Zdá se mi, že dnešní situace je horší. Kravály na shromáždění voličů Andreje Babiše jsou hrozivé. Liší se tedy nejen kandidáti, ale i jejich voliči: shromáždění voličů Petra Pavla probíhají v klidu. Mediální fronta je z největší části jednoznačně protibabišovská a výjimku nečiní ani jím vlastněné noviny. Ani veřejnoprávní média nezachovávají přísnou nestrannost.

Trapné jsou drobné komické projevy nenávisti k Andreji Babišovi a jeho stoupencům. Do diskuse na mém blogu píše sáhodlouhé lživé litanie fašounek, který se podpisuje jako Demokrat, a internetové noviny, jejichž přispěvatelem jsem déle než 20 let, přestaly uveřejňovat mé články (svoboda slova a projevu je sice zajištěna Ústavou, ale v zájmu obrany demokracie na stoupence Andreje Babiše se to nevztahuje).

Celkově se všemi úkazy předvolební kampaně vnitropolitická situace výrazně posunula směrem k nové totalitě. Do toho dobře zapadá Petr Pavel, který nabízí záruku klidu a pořádku, zatímco neřiditelný Andrej Babiš by totalitní manýry nepodporoval. Proto musí být poražen za každou cenu.

Velký mediální poprask vypukl kvůli nešikovné odpovědi Andreje Babiše v televizní debatě na otázku moderátora, zda by souhlasil s vysláním naší armády do Polska nebo Pobaltí, pokud  by byly napadeny (rozumí se, že Ruskem). Média ji jednoznačně interpretují jako nedbání závazků členské země Severoatlantické aliance, roztroubila ji do světa až navodila výkyvy v mezinárodních vztazích České republiky. Z přepisu předmětného rozhovoru, který uveřejnil 24. ledna 2023 Neviditelný pes, se mi věc jeví podstatně jinak. Těžiště jeho vystoupení je ve větách „Já chci mír, nechci válku. A v žádném případě bych neposílal naše děti a děti našich žen do války“, když před tím otázku odmítl  jako ryze teoretickou, tedy řešící situaci, která nenastala a dle jeho názoru nastat nesmí. Andrej Babiš není vybaven „zeleným mozkem“ (terminus technicus z doby mé služby v ČSLA) vojáka z povolání, pro něhož by rozhodování v předestřené situaci bylo jednoduché. Stejně jako jeho konkurent ví, že nejméně část vojáků, vyslaných do války, se vrátí v rakvích a nechtěl by se dostat jako případný prezident do situace, v které by je přece jen musel poslat. Napadení Polska nebo Pobaltských  států Ruskem si nemůže připustit. Proto na opakovanou otázku moderátora na jeho reakci na napadení Polska odpovídá „Nebude napadeno, musíme tomu zabránit“. Nicméně Andrej Babiš ví, že svoboda je správně pochopená nutnost a ví, že se nemůžeme vyvléci ze spojeneckých závazků člena Severoatlantické aliance, a to i proto, že bychom byli přímo ohroženi.

Pro Andreje  Babiše je ze všeho nejdůležitější zastavení nesmyslného zabíjení a ničení hodnot na Ukrajině. Vše ostatní je druhořadé. Za takový postoj zasluhuje podporu.

Jsem pamětník války. I když její průběh na československém území nebyl zdaleka tak hrozný jako v Polsku, SSSR a Německu, nebylo o co stát. O opakování zážitků  pro sebe, děti a vnuky nestojím. Proto je mi v této souvislosti  myšlení Andreje Babiše blízké.

Aby se čtenář nemýlil: soudím, že případné napadení Polska by bylo předehrou k napadení České a Slovenské republiky, takže nasazení naší armády by bylo nezbytné. Je ale životní nezbytností zastavit zločinnou ruskou agresi na Ukrajině dříve, než se válka přelije přes ukrajinské hranice.

Vyšlo dne 24.1.2023 pouze na mém blogu