Ivan Langer je někdy považován za jednoho ze studentských vůdců v listopadu 1989, i když byl tehdy méně viditelný než třeba Martin Mejstřík a Šimon Pánek. Nicméně z této skupiny lidí se právě on asi nejvíce prosadil v politice. Je to tak?

Z těch studentských lídrů – pokud ho tam můžeme zařadit, protože opravdu nebyl prominentní – se prosadil opravdu asi nejvíce.

Dá se charakterizovat v pozitivním smyslu jako velice inteligentní člověk a talentovaný politik?

Určitě. Talentovaným politikem byl po celou dobu svého působení v ní. Uměl v tom takříkajíc chodit. Ale bohužel mu uškodilo to co ostatním korunním princům politických stran, kteří byli druzí za otci zakladateli. Šlo o takové muže na špinavou práci. Museli se starat o provoz svých stran a kryli záda lídrům svých stran. Což je samozřejmě poškozovalo, protože se zaplétali do různých vztahů. Pro svou stranu neustále sháněli finance. Což nebyla lehká práce pro nikoho, ať už to byl Ivan Langer, Vlastimil Tlustý, Stanislav Gross nebo Pavel Bém. Nikdo z těchto mladých politiků, kteří se o tyto věci ve svých stranách starali, to neměl úplně jednoduché. A všichni skončili špatně.

Ještě si vzpomínám, že mezi tyto mladé nadějné politiky byl tehdy řazen i Karel Březina...

Ano, přesně tak. V sociální demokracii se o to staral i Karel Březina. Ten sice v politice ještě je, ale už má také za sebou soudní řízení. 

Je tohle hlavní důvod, proč má Ivan Langer dnes mediální nálepku nedůvěryhodný? Nebo jsou tam i jiné příčiny?

Těch mladých politiků ve druhém sledu bylo více, a ne všichni si na začátku nějakým způsobem uškodili. Nebo si potom navzdory dlouhému působení v politice dokázali držet nálepku pana Čistého, jako byli třeba Petr Nečas nebo svým způsobem dnes Bohuslav Sobotka. Ta první generace polistopadových politiků měla určitý ideový etos a reprezentovali určitou ideologii. Dodnes je s nimi spojovaná transformační éra z různého úhlu pohledu. Kdežto lidé v druhém sledu byli technologové moci, kteří měli za úkol se starat o provoz. Někteří z nich byli schopni si držet nějaký ideový profil jako třeba Bohuslav Sobotka. Ale jiní byli pouze takoví univerzálové, kteří mohli být použiti v jakékoliv straně. Tam tolik nezáleželo na tom, v jaké straně jsou. Což je samozřejmě všechny nějakým způsobem poznamenalo a poškodilo. Navíc tam byla obrovská pokušení. Tihle lidé se pravidelně stýkali se sponzory politických stran a byli u procesu privatizace. Pokud nebyli pevní v kramflecích, tak se zapletli. 

Ivanu Langerovi na jeho pověsti asi nejvíce uškodilo jeho údajné spojení s kmotrem Mrázkem. I když on tvrdí, že se s ním nikdy nesetkal a vyhrál dokonce soud v tomto směru. Ale asi byl ve spojení s někým – spekuluje se o podnikateli Sekyrovi – kdo byl s Mrázkem v kontaktu... Nebo jak to bylo podle vás?

Přesný mechanismus tohoto propojení neznám a ani ho nechci komentovat. Spíše v obecnější rovině tito lidé, ať už se stýkali s kýmkoli, především byli lidé, kteří mohli straně poskytovat finance a sponzorovat ji. Když si vezmeme éru transformace, privatizace – tak se k ekonomické moci vyšvihli vesměs lidé různým pochybným způsobem. A politici, kteří se tím museli zabývat a měli to v té straně za úkol, ať chtěli nebo nechtěli, prostě přicházeli s nimi do styku a zároveň se tím nějakým způsobem ušpinili. 

Na vrcholu byl asi Ivan Langer v letech 2006 až 2009 jako ministr vnitra ve vládě premiéra Topolánka. Jak byste ho hodnotil v tomto období?

Funkce ministra vnitra vyžaduje mezi ministry nejvíce schopnost technologie moci. Ivan Langer ji zvládl dobře, protože je v tom zdatný. Ale funkce ministra vnitra má také svoje velké nástrahy, protože tam se ministři často – pokud si nedokážou udržet odstup – zapletou s různými mocenskými sítěmi. Policie má vazby na rozličné lidi, může pronikat do nejrůznějších prostředí. Je tu obrovské pokušení nějakým způsobem tuto funkci využít či zneužít. Možná že problémy, kterým Ivan Langer teď čelí, jsou spojené s touto funkcí. Neboť byl vyslýchán v souvislosti s policejními úředníky. Myslím, že je problém být ministrem vnitra v mladém věku. Což se stalo dvěma politikům a oba dopadli špatně - Stanislav Gross a Ivan Langer. 

Čím to, že jiní ministři vnitra takové problémy neměli?

Působili tam kratší dobu nebo byli zkušenější.

V roce 2010 už však voliči Ivana Langera vykroužkovali. Takže dá se říci, že od této chvíle začal jeho vliv klesat?

Ve straně určitě. Ivan Langer, když se při takzvaném sarajevském atentátu přidal ke Klausovi, asi pomýšlel na vyšší posty. Nebyl však nikdy favoritem Václava Klause. To byli Pavel Bém nebo Vlastimil Tlustý. Dokud vedl stranu Klaus, nebyla pro Langera možnost dostat se úplně nahoru velká. Ale ani Topolánek, který poté převzal vedení strany, neměl pro Langera asi úplně nejvyšší cíle. Věděl, že ve straně zůstává někde těsně pod špičkou a dál nemůže. Možná tedy, že to vykroužkování bylo pro něj určité vysvobození. Že se mohl věnovat byznysu a využívat známosti, konexe a sítě, které si vytvořil během pobytu v politice.

Skončila už politická kariéra Ivana Langera, nebo se dá očekávat jeho návrat?

Jeho návrat do politiky neočekávám. Byl symbolem určité éry v politice, která je už překonaná. A on je s ní příliš spojen. Z tohoto hlediska nemá šanci se vrátit. Ale také byl spojen s politickou stranou, která sama je v obrovských problémech. Jestli tato strana bude mít šanci se vzpamatovat, tak to bude s pomocí politiků jiného kalibru a ražení, než je Ivan Langer. Myslím, že jeho politická kariéra je u konce.

ODS vedou nyní Petr Fiala či Martin Kupka. Jsou to politici jiného typu, o kterých mluvíte?

Jsou to politici jiného typu ve smyslu toho, že nejsou jako právě Langer, Tlustý, Bém navázáni na různé sítě, které se kolem ODS vytvořily. Ať už právem či neprávem byli tito lidé spojováni s kmotrovskými strukturami okolo ODS. To určitě Fiala ani ostatní nejsou. Fiala je akademický typ, který se snaží ODS od těchto sítí oddělit. Nicméně je to tím pádem strana úplně jiného druhu. ODS proslula tím, že byla u všeho. Dnes je to strana, která se snaží fungovat z nějakých ideových pozic. Ale velmi těžko se jí k tomu hledá cesta. Protože si v prvních desetiletích své existence zadala.