Byl to překvapivý tah, ale opírá se o tradice. V Británii je zvykem, že druhou půli září zasedají celostátní konference politických stran a parlament má v tu dobu volno. Stejnou tradicí je i právo nového premiéra předložit vládní program, který je prezentován jako projev královny. V době příprav této řeči parlament také nezasedá.

Královna Alžběta II. tedy neměla jinou možnost než okamžitě souhlasit s požadavkem nového premiéra Borise Johnsona, který jí ve středu navrhl, aby byl parlament rozpuštěn od 9. září do 14. října. A protože dalším zavedeným zvykem je věnovat novému vládnímu programu několik jednacích dní, poslanci budou zbaveni vlivu na daleko důležitější proces, od kterého už je dělí jen dva měsíce.

Tím mnohem důležitějším procesem je riziko Brexitu bez dohody. V tisku se vrší zprávy, podložené i úniky z vládních dokumentů, že bude mít těžké hospodářské důsledky srovnatelné s katastrofou. A mohou dostat historický rozměr, protože hrozí rozpad Spojeného království. Severní Irsko začíná uvažovat o sjednocení s Irskou republikou a ve Skotsku se rozbíhají přípravy na nové referendum o nezávislosti. Zhruba tohle tedy leží na misce vah, která vyvažuje vypilované slovní piruety z programu nové vlády. Vlády, která je možná už dnes stará...

Británie nemá ústavu, má jen ústavní zvyklosti, často staletého původu. Tím se od nás liší, my ústavu máme, byť pořád někde na heveru, kde pod ní běhá sbor ladičů připravených tu utáhnout, tam povolit. Jak však vidno, ve výsledku to vyjde nastejno. Kdo se cítí na sílu, udeří silově. Když to vyjde, prima. Když ne, aspoň to zkusil.

Boris Johnson se dostal k premiérském křeslu po sebevědomých slibech, že přinutí Brusel změnit podepsanou dohodu o britském odchodu z EU. Jedná se především o odstranění severoirské pojistky, která nedovoluje obnovit pohraniční kontroly na přechodech do Irské republiky. Čím to chce nahradit, neřekl. Dohodnutá řešení zatím směřovala k tomu, že Severní Irsko prakticky v EU zůstane a obchodně se oddělí o zbytku Británie, takže kontroly budou až v irských přístavech a na letištích. Když Johnson řekne, že to odmítá, říká, že chce ostrov znovu natvrdo rozdělit. I když sám neudělá nic, kontroly musí zavést Irská republika, aby hájila integritu jednotného trhu EU. Jenže s tím narazí u obyvatel.

Z evropských partnerů se nikdo k rušení pojistky nemá, proto Johnson reaguje hrou na kuře. Buď mu EU ustoupí, nebo se o tom nehodlá bavit a zavede režim podle vlastních představ. To znamená Brexit bez dohody. Londýnský parlament je takovým vývojem zděšen, a tak Johnson nesmí do toho nechat mluvit ani poslance, aby hrozba byla věrohodná. Proto budou vypuštěni a rozpuštěni. Není to v historii poprvé. Takhle jednal v 17. století s parlamentem král Karel I. Rozpustil jej a rozpoutal tím občanskou válku, ve které vyhráli Cromwellovi povstalci, a král zaplatil hlavou.

Nynější rozhodnutí premiéra Johnsona, že poslance umlčí, mělo předehru. Vůdce opozice Jeremy Corbyn v úterý vyjednal s dalšími opozičními stranami a nezávislými, kde jsou i konzervativní odpůrci nového premiéra, že vládě zakážou zákonem odchod bez dohody, například dalším odkladem Brexitu. Kdyby se zdráhal, v záloze je vyslovení nedůvěry vládě, vznik prozatímního kabinetu a jeho žádost do Bruselu o odklad odchodu Británie, protože budou předčasné volby a nové referendum.

Tohle mělo proběhnout v prvních třech týdnech obnoveného zasedání po prázdninách. Proto se premiér Johnson rozhodl, že poslancům prostě sebere potřebný jednací čas. Jenže ani rozpuštěný parlament nemusí být úplně bezzubý. Předseda labouristů Jeremy Corbyn už se objednal ke královně, aby ji připravil na další dramatický vývoj. Není vyloučeno, že se po ní budou požadovat další souhlasy, tak snad by nemusela jednat až tak rychle. Poslanci jednu chvíli zvažovali i možnost, že poslanci budou ignorovat rozpuštění sněmovny a přesunou se k dalšímu jednání do vedlejší budovy.

Nadstranický mluvčí Dolní sněmovny John Bercow označil Johnsonovo rozhodnutí za „ústavní nehoráznost“. Na jeho postoji záleží, protože je to on, kdo rozhoduje o zařazení určité věci do programu jednání. Britský parlamentní model je v principu provládní, vláda předkládá návrhy, sněmovna nemívá často iniciativu. Současná situace je však vnímána jako zlomový okamžik, kdy si premiér zahrává s budoucností země a porušuje nejzákladnější ústavní zvyklosti nadřazené nějakým slohovým cvičením. Tím se pravděpodobně bude řídit i mluvčí Bercow.

Také bývalý ministr spravedlnosti Dominic Grieve, který teď vede tábor konzervativních odpadlíků, označil premiérovo rozhodnutí za protiústavní a nevěří, že vláda uspěje ve snaze marginalizovat sněmovnu ve chvíli národní krize. Bývalý ministr financí Philip Hammond, další rozzlobený konzervativec, má za to, že záměr přijetí zákona proti Brexitu bez dohody tím padá, nebude na to dost času. Je nezbytné hned jednat o nedůvěře vládě.

Jedno z řešení může spočívat v tom, že sněmovna hned po zahájení vyhlásí „výjimečný stav“ pro jednání s nepřetržitou debatou. Nejprve by byl předložen návrh zákona, kterým by byla vláda zavázána vyjednat odklad Brexitu. Možná, že to není vítězná taktika, ale je dobré s tím začít, ozývá se mezi poslanci. Jednat se bude nepřetržitě, i přes noc. Je tu ale také Horní komora, do které jsou členové jmenováni. Podle jedné ze strašidelných verzí, premiér Johnson může povýšit do šlechtického stavu stovky nových lordů, aby zákon v Horní sněmovně zabil. Ale to už by opravdu zavánělo převratem.

Pokud zákon selže, odpůrcům Brexitu bez dohody nezbyde než vyslovit vládě nedůvěru. Premiér je připravován reagovat na takový krok rozpuštěním parlamentu a vyhlášením nových voleb, ale až po Brexitu. To by však nemohl udělat, pokud by se podařilo do 14 dnů sestavit novou vládní většinu. Jeremy Corbyn předpokládá, že ji povede on jako vůdce opozice.

Řekněme však, že zákon neselže a premiér Johnson bude postaven před povinnost požádat o další odklad Brexitu. To by se stalo po 20. říjnu, kdy by se sněmovna znovu dostala k vlastnímu programu. Premiér to může odmítnout a čelil by pak hlasování o nedůvěře. Opakovala by se situace ze září, jen ve větší časové tísni.

Příští týden tedy v Británii vypukne „historická parlamentní bitva“, jak píše Guardian.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele