Na základě poznatků o myšlenkových postupech příslušníků brněnského účelového policejně-státnězátupcovsko-soudcovského uskupení nebudu překvapen, pokud v rozsudku vyhoví žalobnímu návrhu na propadnutí sporné částky jako výnosu z trestné činnosti. Zbaví se tak nutnosti zabývat se návrhy drzého vetřelce, ale nahraje na smeč možnému budoucímu předkladateli ústavní stížnosti.

Nicméně pan soudce takto otevřel přerušenou cestu k závěrečným řečem obhájců.  Vracím se k závěrečné řeči Veroniky Řehákové, obhájkyně obž. Evy Halámkové, přednesené již 29.ledna 2019, před přerušením plánovaného postupu jednání vpádem zmocněnce zúčastněné osoby. Smysl jejího vystoupení byl prostý, srozumitelný a dle jejího vyhodnocení důkazní situace jednoznačný ve prospěch klientky. Podle obhájkyně vstoupila paní obžalovaná do skutkového děje jako přítelkyně obž. Martina Veselého, hledajíc způsob, jak mu pomoci z vazby. Na základě sdělení spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery uvěřila, že vyhověním jeho zájmu o obstarání spojení se svědky-provokatéry Martinem Valentovičem a Janem Doležalem by snad mohla příteli pomoci. Stala se zprostředkovatelkou mezi svědky a „právníkem Ondrou“, aniž by chápala smysl operací, jím organizovaných, aniž by byla schopna posoudit obsah obstaraných notářských zápisů. Neměla dle obhájkyně tušení, že by snad pomáhala nezákonnému jednání. Neměla z jednání hmotný prospěch. Paní obhájkyně proto pochopitelně navrhla, aby ji soud jako nevědomou účastnici skutkového děje zprostil obžaloby, protože její jednání nebylo trestným činem. Až z rozsudku poznáme, do jaké míry se soud ztotožní s jejím viděním jednání pí. obžalované. V každém případě Eva Halámková je jednou ze tří obžalovaných, kteří doplatili na seznámení s „právníkem Ondrou“.

Jako první z obhájců obž. Shahrama Zadeha (dále jen SAZ) si vzal slovo Roman Jelínek. Přednesl obsáhlý chronologický přehled všech kritických uzlů trestního řízení od samého počátku, i z doby před uskutečněním souzeného skutkového děje. Zasadil proces do souvislosti s jinými předchozími a souběžnými kauzami. Poukázal na skutečnost, že část skutkových zjištění má původ v trestním řízení proti Evženu Novotnému a Jiřímu Remetovi, podezřelými z krácení daní. Zahrnul soud takovou spoustou faktů, že sledování výkladu je obtížné. Jeho záměrem zřejmě bylo zpochybnit korektnost vedení dokazování a zvrátit právní závěry žalobce při hodnocení důkazů.

Zazněla jména Evžena Novotného, Jiřího Remeta, Jana Doležala, Martina Valentoviče, Evy Halamkové, Martina Veselého, Bohuše Némy, Daniela Rudzana, Elišky Coufalové, Petra Pfeifera a dalších. Obhájce se zmínil o zahájení úkonů trestního řízení proti společnosti Ecoll Invest pro podezření z krácení daně, které je východiskem „velké daňové kauzy“, vedené u Krajského soudu v Brně. Upozornil na žádost z 16.května 2013 Vrchního státního zastupitelství v Olomouci k rakouským orgánům o prověření podezření z páchání trestné činnosti Petrem Pfeiferem, který měl stát v čele organizované skupiny. Podepsal ji státní zástupce Aleš Sosík. Zabýval se také trestním oznámením Finančně analytického útvaru MF z 18.června 2013 pro krácení daní, jež m.j. směřovalo proti společnosti Czech Petrol Distribution, v které byli činní svědci Jan Doležal a Martin Valentovič, a také Bohuš Néma.  Také zaznamenal různé styky svědků Jana Doležala a Martina Valentoviče s policií i v jiných kauzách. Zpochybnil důvěryhodnost svědka Jana Doležala, jenž sepsal prohlášení v neprospěch Petra Pfeifera, které vzápětí dalším zápisem odvolal. Táže se, které ze sdělení Jana Doležala je pravdivé. Navíc upozornil, že obsah Doležalových prohlášení nevyviňuje obž. SAZ ve „velké daňové kauze“. Zmínil se také o prohlášení Martina Veselého, v němž se uvádí, že Petr Pfeifer má styky s policií a požívá její ochranu: žalobce je považuje za očernění policistů neprávem, protože jde o zprávy z druhé ruky. Zdůraznil, že spolupracující obviněný Ondřej Kučera měl plnou moc k zastupování obž. Daniela Rudzana, nikoli obž. SAZ. Zpráva, kterou Ondřej Kučera nabídl SAZ, byla ve skutečnosti původně určena pro obž. Daniela Rudzana.

