Posledně jste řekl, že veřejnoprávní média, hlavně ČT, jsou „bolákem české demokracie“. A měl jste na mysli hlavně zpravodajství a publicistiku. Pro liberální politiky, např. pro paní Němcovou, jsou naopak oporou demokracie. Co byste zejména v ČT udělal jinak?

Paní Němcová zcela jistě vnímá koalici SPOLU jako jeden z pilířů naší demokracie, tedy z jejího pohledu je vše v pořádku. Nicméně zákon o veřejnoprávních médiích hovoří o objektivitě a vyváženosti, o nepřípustnosti zvýhodňování jakéhokoliv politického subjektu. Když se podíváme, kdo kolik dostává v České televizi a Českém rozhlase prostoru, pak o nějakém nestranném vysílání nemůže být ani řeč.

Vezměte si třeba, že předseda hnutí SPD Tomio Okamura nebyl k Václavu Moravcovi pozván už více než sedm let, zato kdykoliv zapnete ČT24, tak na vás spolehlivě během několika minut vybafne Markéta Pekarová Adamová nebo Mikuláš Ferjenčík. Schválně se podívejte na frekvenční analýzu vysílání za druhé čtvrtletí stanice ČRo Radiožurnál. Že se nejedná o nic jiného než o předvolební vysílačku koalice SPOLU a PirSTAN, může nevidět snad jenom paní Němcová.

Podobně zpolitizovaná média veřejné služby jsou bolákem všude, ať už se bavíme o Kataru, nebo České republice. Ve veřejnoprávních médiích tedy musí přijít vítr a lidé, kteří si po televizní stávce v roce 2000 tato média zprivatizovali, ergo dnešní žáby na prameni, musejí odejít do zaslouženého důchodu. Všichni víme, o kom se mluví, netřeba tedy více opakovat známé.