Ministerstvo průmyslu předkládá zásadní novelu zákona o podporovaných zdrojích energie. Je to traumatické téma, protože před léty z původního zákona z roku 2005 vznikl péči poslanců napříč spektrem gigantický tunel, kterým se z veřejných zdrojů vyvede přes bilion korun. Kvalitní německý vzor byl zmrzačen dvěma českými aktivními zásahy a jednou aktivní nečinností. Napřed tam byl vložen limit, že výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů se nesmí měnit o víc než pět procent ročně, a pak Energetický regulační úřad z vlastního rozhodnutí zdvojnásobil výkupní ceny, protáhl termín jejich vyplácení a přidal další jemnůstky pro cenový nárůst, jako je pravidelná inflační přirážka i pro léta, kdy žádná inflace není a ceny zařízení, zejména solárních panelů, naopak prudce klesaly.

České ceny se tak staly světovým unikátem, který zkrátil návratnost investice z předpokládaných 15 let na faktické čtyři roky. Okamžitě jsme se stali vděčným přístavem pro mezinárodní spekulativní kapitál, který teď musíme čtvrt století bohatě živit. Dorazila to nečinnost vlád, které se mezitím prostřídaly, a zejména hospodářského výboru ve sněmovně, který neprosadil nějakou hasičskou změnu zákona, aby zastavil toto rabování republiky. Část těchto nákladů platí spotřebitelé elektřiny a část tvoří subvence ze státního rozpočtu, dohromady – jak už jsme uvedli – za více než bilion korun. Zásah přišel až v době, kdy už byl tento penězovod pro solární barony, nepochybně s účastí mnoha zákonodárců, pohodlně zajištěn. A nakonec byla podpora obnovitelných zdrojů úplně zastavena, aby se s vaničkou nezapomnělo vylít i dítě.

Tomuto staršímu dílu politiků a státu nelze nic vytknout, pokud je vztahujeme k cíli, který sledovalo, a sice aby obnovitelné zdroje veřejnosti navždy zhnusilo. To bylo nutné, protože slunečníky a větrníky byly vnímány jako smrtelná hrozba těmi, kdo byli natěšeni na výstavbu nových jaderných elektráren. Pokles cen elektřiny z obnovitelných zdrojů zbavuje jaderky konkurenceschopnosti a k tomu jim panely na střeše užírají z poptávky po elektřině.

U nás se konkurenci obnovitelných zdrojů různí velikáni rádi vysmívají, ale tato hrozba je reálná. Příklad jihoněmeckého městečka, které jaderníky porazilo, zazněl v říjnu v Praze na mezinárodní konferenci Alternativy Zdola a Nadace Rosy Luxemburgové s podporou frakce GUE/NGL Evropského parlamentu. V debatě na téma Lokální a družstevní způsoby hospodaření jako progresívní vize zazněl také příspěvek zástupkyně energetického družstva v Schönau, které je bohatě soběstačné s vlastními obnovitelnými zdroji a prodává elektřinu i dalším zájemcům v Německu.

Začalo to z leknutí. Obyvatele Schönau polekal radioaktivní mrak, který se nad nimi vznášel po havárii ukrajinské jaderné elektrárny v Černobylu. Rozhodli se odmítat elektřinu z jaderek, ale to jim distributor nechtěl umožnit. Nakonec si tedy museli onu lokální distribuční síť koupit. Museli vyhrát dvě referenda, posbírat peníze a vytvořit vlastní alternativu. Dnes slouží jako příklad, od kterého kdekdo opisuje.

V Česku se tedy pouštíme do dalšího pokusu o podporu obnovitelných zdrojů poučeni zkušeností, jak to udělat drahé a aby to nešlo. Ne že bychom se do toho hrnuli, ty jaderky jsou pořád ve hře a jejich stoupenci jsou ochotni podniknout cokoliv, třeba i přinutit stát, aby vykoupil minoritní akcionáře ČEZ, když jsou proti dalšímu jadernému dobrodružství. Stát jsme my, takže je jasné, kdo by to zaplatil.

