V posledních dnech poměrně často slyšíme, že Ukrajina by měla přistoupit k NATO, protože si to zaslouží. Co říkáte na to, že organizace kolektivní bezpečnosti zavádí jako kritérium přistoupení tuto „zásluhovost“?

Když v roce 1949 vzniklo NATO jako obranná aliance, byla stanovena velmi přísná kritéria, která každá další země musela splňovat, aby se o členství vůbec mohla ucházet. Mimo jiné nesměla mít spory se sousedy. Velmi podrobně jsem se s tím seznámil po roce 1996, když Česká republika usilovala o přistoupení k Severoatlantické alianci, což se stalo v roce 1999. Jde o ošklivou ironii osudu, že čtrnáct dnů po našem vstupu se NATO po rozhodnutí o bombardování Jugoslávie změnilo z jednoho z nejúspěšnějších obranných paktů v historii na agresivní útočné uskupení. Jeho cílem pro budoucnost je válka s Ruskou federací. Z tohoto úhlu pohledu musíme nahlížet na onu „zásluhovost“ Ukrajiny. Jde nejen o popření článku 1 Severoatlantické smlouvy, ale popření smyslu paktu.

Podobně se uvažuje o přistoupení Ukrajiny k EU. Dovedete si představit, že by Ukrajina přistoupila k EU v horizontu několika let?

Evropská unie se v tomto případě chová stejně jako NATO. Popírá svá vlastní kritéria a smysl své existence. Pokud mohu odhadnout další vývoj, čeká nás velmi nepříjemná budoucnost. Místo poevropštění Ukrajiny, dojde k ukrajinizaci EU. Ekonomicky Unie nemá na to, aby uspokojila nároky ukrajinských oligarchů a jejich klanů. Západ už zjistil v Afghánistánu, že podpora klanové společnosti končí krachem. Nejen podporovaných, ale i podporovatelů. Stačí se podívat na požadavky ukrajinského prezidenta ohledně zbraní a munice. Občas už dnes převyšují výrobní kapacity nejen evropských členských států, ale i samotné USA.

Téma Ukrajiny a EU se řeší v posledních dnech v souvislosti s dodávkami obilí a reakcí některých členských států. Podle toho, jak jste tuto zemi poznal coby velvyslanec v Kyjevě: máme se podle vás obávat tamního obilí? Jak je v té zemi dbáno na potravinářské a hygienické normy?

Vůči jakýmkoliv potravinářským a hygienickým normám mají tamní oligarchové velmi přezíravý vztah. Zajímá je jen zisk. Pašované pesticidy jsou levné, takže mají přednost. Kdo trvá na normách, nedělá to kvůli zdraví, ale proto, že podporuje Putina. Takový argument je přece nevyvratitelný, že?

Co by znamenalo, kdyby se tato velká a specifická země stala plnohodnotnou součástí unijních struktur?

Předpokládám, že by to Evropská unie v současné podobě nepřežila. Možná by museli v Bruselu vyhlásit bankrot, protože poválečná obnova Ukrajiny ve spojení s Green Dealem a deindustrializací EU je neufinancovatelná.