„Nenecháme nikoho padnout,“ opakuje stále vláda, zatímco z terénu přichází stále více informací o sociálních problémech obyvatel. Můžeme podle vás od Fialova kabinetu očekávat nějakou skutečně efektivní pomoc?

Vůbec ne. Rok působení vlády Petra Fialy to potvrdil v praxi. Vláda nepřichází s návrhy na zlepšení situace sociálně ohrožených skupin občanů – a všechny naše návrhy, které by našim slušným a pracujícím občanům pomohly buď odmítla nebo je ve Sněmovně blokuje a odmítá projednat.

Z návrhů zákonů, které jsem za SPD již předložila, uvedu zvýšení slev na dani na poplatníka, manželku či manžela, pracující invalidy a studenty, zvýšení daňových zvýhodnění na nezaopatřené děti, zavedení minimálního důchodu ve výši minimální mzdy, zvýšení základní složky důchodu, zvýšení rodičovského příspěvku včetně zavedení zákonného mechanismu jeho každoroční valorizace či zvýšení příspěvku na péči a výraznější zvýšení příspěvku na mobilitu pro zdravotně postižené občany.

Vláda také naprosto propadla v boji s astronomicky rostoucími cenami elektřiny a plynu, kdy svým amatérismem a nečinností situaci ještě výrazně zhoršila, čímž mimo jiné již přímo ohrožuje existenci stovek českých firem a desítek tisíc pracovních míst se všemi představitelnými negativními důsledky. A doménou pana premiéra Fialy je, že posílá slušné a pracující občany do fronty na úřady práce pro příspěvek na bydlení.

Vedou se debaty, zda lidé se životopisem premiéra Fialy nebo ministrů Jurečky, Stanjury a Síkely si vůbec dovedou představit, jak se žije s podprůměrným platem a jaké věci tito lidé řeší. Z vaší zkušenosti s nimi – máte pocit, že tito lidé vědí, co je zač tento „normální život“?

Z jejich nekonání v pomoci našim občanům se jasně ukazuje, že vůbec nevědí, s jakými existenčními problémy v důsledku vysokých cen energií, bydlení, pohonných hmot, potravin a dalšího zboží a služeb se musí naši lidé každodenně potýkat.

Zatímco je vláda kritizována, že nezvládá sociální agendu a pomoc občanům v tíživé situaci, ministr práce a sociálních věcí Jurečka si pod sebe přibírá ještě ministerstvo životního prostředí, ze kterého odchází ministryně Hubáčková. Co na to říci?

Ukazuje to jednak na tragickou personální nouzi KDU-ČSL, což je ještě umocněno lidoveckým nepochopitelným a nepřijatelným trváním na nominaci Petra Hladíka na post ministra životního prostředí, přestože je tento člověk zatížen čerstvou kauzou okolo nezákonností spojených s privatizací bytů v Brně.

Současně je to od pana Jurečky signál, že – přes opakované proklamace – resort práce a sociálních věcí nepokládá za příliš důležitý. Protože vést ministerstvo tohoto typu na částečný úvazek je nereálné bez toho, aby to bylo znát na jeho výkonnosti a fungování ve prospěch občanů.

Důvodem těchto přesunů je aféra, které v Brně čelí vyhlédnutý ministerský adept lidovců Petr Hladík. Co říkáte jako poslankyně za Jihomoravský kraj na tuto kauzu kolem městských bytů? Měl by se politik po tomto škraloupu ucházet o ministerské křeslo?

Rozhodně ne – a zejména ne tehdy, když je vyšetřování kauzy na samém začátku a není vůbec jasné, kdo všechno bude obviněn, co se všechno odehrálo, kdo byl do trestné činnosti a jakým způsobem zapojen a podobně. Policie panu Hladíkovi zapečetila kancelář a zabavila mu jeho mobilní telefon a počítač.

V takové situaci je od vedení lidové strany trvání na nominaci Petra Hladíka do ministerské funkce nezodpovědným hazardem.

Připomínám také další nedávnou kriminální kauzu jiných vládních stran, STAN a TOP 09 v Praze ohledně rozkrádaní miliónů v pražském Dopravním podniku.

