Lidé, kteří živí rodinu prací, což byli dělníci, živnostníci a sedláci, se mohou věnovat veřejné činnosti jen, pokud je placená. Vysoká šlechta, bankéři a velkoprůmyslníci plat za veřejnou činnost nepotřebují, stačí jim, že mohou užívat veřejnou moc ve prospěch svých podniků. Ve starém Římě nebyly veřejné funkce placeny. Zmocnili se jich boháči, kteří si chlebem a hrami kupovali hlasy voličů. Nemá-li být politika výsadou bohatých, je nutné za činnost ve prospěch veřejnosti lidi platit.

Rokem 2014 končí zmrazení platů poslanců, členů vlády a některých dalších osob, které trvalo od roku 2008. Tuto skupinu tvořilo asi 5 000 osob. Přes 90% z nich tvořili státní zástupci, soudci a právníci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a pro ně bylo zmrazení platu zrušeno v důsledku dřívějších rozhodnutí Ústavního soudu. Nyní se týká asi 400 lidí. Nejsou-li zmrazeny, jsou platy představitelů státu vázány na průměr platů v nepodnikatelské sféře. Nerostou-li platy zaměstnanců, nerostou platy představitelů státu. Většině zaměstnanců státu mohly platy růst. Proto někteří úředníci mají plat vyšší než ministři. Předseda vlády Bohuslav Sobotka vystoupil proti tomu, aby po dlouhé době byly platy poskytovány řádně podle zákona. Fakticky podporuje jejich další zmrazení, protože vládní návrh zvýšení o 1% nic jiného není. Sobotka přitom užil pololživý argument, když uvedl, že platy ústavních činitelů by měly růst v závislosti na růstu mezd ve veřejném sektoru, který má být 3,5%. Avšak platy ústavních činitelů skutečně po dlouhé době porostou v závislosti na platech ve veřejném sektoru, který je hlavní součástí nepodnikatelské sféry. Sobotka zamlčel, že je nutné zohlednit tolik let růstu platů ve veřejném sektoru, kolik let byly platy ústavních činitelů zmrazeny. Ne jen jeden rok.

Možná se dozvíme, že až Sobotka skončí jako premiér, stane se jako koncipient advokáta Radka Pokorného bohatý. Něco jako zbohatnutí premiéra a následně advokátního koncipienta Stanislava Grosse, s nímž tvořil Sobotka ve vedení sociální demokracie vrcholnou dvojici. Je však lepší, mají-li ústavní činitelé řádný plat a jejich jiné výdělkové možnosti jsou omezeny. Pokud plat poslance nebude atraktivní pro úspěšného zaměstnance např. vysokoškolského profesora, vyššího úředníka, stanou se poslanci ekonomicky závislí na bohatých partajních vůdcích. Oživí se praktiky Věcí veřejných, kde předseda Vít Bárta dával členům svého klubu obálky peněz.

Za posledních 20 let klesá moc voleného parlamentu a vzrůstá moc nevolených soudců, bankovních rad centrálních bank a úředníků. Platy jsou toho důkazem. Zatímco soudci si neustále platy zvyšují a platy vrcholných úředníků zvyšovala vláda, platy ústavních činitelů klesají nebo jsou zmrazeny. Demokracie je však o vládě volených, ne nevolených. Soudní, zákonodárná a výkonná moc musí být ve vzájemné rovnováze, a to i v platech. Jinak opouštíme demokracii a necháváme z ní jen název.

Stávající volební systém do Poslanecké sněmovny produkuje většinou slabé vlády, které vydržely průměrně asi rok a pár měsíců, pokud nezapočteme první vládu Václava Klause 1992-96 a vládu Miloše Zemana 1998-2002. Nezmění-li se volební systém, nezmění se ani politická situace. Nespokojenost s politikou voliči ventilují v hledání spasitele – Unie svobody, Věcí veřejných a nyní hnutí ANO, které jako politická divize Agrofertu je projektem na ovládnutí veřejné moci ve prospěch podnikatelského gigantu. I proti ovládnutí státu potřebujeme silný parlament s pevným mandátem jeho členů, včetně platů.
Pokud Sobotka odmítá uznat, že zákonodárná moc i moc kontrolní a výkonná, mají být rovnoprávné v platech s moci soudní, podrývá základ demokratického státu založeného na dělbě moci a vládě volených. Je to další krok k oslabení demokracie, když Sobotka nese hlavní podíl na připuštění Andreje Babiše a hnutí ANO do vlády. Možná si myslel, že je zvládne. Je ale v postavení Franze von Papena, který jako bývalý německý kancléř navrhl jmenování Adolfa Hitlera kancléřem v lednu 1933. Myslel si, že jej jako ostřílený politik zvládne. Ale nezvládl. Jako měl Papen odpovědnost za připuštění A. Hitlera do vlády, má tuto odpovědnost Sobotka za připuštění A. Babiše. Pokud zklamal premiér, o to víc je nutné chránit parlament. Posilovat jej a jeho poslance i proti vlastní vládě. Jsme totiž parlamentní demokracie, ne demokracie vládní.

Pokud by Sobotkův návrh prošel, poškodí stát. Nespokojení členové Nejvyššího kontrolního úřadu a dalších orgánů, ale i poslanci a senátoři, kteří nebudou pro návrh hlasovat, mohou podat žaloby na protiprávní zadržování platu a domoci se jej u soudu. Sobotka nic nezmohl proti tomu, aby si nezvedli své platy soudci a nic neudělal s tím, že se platy zvedly i části moci výkonné – státním zástupcům a právníkům Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Pokud však vláda a další politici nemyslí svou péči o veřejné peníze jen jako divadlo pro novináře, kteří budou vždy poukazovat na platy politiků, měli by členové vlády spolu s poslanci a senátory, kteří budou hlasovat pro Sobotkův návrh, zaplatit státu škodu, která mu vznikne z prohraných soudních sporů.

Poslanec nemá mít méně než soudce okresního soudu. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu nemá mít méně než vrchní státní zástupce nebo generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. V roce 2014 má poslanec plat 55 900 Kč, ministr 106 600 Kč, předseda vlády 150 100 Kč, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu 129 400 Kč a prezident republiky 186 300 Kč. Ale dle Ústavního soudu má mít od roku 2015 třicetiletý soudce okresního soudu 71 800 Kč, soudce okresního soudu s 15 letou praxí 83 900 Kč, soudce nejvyšších soudů 130 700 Kč, předsedové nejvyšších soudů 177 600 Kč, předseda Ústavního soudu 206 000 Kč, více než hlava státu - prezident republiky, a ústavní soudce 146 400 Kč. Nejvyšší státní zástupce bude mít více než premiér - 173 300 Kč, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 117 700 Kč. Olomoucký vrchní státní zástupce bude mít 147 100 Kč. Právník Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bude mít 61 400 Kč, víc než poslanec, a jeho generální ředitel 145 100 Kč, více než nadřízený ministr financí.