Rusko podle všeho předpokládalo, že zásah na Ukrajině bude něco jako policejní akce. Že prostě ruská armáda najede na Ukrajinu, ukrajinská obrana se zhroutí, prezident Zelenskyj v horším případě uteče, v lepším bude zajat. V tomhle plánu si měla být Moskva schopná nainstalovat do Kyjeva nějakou loutkovou vládu a třeba za týden by bylo po všem.

Pokud navíc Rusové očekávali, že je obyvatelstvo Ukrajiny bude vítat, šeredně se spletlo. Dokonce i na východě země místo květin na ruské vojáky lítají Molotovovy koktejly.

A stejně tak Rusové podcenili i reakci Západu. Jistě, Ukrajinci by v ideálním případě potřebovali, aby jim na pomoc přišly i západní armády, to se ale nestane. Ale i tak je reakce Západu nebývale a nečekaně silná.

Putin sjednotil Západ

A zejména je silná reakce západní veřejnosti. To nelze podceňovat, protože v demokracii mají politici vlastnost nadbíhat svým voličům. Je to logické, chtějí totiž být zvoleni. A dokud bude veřejnost nadále na ukrajinské straně (přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit), budou Ukrajinu západní státy finančně a materiálně podporovat.

Válkou na Ukrajině tak Vladimir Putin vykopal mezi Ruskem a Západem příkopy, které bude jen těžké zakopávat. A je to ještě horší. Míra znechucení nad ruskou invazí dosáhla takových mezí, že sankce na Rusko uvalilo i Švýcarsko, které je od roku 1815, tedy více než 200 let, neutrální zemí.

Pokud navíc Vladimir Putin usiloval o odstrašení svých dalších sousedů a o zabránění rozšiřování NATO, selhal i v tomhle ohledu. Ruská invaze na Ukrajinu totiž bude mít dost možná za následek přistoupení Finska a Švédska do NATO. A už teď můžeme v přímém přenosu sledovat posilování vojenské přítomnosti NATO na východním křídle Aliance.

Spolu s tím přehodnocují svou politiku i tradičně multilaterálně založení a dost proruští Němci. A v evropských zemích NATO se rozjíždí a bude rozjíždět zbrojení, protože ruská invaze zafungovala jako budíček ze sladkého spánku, jak žádná válka v Evropě nikdy nebude a jak jsou vlastně armády zbytečné.

Západ nikdy za posledních 20 let nebyl jednotnější než právě dnes. A za to může Putinovi poděkovat. A on si za to může trhat poslední zbytky vlasů z hlavy.

Geopolitická odbočka

Druhá světová válka stvořila svět rozdělený na dva bloky, západní a východní. Ty spolu soupeřily. Východní blok prohrál, zhroutil se a vytvořil podmínky pro vznik americké hegemonie. Dominance USA však postupně slábla s tím, jak se někdejší spojenci začali chovat více asertivně a jak přestávali s Amerikou kooperovat, a hlavně s tím, jak rostl vliv nových hráčů, zejména Číny. 

Ještě před rokem jsme tak byli svědky vznikajícího světa, ve kterém spolu více a více budou soupeřit USA a Čína, a Evropa bude více a více na vedlejší koleji. Navíc architektura evropského Green Dealu byla z velké míry založena na předpokladu, že přestupní stanicí k bezemisní budoucnosti bude plyn, a to zejména ten ruský.

Tohle teď ale bude problém. A bude to problém i pro Rusko. Podíl plynu a ropy tvoří 60 % jeho exportů, a ty peníze prostě potřebuje. Ekonomické sankce povedou k ekonomickým ztrátám na obou stranách, ale Rusko budou bolet více než Západ.

Řešením pro Rusko může být přesměrování prodejů směr východ, tedy zejména do Číny. Snaha tímto směrem už byla ostatně i oznámena. Ale otevřít ten prodejní kanál, bude nějakou dobu trvat. Navíc v kombinaci s ekonomickými sankcemi hrozí Rusku, že si vybuduje nezdravou závislost na Číně.

Protože to prostě bude Čína, kdo bude financovat ruský dluh, kdo bude do Ruska dodávat zboží a kdo bude Rusko podporovat na mezinárodní scéně. Moc dalších možností totiž Rusko nemá. Západ se od něj izoluje, Střední Asie nemá potřebný výtlak, zbývá tak jen Čína.