Obhájce se dále pozastavil nad tím, že policie uskutečnila jako neodkladný úkon a v nepřítomnosti obhájce prohlídku v cele obž. SAZ po sedmi měsících od obdržení anonymu, který došel do věznice, podle něhož měl mít pan obžalovaný v cele listiny, svědčící o jeho snaze ovlivňovat svědky.   Věznice jej postoupila soudci Aleši Novotnému. Od něj pak šel na státní zastupitelství, aniž by byl založen do trestního spisu. Při prohlídce nebylo nalezeno nic závadného, ale byly zadrženy záznamy pro přípravu obhajoby. Porušování důvěrnosti vztahu mezi obžalovaným a obhájci je v tomto řízení notorietou.

Důležitá je zmínka o vyhodnocení videozáznamu ze seznámení obž. SAZ se spisem v přítomnosti tlumočníka Mirchiho, v němž se konstatuje, že záznam neusvědčuje obž. SAZ z podplácení tlumočníka. O osm měsíců později ale policie předvolává tlumočníka k podání vysvětlení, v němž již obvinil obž. SAZ z pokusu o podplácení. Iniciátorem policejního postupu nebyl svědek Mirchi.

Roman Jelínek nezapomněl ani na stížnost obž. Michala Šimáka na vydírání policisty za účelem získání křivého svědectví proti obž. SAZ, při němž mu měli se souhlasem státního zástupce Aleše Sosíka slíbit, že mu soudce Aleš Novotný uloží pouze podmíněný trest. Pozastavil se nad tím, že Šimákova stížnost zůstala založena v trestním spisu, aniž by soudce Aleš Novotný přijal opatření k jejímu prověření.

Vytkl státnímu zastupitelství, že nedalo ve „velké daňové kauze“ k disposici soudu prohlášení obž. Maliny, které od něj získal spolupracující obviněný Ondřej Kučera, jež by zpochybnilo odpovědnost obž. SAZ za organizování daňových podvodů. Velmi podrobně probral vznik improvizovaného prohlášení Martina Valentoviče, jímž mělo dojít ke změně jeho výpovědi z přípravného řízení. Svědek je sepsal pod tlakem vyhrožování spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery v přítomnosti Evy Halámkové, ale bez vědomí obž.SAZ, když nejdříve zodpověděl otázky pana obžalovaného, jimiž se ujistil o jeho důvěryhodnosti. Prohlášení bylo pravděpodobně pravdivé a obž.SAZ ani o jiné neměl zájem. Martin Valentovič pak o pořízení prohlášení dobrovolně vypovídal na policii. Tam uvedl, že sepsání prohlášení inicioval Martin Veselý s Evou Halámkovou, kteří jednali jako by z pověření obž. SAZ. Valentovič měl v prohlášení uvést, že soudce Aleš Novotný je přesvědčený rasista a tím je dán jeho přístup k obž. SAZ.

Roman Jelínek si postěžoval, že žalobce nikdy neupřesnil, která svědecká prohlášení považuje za nepravdivá a proč. Upozornil dále, že ve vztahu k policistům prohlášení neobsahují nic, co by je usvědčovalo z nezákonného jednání, protože vždy se uvádí pouze odkaz na výroky Petra Pfeifera. Později měl Martin Valentovič na policii uvést, že se bojí o život z důvodu vyhrožování Petrem Pfeiferem, který požadoval, aby vypovídal proti obž. SAZ. Petr Pfeifer při tom měl uvést, že má zajištěnu podporu policie a státního zástupce.

Styky s policií měl i svědek Jan Doležal. Některá svá vystoupení činil podle jeho údajů na podnět Bohuše Némy. Ondřej Kučera, Eva Halámková, Jan Doležal, Martin Valentovič i Jan Šebek byli navzdory stykům s policií podrobeni sledování. Později bylo povoleno i sledování obž. SAZ. Obhájce trvá na tom, že notářské zápisy, pořízené Janem Doležalem a Martinem Valentovičem v žádném případě svým obsahem nesměřují k vyvinění obž. SAZ ve „velké daňové kauze“, ani nezakládají podezření na trestnou činnost policistů. Totéž platí o různých výpovědích Martina Valentoviče a Jana Doležala na policii. Uvádí, že přípravy na podání trestního oznámení na policisty Janem Doležalem probíhaly pod dohledem policie. Orgány v tomto případě neplnily povinnost prevence trestné činnosti.

