Steva Jobse, jednoho ze zakladatelů a téměř do poslední chvíle i šéfa nejcennější společnosti světa Apple, bychom neměli spojovat jen s nadšením, které hnalo lidi do front na nové iPody a iPhony, symboly spotřeby. Spolu s Wozniakem byl tím, kdo vyvedl počítače z velkých sálů korporátních pevností, kde sloužily k ovládání lidí, a nabídl je nadšencům z řad studentů a lidem bez inženýrského vzdělání. Dokázal realizovat revoluční koncept osobního počítače, o kterém se mluvilo, jehož součásti zhruba existovaly, ale všem ostatním unikaly klíčové prvky toho, aby to bylo životaschopné. V tu chvíli bylo nejdůležitější, jak to udělat levné a snadno ovladatelné.

Vidina osobního počítače, která vznikala v 60. letech minulého století, od počátku obsahovala hluboký demokratický étos - posílit možnosti jednotlivce (personal augmenting). Zpočátku však neměla narušit dobovou představu, že počítač je drahé zařízení, ke kterému se jednotlivec dostane jen tehdy, jestliže obstojí v soutěži s jinými zájemci o výpočty. K jednomu počítači by se prostě připojilo souběžně víc zájemců, dnes bychom řekli klientů. Tak byla myšlenka „osobního počítače" poprvé demonstrována v Kalifornii roku 1968. Proto pozdější pokus mladíků, kteří to chtěli udělat malé, nezávislé, a taky jednoduché a levné, představoval takovou revoluci.

Další revolucí bylo grafické rozhraní, možnost ovládat stroj klepnutím myší na obrazovce místo postupného vypisování příkazů do příkazového řádku. Když s tím začaly pokusy v laboratořích Xeroxu v kalifornském Palo Alto, spolykalo to dvě třetiny skromné operační paměti, vzpomíná jeden z dějepisců elektroniky John Markoff z New York Times. Steve Jobs se svými kolegy z Applu směl do Palo Alto krátce nakouknout roku 1979, tak jako mnozí další, protože samotná firma Xerox tomu nepřipisovala až tak velký význam. Jobs ano, a my dnes také.

Americký server bnet.com nyní nabídl výčet nejlepších podnikatelských rozhodnutí Steva Jobse. (http://www.bnet.com/blog/technology-business/steve-jobs-and-his-magical-business-decisions/13144?tag=content;drawer-container) Podívejme se aspoň na první dvě, na tom se můžeme hodně naučit.

První - dej do toho všechno, když tomu věříš. Součástky na první Apple stály 1300 dolarů. Kluci byli bez peněz, a tak Steve Wozniak prodal svůj velký počítač a Steve Jobs svoje auto, aby si mohli nakoupit vše potřebné. Hotový výrobek zaujal dealera, který jim dal zakázku na první stovku kusů. Za to se dalo utržit 50 tisíc dolarů, pokud by měli potřebný materiál. Nakonec jej sehnali na úvěr, bez krytí. Naštěstí všechno klaplo, poslední účet byl uhrazen den před splatností.

Druhé - pokud je to třeba, vzepři se. Epizoda se vztahuje k přechodu na grafické rozhraní. Ten přišel až později, Jobs s tím přišel z Palo Alto v době, kdy firma byla soustředěna na uvádění dost neúspěšného Apple III a nestála o nové komplikace. Mezitím někdo jiný ve firmě pracoval na jednoduchém modelu Mcintosh. Jobs se tedy zapojil do této skupiny a výsledek známe.

Demokratický sen tvůrců osobních počítačů je stále živý. Přestože je mnoho politologů skeptických, kam se společnost a její demokratické uspořádání řítí, záchranu přinesou nejen lepší mravy a vzdělání, ale i technologie. Osobní pomocník pro organizaci dokumentů, kontaktů a myšlenek a globální spojení zadarmo, to je klíčové nářadí, ze kterého vznikne obrozená demokracie budoucnosti - sdružování, konzultace a hlasování po internetu. Čeká se jen na dalšího velikána, který dokáže odhrnout hromady internetového smetí a ukázat cestu ke zlaté žíle kolektivní inteligence. Zvládnou to chlapci z Googlu? Rodí se to někde v garáži? Nejlepší myšlenky obyčejně nevznikají, ale jsou rozpoznány a vytříděny z těch existujících v nějakém novém spojení. Tak jak to dokázal Steve Jobs.

Publikováno se svolením vydavatele.