Během uplynulého víkendu USA, Velká Británie a Francie zaútočily na Sýrii. Šlo o velmi omezený úder coby odveta za údajný chemický útok. Syrská opozice údajně čekala větší pomoc. Prezident Trump vzkázal Emmanuelu Macronovi, že zájmem USA je co nejrychlejší stažení ze Sýrie a všichni dávají najevo, že další útok nebude. Jak to celé hodnotit? Zejména v kontextu úvah před úderem, že se blíží světová válka atd. Obával jste se, že se konflikt více vyostří?

Eskalaci žádného konfliktu jsem neočekával. A že někdo strašil třetí světovou válkou? Nic takového jsem nečekal, protože konflikt v Sýrii se táhne několik let a má několik rovin. Jedna z nich je boj proti terorismu a Islámskému státu. V Sýrii bojovaly velmoci i střední mocnosti a když se soustředíme na dvě velmoci USA a Rusko, tak přes všechny diplomatické a mediální přestřelky existovala určitá dělba práce. Američané osvobodili Rakú, Rusové, kteří podporovali a podporují Asadův režim, pomohli porazit Islámský stát na západě země. Rusko a Spojené státy mají mezi sebou komunikační kanály, aby nedošlo třeba i k neúmyslnému střetu, konfliktu nebo přiblížení těchto dvou armád. To samozřejmě fungovalo i v jednorázovém bombardování.
Když si člověk ráno přivstal a ve čtyři hodiny se podíval na CNN na tiskovou konferenci amerického ministra obrany a náčelníka generálního štábu, jasně o tom mluvili. Problém českých politiků i některých novinářů je, že než se probudí… A v sobotu ráno nejen politicky…
Nad celým vývojem existuje určitá kontrola. Samozřejmě je důležité i na základě této nové zkušenosti, aby mocnosti začaly spolupracovat na diplomatickém a politickém řešení krize. Vojenské řešení to nemá. Je potřeba najít politické a diplomatické řešení, aby se situace uklidnila, normalizovala, aby bylo možno zahájit ekonomickou obnovu Sýrie tak, aby se uprchlíci mohli vrátit a začít normální život. To je nejdůležitější. Snažit se konflikt, který trvá sedm let ukončit.

I v souvislosti s útokem v Sýrii se ukázala roztříštěnost české politické scény a různé názory v politických stranách nebo hnutích. Mnohé překvapila reakce ČSSD, která ústy svého předsedy Jana Hamáčka útok označila za odsouzeníhodný. Odpovědí podle něho nesmí být ukázka síly bez mandátu RB OSN. Oproti tomu většina ODS a TOP 09 zásah schvalují. Kdo se v této věci na naší politické scéně chová racionálně a kdo ne?

Abych pravdu řekl, reakce české politické scény se mi nelíbí celá. Politická scéna je nejen roztříštěná, ale také nevyzrálá. O co by nám mělo jit? Aby v Sýrii byl mír, klid a pořádek a uprchlíci se vrátili. Jde o to, formulovat diplomaticky taková prohlášení, která nás nepřivedou do situaci, kterou dnes sledujeme. Premiér třikrát změní stanovisko. I když máme vládu v demisi, v zahraničně politických otázkách by měla být určitá shoda. Je možné a nutné formulovat taková stanoviska, která nebudou v rozporu jak s mezinárodním právem, tak ve vztahu k našim spojencům. I když to nebyla akce NATO ani EU. Abychom měli stanovisko, které nám nebude škodit, a nebudeme pro smích. Takové stanovisko je možné formulovat. Já sám jsem spolupracoval na formulování stanoviska s tehdejším ministerským předsedou Špidlou, když začala irácká válka. Česká republika se invaze neúčastnila, protože byly pochyby o mezinárodním právu, ale zároveň naznačila, že pokud budou použity zbraně hromadného ničení, v tomto případě chemické zbraně, má protichemickou jednotku v Kuvajtu a tu pošle. Stejně tak naznačila, že je ochotná se podílet na rekonstrukci. Pak přišla rezoluce OSN a česká polní nemocnice do Iráku šla. Neuškodili jsme si, co se týká diplomatické i politické pozice jak u zemí, které se invaze účastnily, tak i u těch, které ji odsuzovaly a pomohli jsme místním obyvatelům. Formulace takového stanoviska je možná, ale je potřeba k tomu vyspělost politické kultury a tu bohužel nevidím.

Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna na adresu Trumpa a Mayové řekl, že několik hlavounů si myslí, že ovládá svět a my jen zíráme. Podle Foldyny bylo Česko v této věci servilní. Stropnický z nás podle něho udělal satelit. Jak hodnotit silná slova pana místopředsedy a co vy říkáte jeho nové pozici? Dochází v ČSSD k názorovému posunu, co se týká zahraniční politiky?

Žádná silná prohlášení situaci v Sýrii nepomůžou a vůbec nepomůžou chudákům, kteří tam trpí. Pokud jde o pozici ČSSD po sjezdu, musí si uvědomit a stanovit, kam tato strana patří. Jestli patří do hlavního proudu jak evropské, tak světové politiky, jak ideově, tak politicky, kde je ve společenství s rakouskými, německými, britskými, americkými sociálními demokraty a dalšími nebo ne. Pokud, jak říkal Jarda Foldyna, není v hlavním proudu, tak se musíme ptát, kde chce být? Když nechce být v hlavním proudu, tak to znamená, že bude někde na periferii, na okraji a i to je možné. I ve Francii máme strany, které jsou trockisticko-anarchistické, mají dvě tři procenta, nejsou ani v parlamentu a nemají žádnou roli. To si nové vedení musí uvědomit, kde chce být. Moje životní zkušenost a zkušenost evropských sociálně-demokratických stran je, že pokud chce nějakou roli hrát, musí být v hlavním proudu včetně zahraniční a bezpečnostní politiky.

Objevila se různá srovnávání s rokem 1938. Připomenutí toho, jak se k nám spojenci chovali dříve. Na tento rok upozorňoval například Mirek Topolánek na sociálních sítích. Jak se vám to poslouchá?

Tyto takzvané paralely, pokud je promítneme na syrskou krizi, jsou mimo mísu. Konflikt běží sedm let. Pokud jde o nás, chceme, aby byl mír, země prosperovala a abychom po historické zkušenosti a to i z dalších let měli zajištěnu naši suverenitu a prosperitu ve střední Evropě. A to nám nezaručí nic jiného než nadnárodní organizace typu Evropské unie. Evropská unie má spoustu chyb, a je řadu věcí nutné předělat, ale základní myšlenka a konstrukce nám zajišťuje přes 70 let mír, který tu nikdy tak dlouho nebyl. Zajišťuje nám suverenitu a svobodu. Lidé tvrdí, že nejsme suverénní, ale záleží čistě na nás, zda chceme být v EU nebo v NATO.
Mně to připadá, jako by se ti lidé probudili a nevěděli, že konflikt v Sýrii trvá sedm let. Vždyť konflikt mezi sunnity a šíity probíhá od sedmého století a bude probíhat dál. Musíme ten konflikt znát a věnovat mu pozornost, ale geograficky, kulturně a hospodářsky žijeme jinde, tak se musíme v první řadě starat o zajištění bezpečnosti a prosperity tady ve střední Evropě.