Z odposlechů je zřejmé, že po Janu Doležalovi se žádalo, aby sepsal prohlášení, které pak spolupracující obviněný Ondřej Kučera „bude dražit“. Obhájce zaznamenal, že Jan Doležal po podání trestního oznámení na policisty a Petra Pfeifera o tom učinil oznámení na policii. Poukazuje rovněž na to, že policie potlačuje poznatky o účasti Petra Pfeifera na obchodech s pohonnými hmotami a jeho disposičním právu k účtům inkasních společností, pracujících pro P.P.S. GmbH.

Stojí za zmínku, že Jan Doležal není svědkem ve „velké daňové kauze“, takže nemůže nijak přispět k vyvinění obž. SAZ.

Po několika měsících činnosti byli policisté Kutálek a Dvořáček z řízení vyloučeni pro možnou podjatost a byli poučeni jako poškození. Věc převzali jejich kolegové. Dne 2. prosince 2016 byl zadržen obž.SAZ, proběhla u něj domovní prohlídka a bylo zahájeno trestní stíhání. Obhájce zaznamenal i dvě události, které mají komický nádech. Především po několika měsících od podání trestního oznámení na policisty policejní orgán ztotožňuje jmenované policisty s vyšetřovateli případu (např: Dvořáček je pplk..Dvořáček). Dalším je jejich prohlášení, že nevyvíjeli nátlak na Martina Valentoviče – čili sami sobě potvrzují nevinu.

Posléze obhájce upozornil, že 25.ledna 2017 bylo zahájeno trestní stíhání obž. SAZ pro podplácení tlumočníka Mirchi, a to po 32 měsících od činu. Obhajoba napadla sdělení obvinění stížností, které v odůvodnění částečně vyhovělo Nejvyšší státní zastupitelství. Žalobce v závěrečné řeči v podstatě převzal údaje z obžaloby, aniž by dodal cokoli nového.

Roman Jelínek obsáhle rozebral výpovědi svědka Mirchi při různých výsleších, odvodil jeho nevěrohodnost a konstatoval zásadní rozpory v jeho údajích. Zaznamenal, že tlumočník se proti „nevhodnému“ chování obž. SAZ neohradil, neučinil oznámení policii. Naopak obž. SAZ se při rozhovoru s ním ohradil, když svědek začal mluvit o penězích. Tlumočník projevil silně záporný postoj k obž. SAZ. Pro podplácení tlumočníka neměl obž. SAZ motiv. Pokud by chtěl protahovat překlad spisu, stačilo by mu požadovat překlad více listů. Mimo to nabídky měl obž. SAZ předkládat v přítomností policistů a pod dohledem videokamery, což by zřejmě neudělal. Ve výsledku obhájce navrhl, aby v části II obžaloby (podplácení tlumočníka) byl obž. SAZ zproštěn obžaloby.

K části I obžaloby Roman Jelínek uvedl, že obvinění z ustavení organizovaného uskupení je nesmyslné. Ani obvinění z úmyslu ovlivnit dokazování ve „velké daňové kauze“ není podloženo dokazováním. Obž. SAZ měl nepochybně zájem o pravdivá svědectví. Obhájce namítal, že svědci-provokatéři Martin Valentovič a Jan Doležal by měli nést odpovědnost za své jednání. Poukázal na neprověřenou účast Bohuše Némy. Popřel účast obž. SAZ na tvorbě svědeckých prohlášení Jana Doležala a Martina Valentoviče. Poukázal na souhlas policie s jednáním provokatéra Jana Doležala. Ve výsledku navrhl zproštění obž. SAZ také v této části obžaloby.

Posléze potěšil předsedu senátu sdělením, že dodá písemnou verzi své řeči, v které některé body rozvede do větších podrobností.

O závěrečných řečech Aleny Kojzarové, Davida Záhumenského a Shahrama Zadeha pojednám příště.

Vyšlo 3.2.2019 na mém bloggu a na webu spolku Chamurappi z.s.

Zdeněk Jemelík