Zbyněk Fiala: Malá polemička

03.09.2022 14:57 | Komentář

Je to radost, když na našich stránkách prosvitne nad otevřeným tématem dialog, a ještě lepší je, když se rozvine i do samostatných příspěvků. Teď byla tématem česká energetika. Odpovídám na odpověď.

Zbyněk Fiala: Malá polemička
Foto: Archiv autora
Popisek: Zbyněk Fiala, žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Byl jsem pokárán, a díky za to, že občas používám „absolutní pravdy“, čili tvrzení, které odmítají odpor. Je-li tomu tak, kaju se. Absolutní pravda je neměnná a obyčejně mívá i nějakého toho majitele, takže on ji má a jiní ne. Je to osvědčený způsob jak mocensky ovládat společnost, případně jí pomáhat k nápravě inkvizicí, cenzurou a podobnými laskavostmi. (ZDE)

Výtka se objevila v zajímavém příspěvku pana Luise, jak se u nás anonymně podpisuje. Anonymita internetu má zvláštní hodnotu pro část uživatelů internetu. Chápou ji jako vymoženost, otevírá prostor svobodné diskusi, už tím, že se vyhýbá nátlaku autority titulů před a za jménem. Tam kde je tato debata slušná, jako u nás, u Vlka a na řadě dalších webů, je to přínosem. Ale mrzí mne, že nemohu „příspěvky Luis“ přímo oslovit, a tak to nahradím panem Ludvíkem.

V zásadě jde o reakci na moji reakci na energetického (a bankovního, finančního, ekonomického, kybernetického) odborníka Lubomíra Lízala, který doporučuje posílení jádra v české energetice jako pojistky bezpečnosti a stability energetické soustavy. Docenta Lízala (ČVUT) si nesmírně vážím hlavně pro podíl na rozvoji CERGE-EI, tedy společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, na kterém vyrůstali společensky orientovaní (tedy nejen finančně) ekonomové. Zajímají ho systémová řešení, což je blízké našemu panu Ludvíkovi.

Vidím věci jinak, ale nejsem odborník, jsem jen novinář, i když mě kolega Pavel Bezouška, se kterým jsem spolupracoval na osvětových televizních pořadech pro mládež, rád ironicky prezentoval „jako odborníka na všechno“. Jádro jistě soustavu stabilizuje, běží furt, ale to platí jen když funguje. Mohou se objevit poruchy, nemluvě o haváriích, ale mohou se zhoršit podmínky provozu, vliv má klima i stárnutí zařízení. Nemluvě o tom, že to je obrovsky nákladné, dokonce nevíme jak moc, protože všechny dopředu stanovené ceny lhůty výstavby byly překročeny.

Pokud jde o ta rizika, na příkladu Francie jsem poukázal na to, že extrémní letní vedra vysušila řeky, ze kterých se chladí reaktory, a někdy je nebezpečná i samotná vysoká okolní teplota, která nutí k omezení výkonu nebo odstavení reaktorů. To by se ve Finsku nestalo, ale tam se zase prohybají pod náklady výstavby třetího reaktoru v elektrárně Olkiluoto, kterou zahájili roku 2005 a teprve letos se začali pokoušet uvést reaktor do provozu.

Ale nechci tvrdit, že jádro je absolutně nepřijatelné. Zrovna teď bych podporoval prodloužení životnosti českých reaktorů, jen si proboha neuvazujme na krk žádné nové. Je to drahé ve srovnání s alternativami, prodlužuje to bezstarostné přehlížení extrémní energetické náročnosti české energetiky a vynucuje si to ochranu trhu před konkurenčními obnovitelnými zdroji a energetickou decentralizací. Je to výhodné z hlediska velkého byznysu, který vždycky najde způsob, jak z vlády vytáhnout nějakou podporu, ale je to nevýhodné pro občany, už jen pro ztrátu energetické svobody. Co by za ni dnes dali!

Rozlišme ale moje tvrzení a preference od věcného popisu reálné situace. Řeč byla o Francii, začněme tedy tam.

Francie nepoužívá jádro k balancování energetické soustavy, je to její základní zdroj. Podle údajů na evropském portále Energy maps v uplynulých 12 měsících francouzské jaderné elektrárny vyrobily 24,3 GWh elektřiny, to je 54,1 procent z celkové spotřeby. To je hodně, avšak – a to je taky důležité – výrazně méně než by mělo nabídnout obvyklých více než 70 procent instalované elektrárenské kapacity Francie. (ZDE)

Vysvětlení nabízí třeba zpravodajství France24, které poukazuje na to, že stárnoucí elektrárny trpí korozí, kvůli které byla řada reaktorů odstavena. A k tomu se přidává ještě letošní problém s chlazením. Před týdnem tak stálo 24 z 56 reaktorů provozovaných státní společností EDF. Konkrétně v pátek bylo využito jen 37 procent instalované kapacity, necelých 23 GW výkonu. Situaci částečně zachraňovaly obnovitelné zdroje, tvořící 21 procent francouzské spotřeby elektřiny, přestože tam teď vítr moc nefouká. A také plynové elektrárny (11 procent), které zároveň nastavují cenovou hladinu francouzských elektrických účtů. Podstatná je informace, že Francie, která až dosud elektřinu vyvážela, je nyní jejím dovozcem.

