Při prvním seznámení s případem mě zaujalo, že ho údajně ohrožovali současně přiložením hlavně pistole k hlavě a přiložením ke krku jehly injekční stříkačky s neznámou tekutinou, což ve mně vzbudilo pochybnost o reálnosti popsané události.

Motivem Novotných mělo být přinucení Pavla Buráně ke splacení obrovského dluhu, k čemuž se dosud neměl.

Zakuklenci měli být čtyři, ale přepadení na silnici se zúčastnili jen tři. Čtvrtý se prý pohyboval pouze ve vile a policie jej nedokázala identifikovat, pokud se o to vůbec pokusila.

Proces se z počátku vyvíjel pro Novotné hrozivě. Ještě 17. prosince r.2019 je senát Radomíra Koudely odsoudil k sedmi a čtyřem letům odnětí svobody, i když současně zprostil obžaloby domnělé zakuklence. Uvěřil tedy, že obžalovaní spáchali žalované skutky, i když bez pomocníků to nebylo možné. Po vyhlášení rozsudku mi předseda senátu v předsálí sdělil, že je nešťastný z toho, že musel vyhlásit tento rozsudek. Od té doby přemýšlím, co myslel slovem musel.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání obžalovaných zrušil rozsudek takovým způsobem, že z jeho argumentace nezůstal kámen na kameni. Věc vrátil k novému projednání do Zlína, přičemž stanovil nalézacímu soudu závazné pokyny k doplnění dokazování a rozhodl, že případ má soud projednat ve změněném složení senátu. Ze senátu shodou okolností vypadl přísedící, který se zapletl do trestné činnosti ke škodě obžalovaných Novotných. Předseda senátu Radomír Koudela si tak mohl případ ponechat. Se závaznými pokyny odvolacího soudu si hlavu nelámal a během jediného dopoledne se dopracoval ke zprošťujícímu rozsudku s tím, že se skutek nestal. Rozhodnutí opřel o podřízenost právnímu názoru odvolacího soudu, ale současně v jeho odůvodnění dal jednoznačně najevo, že je nadále přesvědčen o vině obžalovaných.

Žalobce Petr Matoušek nabádal předsedu senátu, aby se nenechal ovlivnit názorem odvolacího soudu. Když nedosáhl svého, podal odvolání.

Vrchní soud v Olomouci rozhodoval již dvakrát v neveřejném zasedání o odvolání obžalovaných. Vždy jim vyhověl vrácením věci k novému projednání a zadáním pokynů, jež soudce Radomír Koudela většinou ignoroval. Odvolání státního zástupce se Vrchní soud rozhodl projednat veřejně.

Veřejné zasedání mělo standardní průběh. Jednání uvedl předseda senátu Vladislav Šlapák podáním zprávy o stavu projednávané kauzy. Šel do podrobností ve větší míře než je dle mé zkušenosti obvyklé. Následovala vystoupení státního zástupce, obhájců, obžalovaného a zmocněnce poškozeného. Při jeho vystoupení došlo i na zmínku o podáních, jež poslal soudu pan poškozený. Poškozený nemá ze zákona právo na odvolání proti zprošťujícímu rozsudku, ale Pavel Buráň pocítil nutkání nějakým způsobem své názory soudu sdělit. Jeho zmocněnec zřejmě nebyl z jeho samostatnosti příliš šťasten.

Páni soudci naslouchali všem projevům soustředěně. Po jejich skončení předseda senátu v 10:10 vyhlásil přestávku na poradu senátu do 12:00. Po přestávce nejdříve vyrozuměl přítomné o usnesení, jímž senát zamítl návrhy poškozeného Pavla Buráně na doplnění dokazování jako nadbytečné. Následně přednesl usnesení, jímž senát zamítl odvolání státního zástupce Petra Matouška. V odůvodnění probral jednotlivě body odvolání a postupně je zvrátil s matematickou přesností. Upozornil, že se soud v tomto případě zabývá rozsudkem v této věci již potřetí, což přispívá k hloubce jeho poznání. Základním důvodem rozhodnutí pro něj byla nevěrohodnost výpovědí pana poškozeného a smrsknutí důkazní situace do polohy jeho ničím nepodloženého vyprávění: kromě něho nikdo neviděl zakuklence, bez nichž by Novotní nedokázali provést ani únos, ani vydírání s použitím násilí. Předseda senátu podotkl, že věrohodnost výpovědí Pavla Buráně snižuje i jeho trestní stíhání pro podvod se škodou 140 mil. Kč.

Rozsudek senátu předsedy Radomíra Koudely zlínské pobočky Krajského soudu Brno z 16. února 2022 tak nabyl právní moc a žádný další řádný nápravný prostředek neexistuje. Skončilo osmileté trýznění obžalovaných.

Veřejnému projednání odvolání státního zástupce Petra Matouška předcházela desinformační kampaň ve prospěch obhajoby veledlužníka Pavla Buráně. Zapojilo se do ní (jistě zcela nezištně) Radio Xaver a Česká justice, popř. několik novinářů zvučných jmen: Marie Formáčková, Jan Hrbáček, Luboš Xaver Veselý, Petr Dimun, K podpoře Pavla Buráně se přihlásil spolek Šalamoun. Vyjádřil jsem se ke kampani článkem Nákup mediálního obrazu z 11.prosince 2022, dostupným na mém blogu a webu spolku Chamurappi z.s.. Ctím svobodu slova účinkujících v kampani, přesto považuji za nutné využít své (vydavatelem občas omezované) svobody slova ke sdělení názoru, že prokazují čtenářům špatnou službu šířením nepravdivých informací, některých až povahy pomluvy. Veřejnost je proti nim bezbranná, protože například ne každý měl stejnou možnost jako já, aby si vyslechl potvrzení o reálnosti dluhu přímo z úst veledlužníka Pavla Buráně. Stejně tak veřejnosti neprospěje zpochybňování přípustnosti rozdílnosti názorů soudů 1. a 2. stupně jako by šlo o něco nenormálního: je to dáno zákonem a ostatně jde o účelné opatření, směřující ke snížení hrozby následků chybných soudních rozhodnutí. 

Připomenu i jistou komičnost událostí: proti zproštění obžaloby se postavil žalobce, který podporou zproštění „zakuklenců“ přispěl k zhroucení konstrukce žalobních důkazů a nepřímo podpořil vývoj ve prospěch odsouzených. Může si teď říkat : vše, o co člověk usiluje, se může obrátit proti němu.

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz.