V květnu nezaměstnanost v EU celkově poklesla - sezona prací závislých na lepším počasí už nabrala plnou sílu. Přesto proti dubnovým 10,1 %, a to představovalo oficiálně registrovaných 15,86 mil. osob, jde předběžně o pokles v desetinách procenta.

Pod 25 let věku je nezaměstnaný každý pátý. Přitom je takřka jisté, že skutečný počet nezaměstnaných je o 15 až 20 % vyšší. V r. 2008, už částečně postiženém propukající krizí, bylo nezaměstnaných »jen« 7,1 %.

Úbytek v květnu představuje například ve Španělsku více než 76 tis. evidovaných, stále však jich zůstává přes čtyři miliony. V Německu je nezaměstnanost na nízké úrovni ve srovnání s nedávnými čísly - 7,7 %, přes 3,2 mil. lidí, tj. v květnu nejméně od roku 1992. Francie registruje 2,7 milionu, 9,5 %. Nejhůře postižení jsou tam mladí mezi 15 a 25 lety, kterých je ve Francii registrováno přes 23 %, mladých mužů dokonce více než čtvrtina, a to je rekordní podíl od roku 1975. Ti nejlepší v EU, Nizozemí a Rakousko, se drží kolem čtyř procent celkové evidované nezaměstnanosti.

Každý z nezaměstnaných, ať je či není oficiálně registrován, žije s vědomím, že si na svůj život nevydělává, že žije na úkor společnosti, případně z úspor z minulosti. Má-li rodinu, jsou dopady znásobeny. O důsledcích na sociální status i psychiku je toho známo dost. Na webu Finance.cz vidí V. Šindelka výhody nezaměstnaných (!): »Dočasná finanční podpora od státu či zvýšení pomoci od členů rodiny«. Opravdu výhody! A to ministr práce a sociálních věcí Šimerka, podle svého nedávného vystoupení na Žofíně, přes pokles v květnu předpokládá další růst nezaměstnanosti v letošním roce nejméně o jedno procento.

Je jasné a jisté, že ve všech kapitalistických státech se daří snížit nezaměstnanost vždy jen dočasně, aby znovu vzrostla. Krize nekrize, v krizi je to samozřejmě horší. Jde o systém řízení společnosti, ve kterém se neumějí (a nemohou) věci zorganizovat tak, aby se každý mohl cítit platným členem společnosti, práce byla rozdělena mezi všechny a v souladu s jejich schopnostmi a potřebami. EU zcela selhala v končícím desetiletí, když si původně v lisabonské strategii stanovila cíl dosáhnout do r. 2010 plné zaměstnanosti. Ať ji definovali jakkoli, například V. Špidla jako tzv. přirozenou nezaměstnanost ve výši 4 - 5 %, už v r. 2005 bylo jasné, že toho nemůže být dosaženo, a došlo k úpravě: tento cíl byl vypuštěn. Poučena, navrhla EK pro připravovanou Strategii EU 2020 pro nové desetiletí cíl stanovený jen mírou zaměstnanosti, se kterou se ještě lépe manipuluje, a i to je předmětem námitek vlád členských států.

Připomeňme si: V období tzv. reálného socialismu u nás a v řadě dalších zemí mohla být nezaměstnanost evidována na úrovni kolem 0,1 % - šlo vlastně skoro výlučně o technická období, například mezi dvěma zaměstnáními. Všechno samozřejmě nebylo ideální. Odpůrci argumentují přezaměstnaností - ale teď bylo mimo jiné uvedeno, že v důsledku krize se za poslední období snížil počet zaměstnanců také odstraněním přezaměstnanosti v rozsahu kolem dvou procent.

Nezaměstnanost je další, velmi závažný důvod pro systémovou změnu: socialismus dokázal řešit nezaměstnanost a do budoucna to jistě, poučeni, jeho uskutečňovatelé dokážou ještě lépe.

Václav Exner

Dále čtěte:

• Chmiel (MEZ): Cílem je zvýšit zaměstnanost
• Nezaměstnanost sešplhala pod devět procent