Čtvrteční cesta premiéra Bohuslava Sobotky na Pražský hrad za prezidentem Milošem Zemanem, v nás starších vyvolala vzpomínku na dobu Vítězného února z roku 1948. Tehdy také rostlo napětí ve vládě tzv. národní fronty a premiér K. Gottwald se rozhodl tuto situaci rázně řešit. Vyrazil proto na Pražský hrad za prezidentem Edvardem Benešem s návrhy na řešení této vládní krize. Měl to dobře i ústavně připravené. Beneš tehdy příliš nevzdoroval, proto komunistický premiér v únoru 1948 byl úspěšný a jeho sdělení shromážděnému davu vstoupilo do naší historie: „ Pan prezident všechny mé návrhy, tak jak byly předloženy, přijal ! “ Následovalo dlouhé „hurá“ a dějiny se otřásly na dlouhou dobu.

Ta čtvrteční Sobotkova chaotická cesta na Pražský hrad, byla jak příběh z Dobrého vojáka Švejka. Na rozdíl od Beneše se Miloš Zeman premiérovi vzepřel. Pravda, bylo to trochu hulvátské, ale v té naší české politice to zase není nic nového. Televizní divák se nestačil divit, co je to za novou komedii. Pravda, od listopadu 1989 jsme toho museli hodně zkousnout. Vztyčené prostředníčky, alkoholické dýchánky na půdě parlamentu, či premiérovu milenku a její luxusní kabelky, to z poslední doby.…..na ty mnohé starší aféry jsme již zapomněli. I proto volby, se stávají spíše zbytečnou přítěží pro voliče. Volební účast klesá. Voliči ztrácejí víru v demokratické pilíře státu. Politici se stávají směšnými.

Hledáme nedostatky u jiných za hranicemi státu, těch svých, máme více než dost.