Je tu však společný postup Evropské unie při ochraně klimatu, ke kterému patří také „zimní balíček“ návrhů Evropské komise z 30. listopadu 2016 pod názvem Čistá energie pro všechny Evropany. Letos v létě byl konečně v zásadních rysech schválen. Jeho součástí je také nová směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (proto i náš nový zákon) a povinnost zaměřit se na jejich rozvoj v rámci národního Klimaticko-energetického plánu, který se bude vyhodnocovat a přizpůsobovat každé dva roky.

Unijní přístup k obnovitelným zdrojům energie pro období do roku 2030 je trochu jiný, než byl v současném období, které skončí roku 2020. Nyní byl vyhlášen pouze celounijní cíl, kterým se EU zavazuje dosáhnout 32procentního podílu OZE, ale tento cíl už nebyl nějak centrálně rozepisován na jednotlivé členské státy. Měli bychom se prostě zapojit podle principu solidarity. Udělat, co můžeme. Co je v našich silách, abychom ke splnění cíle přispěli. Ale úplně volné to není, směrnice mluví o iterativním přístupu, to znamená, že naši delegáti budou jezdit do Bruselu, a tam jim řeknou, že tohle by nestačilo. To se bude dít tak dlouho, až si dáme říct, a potom už bude cíl, ke kterému jsme se přihlásili, závazný.

Zákon o podpoře OZE jde do sněmovny a v důvodové zprávě najdeme i očekávaný národní cíl, kolik by těch OZE mělo být. Text, který to sděluje, je trochu zašmodrchaný, ale dá se mu porozumět:

„V případě celkového cíle EU pro energii z OZE ve výši 32 %, proporcionálním rozdělením na jednotlivé členské země (podle stejného způsobu jako stanovení závazného cíle ČR pro rok 2020 ve výši 13 % vycházejícího z celkového cíle EU pro rok 2020 ve výši 20 %) vyplývá pro ČR hodnota podílu energie z OZE v roce 2030 ve výši 20,8 %.“

Důležité jsou dvě věci – to poslední číslo a způsob jeho stanovení. To poslední číslo bude i v Národním integrovaném klimaticko-energetickém plánu nebo jak se to bude jmenovat. V roce 2030 se chceme dopracovat k podílu 20,8 procenta spotřebované energie z obnovitelných zdrojů a výpočet jsme provedli podle metodiky, která platila pro rok 2020. Je to v pořádku?

Komora OZE opakovaně připomíná, že vědecká pracoviště, která dlouhodobě vytvářejí příslušné modely pro Evropskou komisi, postupují jinak. Komora OZE je kontaktovala a dozvěděla se, že podle nové metodiky po nás budou chtít nejméně 24 procentní podíl. Říkáme si tedy o to, abychom hned na začátku narazili. Proč to děláme? Potřebujeme stará čísla, starou metodiku, staré cíle, protože jde o zachování platnosti Státní energetické koncepce, ze které vyplývá také poloviční podíl jádra na českých energetických zdrojích. Tedy povinnost stavět nové bloky. Jistě, tahle koncepce je zastaralá a potřebuje změnit, ale zrovna teď, když se o jádru rozhoduje, lze jejími čísly manipulovat.

A šlo by vůbec zvednout český cíl podílu OZE na 24 procent do roku 2030? Z odborných i zelených kruhů zní něco jako „i s prstem v nose“.

Komora OZE odkazuje na čerstvé výpočty potenciálu obnovitelných zdrojů v Česku, podle kterých v roce 2030 můžeme z domácích čistých zdrojů vyrábět 255 petajoulů (PJ) energie. To odpovídá zhruba 22 až 28 % očekávané spotřeby energie v roce 2030 a to i bez započtení očekávaného nástupu pokročilých biopaliv a dalších čistých technologií v dopravě. Cíl vyrábět v roce 2030 nejméně 24 % čisté energie je tedy s rezervou splnitelný.

