Česká ekonomika se zadýchává, růstové tempo ve čtvrtém čtvrtletí už dosahovalo meziročně jen 1,8 procenta a brzdí je export. Není to tak strašná zpráva, žádné stromy nerostou do nebe a měli bychom se začít seriózně připravovat na ekonomiku ustáleného stavu, tedy produkci toho, co stačí, a taky na obnovu ekonomické suverenity tam, kde to jde. Ale kdo si potřebuje zvedat náladu lepšími čísly o HDP, může se podívat na průměr růstu za celý rok 2019, který díky rychlejšímu startu stále dosahoval 2,4 procenta.

Důležitější jsou důvody, proč zpomalujeme. Vázne exportní poptávka, ve 4. čtvrtletí poklesla meziročně natolik, že to srazilo HDP o 1,9 procentního bodu. Postihuje to nejlepší část hmotné ekonomiky, vývoz elektrických a optických přístrojů a strojů a zařízení. Naštěstí nemáme jen export. Zachraňuje to růst spotřebních výdajů domácností (smázl 1,3 procentního bodu tohoto deficitu), rázněji nastoupily investiční výdaje (dalších plus 0,7 procentního bodu) a vládní spotřeba (plus 0,4 procentního bodu z růstu HDP).

Za hlubší zamyšlení stojí několik jevů, které vyčteme z nejnovějších statistik ČSÚ o hospodářských výsledcích loňského roku:

Mzdy rychle rostou a celková zaměstnanost také. Staré dogma o tom, že růst pracovních příjmů znamená ztrátu pracovních míst se znovu nepotvrdilo. Mzdový růst naopak republice pomohl. Ale prošlou dobu použití mají i další dogmata, zejména o výhodách malé otevřené ekonomiky nebo nezávislé centrální banky. Vývoz začíná klesat, a to zatím nechytil ránu koronaviru a dalších hrozeb, které doutnají ve světě, na jehož poptávce jsme závislí.

Nepomáhá ani slabší koruna. Ta zůstává netečně dole i v situaci, kdy ČNB nasazuje všechny páky, jak korunu posílit. Nezávislá centrální banka je nadále zoufalá ze svých přechozích nezávislých pokusů s manipulací kurzem české měny. Vrazila do toho dva biliony korun v eurech a dolarech, které teď straší v její bilanci a není boha, jak je vyprodat. Hlavním lákadlem mělo být vyšší zúročení koruny. Tady se jde znovu přes mrtvoly. Ekonomika výrazně zpomaluje, ale centrální banka přesto zvedá úroky, naposledy 7. února na 2,25 procenta u klíčové sazby 14 denních repo operací.

Úrokové sazby už máme o dva procentní body vyšší než ECB, to znamená, že klientské sazby z úvěrů v ČR ve výši kolem 3,5 procenta, jak je vykazuje poslední zpráva ČNB o inflaci, jsou o dva procentní body výše než obdobné klientské sazby v eurozóně (kolem 1,5 procenta). Revoluce s kurzem měny ze 7. listopadu 2013 tak přinesla nejprve vyšší náklady dovozu (vývoz to nezaznamenal jinak než růstem příjmů za stejné objemy) a nyní sráží konkurenceschopnost ČR podstatně vyššími úrokovými náklady domácí měny. Zachráněni jsou jen ti, kdo jedou v eurech a jsou úvěrováni ze zahraničí, což dělá podstatná část exportních oborů. Těm se však špatně spí, protože nepřirozená úroveň koruny v sobě hromadí obrovské kurzové riziko, a to na ně dolehne, až budou muset platit v korunách mzdy a daně nebo jiné domácí náklady.

Vzhledem k tomu, že úroky jsou příjmem bank, banky patří zahraničním vlastníkům a jejich rekordní výnosy jsou vyváženy do zahraničí, je zbytečně vysoká česká úroková hladina další porcí rozvojové pomoci Rakousku, Francii, Belgii či Německu, které u nás to bankovnictví provozují. Pohled do dekádní bilance ČNB přitom ukazuje, že poslední zvýšení základní úrokové sazby pomohlo jen ke krátkodobému nepatrnému odlivu přebujelých devizových rezerv v jednotkách miliard, aby brzy vrátily ke své původní hodnotě převyšující dva biliony korun. Také posílení kurzu koruny bylo velice krátkodobé a po pár dnech propadl k těm samým hodnotám, za které ČNB v době měnové intervence korunu prodávala.

Jako by těch ostatních ekonomických strašáků nebylo dost! Šine se sem hrozba koronaviru, radikální rekonstrukce automobilového průmyslu, nástup tvrdého zpoplatnění uhlíku a fosilních paliv, což bude vyžadovat další vlnu průmyslové modernizace, nemluvě o obchodních válkách a dovezené recesi, ale my k tomu musíme mít ještě podstatně vyšší úrokovou sazbu, než bychom měli, kdyby se ČNB nepotřebovala zbavit svých přerostlých rezerv. Řecko prodává své státní dluhopisy za negativní úrok, ale výnosová křivka desetiletých českých státních dluhopisů je v prvním čtvrtletí na 1,70 %.

Argumentace ČNB, že vyššími úroky bojuje proti inflaci, naráží na fakt, že možná i díky vyšším finančním nákladům je česká inflace vyšší než jinde. Ve čtvrtém čtvrtletí vzrostl cenový deflátor HDP (všechny ceny v ekonomice) meziročně o 3,5 procenta. Je zřejmé, že nezávislost centrální banky potřebuje novou definici jako prase drbání. Musí být nezávislí jen ve snaze přinášet prospěch, jinak to nedává smysl.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele