Ve svém dopise k odchodu z hnutí ANO píšete, že se ANO soustřeďuje především na úspěch ve volbách a dle vašeho názoru zapomnělo na podstatu svěřené moci, kterou je služba ve prospěch společnosti, nikoli sebe sama. Jak se to projevuje?

ANO, ač mladé hnutí, velice rychle za pomoci zahraničních poradců začalo praktikovat proces, který se dá nazvat „slibem nezarmoutíš“. Obezřetnost poradců při tvorbě volebního programu šla cestou neodradit široké masy voličů a zahrát jim na tu správnou voličskou strunu. Byl jsem předsedou krajské organizace a současně garantem pro přípravu programu pro oblast státní správy a místní samosprávy. Analýza, která byla týmovou prací celé řady odborníků, obnášela ve zkrácené verzi 25 stran a dotýkala se řady problémových oblastí státu, které ale při tvorbě vlastního volebního programu nikoho nezajímaly. A nezajímá je to ani dnes. ANO neřeší přednostně pravou podstatu problémů státu, protože by to odradilo některé voliče. Stará se o to, aby uspěla ve volbách a udržela si své získané pozice, ze kterých vyplývají značné ekonomické výhody.   

Kritizoval jste také, že vaše články, cituji: „které jsou svojí podstatou stále stejné (kritika špatného hospodaření), jsou ze strany hnutí cenzurovány, což svědčí spíše o totalitních praktikách, než transparentních demokratických procesech.“ Jakým způsobem ANO cenzurovalo vaše články? S jakými omezeními jste se konkrétně setkal?

Po založení hnutí ANO a spuštění webových stránek v září 2012 jsem patřil k nejproduktivnějším bloggerům ve hnutí a moje kritické komentáře byly pravidelně zveřejňovány. To se však změnilo ve chvíli, kdy se ANO dostalo do Parlamentu a stalo se vládní stranou. Od této chvíle se stala kritika, i když měla stále stejné parametry, již nežádoucí a ne každý článek prošel stranickou cenzurou. V únoru loňského roku byly moje články na blogu ANO definitivně umlčeny.

Hnutí ANO opouští čím dál více členů. Co vám a jim vadí nejvíce?