Tomáš Jagoš, expert na obnovitelné zdroje a komunitní energetiku Hnutí DUHA, k tomu řekl:

“Z návrhu nového zákona o podporovaných zdrojích energie z dílny ministerstva průmyslu by se mohlo zdát, že v případě rozvoje obnovitelných zdrojů je hlavní prioritou České republiky vyjednat si v Bruselu nízký cíl rozvoje OZE - a pak jej hlavně nepřekročit. Potřebujeme však přesně opačný přístup. Do roku 2030 musíme výrazně snížit spotřebu uhlí a obnovitelné zdroje jsou jedinou domácí cestou, jak jej nahradit. Další odklad restartu obnovitelných zdrojů by byl hrubou chybou, která by se nám za několik let škaredě vymstila. Proti mechanismům finanční podpory navržených v novém zákoně máme jednu významnou výhradu - zákon nezaručuje, že budou vůbec spuštěny. Návrh zákona ve skutečnosti podporu OZE jen odkládá.”

Hnutí Duha zdůrazňuje, že předložená novela také zcela opomíjí obnovitelné projekty obcí a místních lidí. Návrh tak jde nejen proti snaze EU posilovat roli spotřebitelů a samovýrobců energie, ale i proti pozitivním zkušenostem ze západních zemí (jak jsme si ukázali na příkladu Schönau). Země, kde se obnovitelným zdrojům daří, jsou totiž zpravidla ty, kde se na rozvoji velkou měrou podílí i veřejnost.

Ale Komora OZE vidí i pozitiva návrhu, byť obsahuje jen některé z revolučních principů, na kterých se v létě shodly členské státy Evropské unie. Ano, chybí zakotvení role energetických komunit a obcí (znovu - typ Schönau). Něco nového se tam ale dostalo.

Z první rychlé analýzy finálního návrhu novely podle KOZE vyplývá, že:

• Větší zdroje energie budou o finanční podporu soutěžit v tzv. energetických aukcích. Do aukcí se bude moct se svou nabídkou přihlásit prakticky kdokoliv, finanční podporu dostanou ale jen ti, kteří nabídnou nižší cenu. Aukce již probíhají v zahraničí, nejnověji například v Polsku. U aukcí bude potřebné vhodně nastavit konkrétní parametry a inspirovat se při tom dobrými zkušenostmi v jiných zemích EU.
• U menších projektů zůstává zachován princip tzv. zelených bonusů, který umí nákladově efektivně motivovat i menší výrobce elektřiny.

Návrh novely zákona přináší též nový nástroj ke zvýšení efektivity využití bioplynových stanic, které dosud nenašly využití pro produkované teplo (dodávaly jen elektřinu). Především pro tyto stanice bude určena provozní podpora biometanu. Bioplyn se namísto spalování bude čistit a optimalizovat na kvalitu zemního plynu a bude vtláčen do plynárenské soustavy. 
Technologicky velmi progresivní způsob, který se dobře osvědčuje v zahraničí.

Čerstvě novelizovaná evropská Směrnice o obnovitelných zdrojích energie opírá budoucí rozvoj OZE v členských státech o tzv. energetické komunity a samovýrobce, kterým vyhrazuje specifická práva a povinnosti. Tyto principy však předložená česká novela neobsahuje a Komora OZE upozorňuje, že je bude potřeba doplnit. 

Energetické komunity jsou dobrovolné svazky občanů, obcí a případně místních podnikatelů, kteří společně postaví a provozují zdroj k výrobě elektřiny či tepla. Zapojení obcí a místních občanů zvyšuje akceptaci projektů OZE a zrychluje jejich rozvoj.

Novela obsahuje rovněž mechanismus ověření přiměřenosti podpory provozovaných zdrojů (tzv. kontrola překompenzace) uvedených do provozu v období 2006-2015 a to vždy po deseti letech provozu. Princip ověření přiměřenosti podpory je založen na vyhodnocování výnosnosti projektů. Komora OZE upozorňuje, že spravedlivé a nediskriminační provedení kontrol podpory je zcela stěžejní pro obnovení důvěry v sektoru, což je pro znovunastartování rozvoje OZE v ČR nezbytné a týká se jak podnikatelů, tak obcí, domácností či energetických komunit.

Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie, se proto snaží být pozitivní:

“Vítáme snahu MPO zapracovat ty novátorské přístupy, které v Evropě pomáhají stlačit náklady na výrobu čisté energie. Je důležité zaměřit se na zapojení místních občanů, malých a středních podnikatelů i obcí. Ministryně Nováková by se neměla zdráhat směřovat k vyššímu využití OZE, potenciál na to Česko má.”