Není to signál také o tom, že nakládání s městskými bytovými fondy, které původně měly zajišťovat sociální dostupné bydlení, se stalo semeništěm byznysu a korupce nejen v Brně?

Ano, signál to je. Ale bytová politka na úrovni měst a obcí nesmí být předmětem byznysu, ať už z pohledu jednorázového vylepšování příjmů jejich rozpočtů, anebo, v horším případě, prostředkem korupce a obohacování úředníků a politiků.

Koncept sociálního bydlení musí být obecně pevně legislativně stanoven na celostátní úrovni a musí respektovat na úrovni obcí a měst především zájmy a potřeby místních slušných a pracujících občanů, nikoli být nástrojem další sociální korupce a snahy o odsouvání řešení závažné problematiky zneužívání sociálního systému tzv. nepřizpůsobivými.

My v SPD, samozřejmě i na úrovni Brna, jsme zásadně proti další privatizaci městského bytového fondu, protože, kromě již zmíněných rizik, mimo jiné i zhoršuje dostupnost bydlení.

Preferujeme užívání těchto bytů k nájemnímu bydlení jednak pro příslušníky profesí, které město potřebuje ke svému fungování – policisté, hasiči, učitelé, zdravotníci – a hlavně pro zajištění cenově dostupného bydlení pro poctivé a pracující občany města, hlavně z okruhu sociálně ohrožených skupin: senioři, zdravotně postižení, pracující rodiny s dětmi, rodiče-samoživitelé s dětmi a podobně.

Když už jsme se dotkli jihomoravské metropole – co říkáte na povolební dění v tomto městě?

Celý proces a výslednou podobu vedení města Brna v průběhu tohoto volebního období ještě může ovlivnit aktuální kriminální kauza okolo privatizace bytového fondu, do které jsou zapojeni někteří politici vládních stran (ODS a KDU-ČSL), resp. stran, které mají ambici Brno v následujícím období vést. Může proto ještě dojít k nejrůznějším zvratům.

Obecně jsem k podobě vedení města spíše skeptická, protože se jedná o tzv. nadměrnou koalici, tedy koalici, která má vyšší počet členských subjektů a zastupitelů, než je nezbytně nutné k zajištění politické většiny v zastupitelstvu.

Navíc jde o strany, které na celostátní úrovni vedou tvrdé věcné i osobní spory. To nemusí dlouhodobě dělat dobrotu. A rovněž je zde reálné riziko sporů v této koalici spojených s tím, že jednotlivé koaliční subjekty budou mít ambici si Brno rozdělit, ovládnout určité části jejich správy a dosadit si do nich své lidi.

SPD bude v Brně silnou, zásadovou a kompetentní opozicí, v podstatě jedinou významnou opoziční silou, která bude vždy pracovat a hlasovat ve prospěch Brňanů.

Ministr Jurečka se svými cenotvornými prohlášeními o zavedení daně windfall tax ještě v letošním roce dostal do jedné z hlavních rolí v debatě o této legislativní novince. Měla by být tato daň z bezpracných zisků podle vás zavedena už za letošní rok? A co říkáte na její parametry, jak si ji vláda představuje?

Vezměme to popořadě:

Výrok ministra Jurečky o windfall tax byl další ukázkou jeho nekompetentnosti a nezodpovědnosti a způsobil českému státu, majoritnímu akcionáři společnosti ČEZ, které se přímo týkal, miliardové škody.

Tato daň by se rozhodně neměla týkat zisků za letošní rok, jak mj. požadovali Piráti, protože by podle právníků šlo o nepřípustnou a protiústavní retroaktivitu.

My v SPD jsme k této dani i k jejím parametrům, včetně toho, kolik peněz by přinesla do státního rozpočtu, velmi skeptičtí. Naopak dlouhodobě preferujeme zdanění dividend zahraničních společností, které podnikají v ČR a vyvádějí odtud ročně stamiliardové nezdaněné zisky.

