelů.
   
• Ať už političtí pretendenti hovoří obecně o nižších daních, nebo uvádějí konkrétnější údaje, nikdy nesdělují nic o kompenzacích rozpočtových vlivů snížení daňového zatížení a tím daňového inkasa. Dochází k nesmyslným tvrzením, kupř. zavedeme progresivní zdanění příjmů fyzických osob a tím snížíme daně a zvýšíme příjem 98 % zaměstnanců, pouze 2 % lidí s nejvyššími příjmy se nově bude na daních podílet víc (ČSSD) – progresivním zdaněním 98 procentům zaměstnanců zvýšit mzdy nelze.
   
• Zvláštní je, že žádný politický subjekt nepřichází pro občany-voliče s nabídkou na zefektivnění činnosti finanční správy, a tím zejm. odstranění velkého rozsahu daňových nedoplatků a daňové malverzace (to je totiž pracné). Daňová správa je ve srovnání s průměrem EU15 více než dvakrát méně účinná.
   
• Nejlegračnější jsou výkřiky o tom, že politická strana připraví reformu, která bude znamenat zjednodušení daňového systému a daňové administrativy – to před volbami hlásají všechny politické strany minimálně čtvrt století, avšak systém je nastaven právě opačně a dále se utužuje (rozuměj: politické strany jej utužují): Stát (berní správa) klade na daňové subjekty (občany, právnické osoby) stále více povinností, které by mohla a měla vykonávat právě ona; zvrátit tento trend je prakticky nemožné. Proto situace, že předvyplněný jednoduchý daňový formulář budete moci vyplnit online během 10 minut (Piráti) se v příštím volebním období těžko dočkáme.
   
• Většina politických subjektů nepřichází pro občany-voliče s nabídkou na odstranění daňové stupidity, jíž je tzv. superhrubá mzda.
   
• Ve všech návrzích (daňových představách) absentuje podpora inovacím, např. formou zkrácení daňových odpisů na nové technologie (Harrod-Domarův efekt). Přitom náš stát je nedostatečně inovativní; např. intervence centrální banky (ČNB) vůči euru snížily schopnost k inovacím nejméně o deset procent; i to je jeden z důvodů, proč je ČR převážně montovnou.
   
• Žádná z politických stran neuvažuje o daňovém postihu negativních externalit finančního sektoru, ani o dani z objemu finančních/devizových transakcí.
   
• V předvolební rétorice lze zahlédnout i sympatické návrhy:
  
  Prosazujeme přehledné a spravedlivé daně, ze kterých lze financovat kvalitní veřejné služby, pokud navíc lidé uvidí, že s jejich penězi stát hospodaří efektivně, budou mít při placení daní lepší pocit, odmítáme zvyšování daní, dokud nebudou vybrané prostředky využívány hospodárně (Piráti).
  
  Poslancům a senátorům chce ANO zrušit paušální náhrady, dostávat by měli jen prokázané a účelně vynaložené náklady, které se budou zveřejňovat na parlamentním webu; pro zaměstnance chce zavést výdajový paušál ve formě slevy na pojistném, představovat by měl 500 korun měsíčně (předkládá se ovšem opět bez vyjádření rozpočtového vlivu).

Samozřejmě, že předchozí text je jen mírným vhledem do daňové problematiky v čase předvolebním, nikoli fundamentálním rozborem, a týká se jen daní z příjmů.

*) Viz http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jeste-tu-o-cervene-karkulce
**) Viz http://vasevec.parlamentnilisty.cz/clanky/superhruba-mzda-ostuda-danoveho-systemu

Vladimír Pelc

Vyšlo na Vasevec.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.