Tento pilíř dlouhodobého programu ODS má tu výhodu, že vše důležité zdraží a zároveň sníží rozpočtový výnos. Je to taková blbost, že po ničem horším Kalousek sáhnout ani nemohl. Stavět se nebude, nemocnice se zavřou, policajti rozeženou, školy zruší, a peníze tak tak vystačí jen na církevní restituce. Otázka zní, zda tu někdo nekecá.

V rej strašidel se změnily platné, dosud platné a připravované daňové zákony. Pokud bude skutečně platit platný zákon o zavedení jednotné sazby DPH 17,5 procenta, země se zhroutí. Pokud se bude tvrdošíjně trvat na vládním návrhu na zvýšení obou sazeb na 15 a 21 procent, vládu svrhnou „rebelové“ ODS. A pokud se štěstěna nakloní ve prospěch sazeb, které platí dnes, svrhne vládu Kalousek (TOP 09), protože nemůže přihlížet tomu, jak se v koalici nedodržují dohody.

Kalouskova kanonáda z hrubých kusů je sice zacílená, ale sám neví kam. Buď blufuje, nebo blábolí. Říká, že ho nikdo nemůže přinutit překročit limit rozpočtového schodku ve výši 3 procent HDP, čemuž lze věřit. Ale o jakou částku by se jednalo? Ani se to nepokusil zjistit, jak si za chvíli ukážeme. Víme, že bude zle, ale nevíme o kolik. Starosti nám přitom nemusí dělat relativně odhadnutelné problémy exogenní (vnější, nezávislé na nás – třeba německý HDP roste o 2 %), ale hlavně eratické a nepředvídatelné problémy endogenní, vnitřní. Nevíme, jakého betla s ekonomikou Nečasova vláda sehraje, protože ani vláda si nevidí do vlastních karet.

Příprava rozpočtu vždycky vychází z odhadu hospodářského vývoje v rozpočtovaném roce, aby bylo jasné, kolik příjmů a kde lze očekávat, pokud si při plánování výdajů nechceme pouze hrát na peníze. Čerstvá makroekonomická predikce ministerstva financí, kterou Kalousek operuje, nabídla skutečné hrůzy pekelné, neboť předpokládá snížení růstu hrubého domácího produktu v roce 2013 pod jedno procento. Původní červencová predikce počítala s hospodářským růstem o 2,1 procenta. Uskočila tedy o 3 procentní body dolů, což znamená drastický pokles příjmů.

Když tedy sečteme výrazně nižší hospodářský růst a k tomu DPH ve výši 17,5 procenta „na základě platných zákonů“, má z toho vyjít pokles příjmů a výdajů státního rozpočtu o 41 miliard korun, jak uvádějí směrná čísla, která šla v pondělí do vlády.

Jenže uvedená makroekonomická predikce MF se žádným sjednocením DPH na 17,5 procenta nepočítá. Její úvodní odstavec vejde do učebnic: „S ohledem na skutečnost, že k datu uzávěrky této predikce, stejně jako ke konci října, ještě nebylo jasné, jaké sazby DPH budou platit v dalších letech, vychází tato predikce z předpokladu zvýšení sazeb DPH na 15 % a 21 % k 1. 1. 2013.“

Takže hrozba dodržováním zákonů vaří z vody. Nikdo ji nespočítal, nikdo s ní nepočítá. Jsou to kecy ve vládní kleci. I nadále se rozpočet staví výlučně na neschválených zákonech. Bubák chybějících 41 miliard korun, který si má schválení neschváleného vynutit, má proto nekulatý rozměr, aby cifra působila dojmem, že ji někdo zná přesně.

Kalousek nemá k dispozici žádný seriózní odhad ekonomického vývoje, který by zapracoval růst inflace a pokles domácí poptávky na základě zničujícího úderu „platné“ DPH se sazbou 17,5 procenta. Letošní hrátky s DPH vyzněly docela legračně, ještě v říjnu byl celostátní výnos DPH stejný jako v loňském roce, přestože letos máme dolní sazbu o 4 procentní body vyšší. Zato jako nástroj zdražování a brzdy poptávky to funguje spolehlivě - inflace vylétla nad 3 procenta a maloobchodní obrat zamířil stejným tempem dolů. Místo očekávaného mírného hospodářského růstu proto setrváváme v hospodářské recesi. Jen podíl dluhu na HDP roste.

Všichni tuší, že nakonec se přijme to, co nikdo nechtěl, to znamená, že dolní sazba DPH se zvýší na 15 procent, horní zůstane na 20 procentech a zruší se „trestání úspěšných“. Tím je „milionářská daň“, která měla zajistit, aby lidé s vysokými příjmy platili stejnou efektivní daňovou sazbu jako ti se středními příjmy (nikoliv menší jako dosud).

Ve skutečnosti vůbec nejde o nějakou DPH či státní rozpočet. Jde o to, komu a za kolik se prodá zámek Štiřín (nepochybně za zlomek ceny), kdo dostane jaký podíl na privatizaci Českých lesů či Budvaru, komu se nabídne preferovaný přístup ke státním penězovodům, pokud nakonec zvedne ploutev pro nějaký nepřijatelný vládní návrh a ponechá dnešní koalici u lizu až do konce volebního období.

Prosadí se tak pozoruhodný princip, že pro ODS je přijatelné jen to, co nikdo nechce. Ten je zárukou jejích volebních úspěchů i v nové éře po brněnském kongresu. O ostatních vládních a polovládních stranách snad ani nemá cenu mluvit. Pokud tedy ještě někdy budou nějaké volby.

Publikováno se souhlasem vydavatele.