Windfall tax je nestandardní nástroj, který bude dotčené firmy motivovat k tzv. daňové optimalizaci v rámci snižování jejich daňového základu a může občanům zdražit energie, pohonné hmoty, úrokové sazby a bankovní poplatky.

Ministr Stanjura ujišťuje, že výnos z těchto daní půjde primárně na řešení energetické chudoby. Může, podle vašich výpočtů, výběr z této daně nějak zásadně pomoci domácnostem v jejich problémech s energiemi?

Jak jsem již předeslala, výnos z této daně bude významně nižší, než ministr financí předpokládá.

Ale hlavně jde o řešení komplikované a nadbytečné. Co se týče energetického sektoru a vysokých cen v této oblasti, my v SPD – místo této daně – navrhujeme zastropování ceny elektřiny přímo u jejích výrobců, což by jednak pomohlo našim občanům a firmám a zároveň by to producentům elektřiny garantovalo pokrytí nákladů plus přiměřený zisk bez nutnosti masivních státních finančních kompenzací těmto firmám.

Nevidíme žádný smysl a efekt v dalším zvyšování daňové zátěže a složitém státním přerozdělování. Řešme problémy přímo a systémově. To v tomto případě znamená přednostní prodej v ČR vyrobené levné elektřiny přímo českým odběratelům, domácnostem a firmám za dostupné ceny. Tedy u silové elektřiny by mohlo jít klidně, včetně DPH, maximálně o 3 koruny za kilowatthodinu (což by bylo celkem, včetně regulovaných poplatků, okolo 5 korun). Bez nutnosti dalších daní, kompenzací a zadlužování státu.

Jak jsou, podle vás, zajištěny sociální kapitoly v rozpočtu na rok 2023?

Velmi nerovnoměrně. Například objem položky „Dávky pomoci v hmoté nouzi“ je oproti loňskému roku téměř dvojnásobný, což je i důsledek odmítnutí přijetí našeho návrhu zákona o omezení zneužívání sociálních dávek nepřizpůsobivými ze strany poslanců vládní koalice.

Naproti tomu objem položky „Dávky státní sociální podpory a pěstounské péče“ se meziročně zvyšuje pouze o 4 procenta, u položky „Příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách“ o 6 procent, u položky „Platy zaměstnanců“ o pouhá 2 procenta – což je v době dvacetiprocentní inflace naprosto nedostatečné. Přičemž, co se týče platů zaměstnanců v pracovním poměru mimo služební místa, se tyto výdaje dokonce meziročně snižují, což je pro mě naprosto nepřijatelné, protože to znamená, že mnoha zaměstnancům v resortu, včetně sociálních pracovníků, už budou třetí rok po sobě reálné platy klesat! Určitě k návrhu rozpočtu předložím příslušné pozměňovací návrhy.

Rovněž je nepochopitelné, proč tato rozpočtová kapitola obsahuje výdaje v objemu 600 milionů korun na předsednictví ČR v Radě EU, které letos v prosinci končí.

Premiér Fiala prezentoval rozpočet jako „válečný“, což ukazuje, jaké priority při jeho sestavování vláda měla. Co říkáte na to, jaké priority si vláda zvolila – tedy podporu Ukrajiny a investice do bezpečnosti?

Jde o popření smyslu základní úlohy státu, kterou má být podpora jeho rozvoje a prosperity včetně podpory a ochrany jeho obyvatel. Pokud si Fialova vláda zvolila jako prioritu podporu cizího státu z daní vybraných od českých občanů, je to naprosté popření této úlohy a vůbec smyslu existence státu. Navíc v době, kdy se miliony českých občanů propadají do chudoby a stovkám českých firem hrozí zánik.

Co se týče údajných vládních investic do bezpečnosti – nejde o výdaje na bezpečnost ČR a jejích občanů, ale spíše o podporu zahraničních zbrojních firem v podobě astronomicky předražených armádních zakázek.

Naopak investice do skutečné národní bezpečnosti, tedy například do ochrany našich státních hranic, na podporu naší policie včetně platů policistů a rozšíření jejich počtu, a do ochrany našeho území českou armádou stagnují nebo klesají.