Detaily dovozu elektřiny do Francie mám znovu z Electricity maps. V pátek byly největší francouzské dovozy elektřiny z Británie (7 procent spotřeby) a Španělska (6 procent). Dalších 5 procent bylo z Německa a 4 procenta z Belgie. Pokud tedy do zimy Francie znovu nenahodí pár svých zchátralých jaderných reaktorů, může mít pořádný problém.

V Česku v pátek dominovalo elektrárenské síti uhlí (40 procent spotřeby) před jádrem (28 procent). Obnovitelné zdroje jsou v Česku rozvinuty na hluboce podprůměrné úrovni (spíš téměř nejslabší v Evropě) a činily jen 9 procent spotřeby. Teprve z této mapy jsme však zjistil, že česká aktuální spotřeba elektřiny z plynových elektráren je vyšší než z obnovitelných zdrojů a činí stejný podíl jako ve Francii, tedy 11 procent. Nízký podíl obnovitelných zdrojů v české energetice je plodem obrovského zanedbání českých vlád, jak té Fialovy, tak té Babišovy, které ignorovaly možnosti nabízené už několik let evropskými směrnicemi a oddalovaly jejich přenos do českého práva. Dodnes. Teď za to krutě platíme.

Z české produkce bylo v pátek 14 procent elektřiny exportováno do Rakouska a 9 procent na Slovensko. Zatímco jaderná velmoc Francie je teď dovozcem elektřiny, zaostalé Česko je nadále jejím vývozcem. Bohužel i se všemi klimatickými důsledky. Avšak největším klimatickým strašákem Evropy je Polsko, které mělo v posledních 12 měsících 70 procent elektřiny z uhlí. Jenže tam už se probudili a zvedli podíl obnovitelných zdrojů, hlavně solárních a větrných, na 20 procent. Podíl nedostatkového a drahého zemního plynu pro elektrárenské vykrývání špiček tak mohli snížit pod 4 procenta.

V pátek bylo v Polsku oblačno, ale slušně foukalo, takže větrná energie pokryla přes deset procent polské spotřeby elektřiny. A Polsko k nám dokonce elektřinu vyváželo, z pohledu jejich produkce celkem asi 6 procent, z pohledu naší spotřeby přes 10 procent. Bylo to víc, než jsme toho dne vyvezli na Slovensko. Možná, že tam šla ta elektřina z polského větru. U nás je vítr zakázán, proto v Česku úředně nefouká.

Soustřeďme se na stabilizující funkci jaderných elektráren. Novináři to mají jednoduché s důvody, proč polovina francouzských reaktorů stojí, jsou zkorodované. (ZDE)

Skutečnost bude nepochybně pestřejší. Sada problémů, které mohou potkat stárnoucí jaderné technologie, je nad možnosti tohoto výkladu, ale pokusím se ji přiblížit jedním příkladem. Na pravidelné pražské konferenci o jaderné bezpečnosti, kterou organizují nevládní organizace, byl před lety prezentován případ z Belgie. Opatřili si tam citlivější diagnostické nástroje a objevili jimi dosud nepozorované praskliny v tělese reaktorů. Odborná debata nad novým problémem dospěla k závěru, že reaktory jsou nadále bezpečné, ale musí se provozovat v užším režimu, tedy v užších mezích tlaku a teploty. To však znamená daleko přísnější požadavky na dodávky chladicí vody a omezení v době letních veder.

Je možné, že ve Francii řeší podobný problém. Všechno stárne. Nedávno jsem to zjistil i na sobě, když mi vnuk, kterému jsem chtěl ukázat, jak běhají opravdoví atleti, přestal kývat, protože zmizel daleko přede mnou v lese. Velký podíl jaderné energetiky může zpočátku zajišťovat stabilitu energetické soustavy, ale po letech se karta obrací a stabilní jsou stále krutější výdaje na údržbu a obměnu drahých technologií. Francie to chce řešit metodou „více stejného“. Prezident Emmanuel Macron ohlásil už na jaře plány výstavby šesti nových velkých reaktorů. Dominanci jaderné elektřiny má zajistit také prodloužení životnosti stávajících jaderných elektráren. Je to holt vizionář, a ti si nekladou malé úkoly. Byť i vize někdy erodují, teď už Macron mluví o „konci věku hojnosti“.

Zajímavé je, co z toho mají samotní Francouzi. Podle čtvrtletního přehledu evropského trhu s elektřinou, který připravuje Evropská komise, činila v jaderné Francii v prvním čtvrtletí letošního roku průměrná velkoobchodní cena jedné MWh 230 euro, v Německu s Energiewende v pasti ruského zemního plynu 168 euro a v uhelném a jaderném Česku 198 euro. My jsme úzce navázáni na Německo, ale přikláníme se ke Francii. Asi to tak dopadne. Přátelé, šijte do mě, vlast to potřebuje.

Když bude nejhůř, jádro mě osvítí.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Aleš Juchelka byl položen dotaz

Sociální služby

Nemyslíte, že mnohem větší problém, než jsou finance, i když ty jsou většinou alfou omegou všeho je fakt, že populace stárne, ale sociální systém na to není vůbec připraven a nic se neděje? Už teď je problém sehnat třeba pečovatelák a další služby. Kdy začnete řešit tento problém? Protože už se měl ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Dvanáct chromých pomocníčků

13:57 Zbyněk Fiala: Dvanáct chromých pomocníčků

Dostupnost bydlení byla dalším tématem myšlenkové smrště Národní ekonomické rady vlády.