Končí éra ministra, který školství zavlekl do největších problémů od roku 1989.

V Bruselu je veřejným tajemstvím, že nedůvěra Evropské komise vůči ministru Dobešovi dospěla do takového stádia, že přímo jeho osoba se stala překážkou řešení vleklých problémů s čerpáním evropských fondů a bez personální výměny na ministerském postu by vzniklou patovou situaci prakticky nebylo možné odblokovat. I po výměně na nejvyšším postup bude obtížné nalézt řešení a není vyloučeno, že operační program Vzdělání pro konkurenceschopnost bude nutné zrušit a v něm obsažených 53 miliard korun rozpustit do jiných operačních programů.

V duchu hesla po nás potopa zanechává svému nástupci školství v totálním rozvalu a ještě má tu drzost mýt si nad tou spouští ruce a hovořit o tom, že očekává jakousi satisfakci. Jediná satisfakce, kterou má právo očekávat, je ocenění relativně kultivovaného  a nekonfliktního způsobu odchodu.

Jeho samozvaná stylizace do role zastánce učitelů je zoufalým a pokusem o labutí píseň, který však zní v kontextu jeho konkrétních kroků falešně a jako takový je naprosto nevěrohodný.