Pane Čarnogurský, v České republice se hodně diskutuje o problému imigrace. Hlavně o těch otázkách, zda a do jaké míry jsme odpovědní například za stále připlouvající africké uprchlíky, zda jim máme neustále pomáhat, nebo zda by se Evropa před dalšími běženci neměla spíše začít bránit. Podle mnohých jde hlavně o velký byznys pašeráků a také některých neziskových organizací atd. Jaký je váš pohled?

No, podívejte se. Jestli to je byznys, anebo to není byznys, to nechci říkat, k tomu se nebudu vyjadřovat, protože to nechci na dálku posuzovat. Zase tak přesně to opravdu nevím, takže na to si netroufnu.

Dobře, ale to téma samozřejmě, jak doufám, můžete okomentovat.

Ale ano, můžu, samozřejmě.

Dobrá. Tak co považujete v celé té otázce imigrace za nejdůležitější, když to tedy není onen byznys nebo si to netroufáte posoudit?

Já pokládám za naprosto nejdůležitější si zcela jasně uvědomit, že Evropa nemůže prostě jenom tak mechanicky přijímat další a další migranty, kteří sem přicházejí, protože zkrátka a dobře většina z nich nejsou lidé ze zemí, kde by se válčilo – to jsou přece prokazatelně ekonomičtí migranti!

Promiňte, ale když přestaneme přijímat paušálně všechny uprchlíky, tak na to nejvíce doplatí právě ti, kteří by skutečně právo na azyl mít měli...

Ne, ne, nic takového. Podívejte se, já chci říct právě a jenom to, že Evropa prostě nemůže, nemůže dál v tom přijímání pokračovat, aniž by se nějakým způsobem smysluplně vyřešily příčiny toho všeho! Proč vlastně ti lidé utíkají z těch svých zemí?

A nechme teď stranou veškeré klimatické příčiny a nějaké vysychání pouští, ale pak jsou tu lidé, kteří opravdu utíkají kvůli válkám.

Hlavně na severu Afriky, v Libyi, ale také v Iráku nebo v Sýrii.

Ale kdo vyvolat všechny ty války a konflikty? To přece všechno vyvolaly západní země!

Máte na mysli i USA?

Ano, určitě, ale nejenom.

Vy říkáte nejdřív poznat příčiny. To je zajímavý názor, pane Čarnogurský, ale možná až příliš obecný. Můžete být poněkud konkrétnější, pokud jde o řešení toho problému imigrace?

Můžu, jistě. Podívejte se třeba na Sýrii, kde by dnes bylo bez překážek možné řešit odchod lidí z této země, a především jejich návrat oficiální dohodou se syrskou vládou prezidenta Bašára Asada, protože Asad už většinu země ovládá a vojensky drží pod kontrolou.

Tak to znamená zahájit politické rozhovory, nabídnout finanční pomoc…

Ale to už se přece de facto děje…

Ano, máte pravdu, děje se to, ale jen v určitém menším měřítku. Ale já mám na mysli uzavření podobné smlouvy, jaká existuje mezi Evropskou unií a Tureckem.

Myslím si, že je zcela reálné a pravděpodobné, že by se stejně mohlo postupovat i v případě Sýrie, že by prezident Asad přistoupil například na to, aby Syřany, kteří jsou teď jako utečenci roztroušeni vlastně po celé Evropě – aby je byl ochotný přijmout zase nazpět.

Už ale slyším tu argumentaci, že Asad sice ovládá většinu syrského území, ale země stále ještě není v míru, takže tam není možné kohokoliv repatriovat…

Já si to nemyslím, ale ještě to dovysvětlím, protože zatím se stejně bavíme jenom hypoteticky.

Tady je totiž nejdůležitější překonat určité politické zábrany které, řeknu to jednoduše a na rovinu, pocházejí ze Spojených států. Bez toho žádná jednání nemůžou začít.

Ale co s těmi uprchlíky, které tu už v Evropě máme. Řešil byste to radikálně, aby si každý z těch přistěhovalců například musel najít práci, aby měl z čeho žít? Teď se vracím k rozhovoru s Rudy Linkou, který tvrdil, že takhle to funguje právě v USA.

No, víte, já nevím, jestli to tam takhle funguje, jestli to není náhodou trochu zidealizované.

Každopádně tento model není podle mého názoru prostě aplikovatelný na Evropskou unii.

Pane Čarnogurský, vy určitě velice dobře znáte pohled českého prezidenta Miloše Zemana a premiéra Andreje Babiše, kteří se k imigraci dlouhodobě staví velmi tvrdě a nekompromisně. Dalo by se říct, že stejně tak jako i vy Slováci…

Dá se na to dívat i tak, jak říkáte...

Víte, já bych řekl, že my jsme přece jen trochu taktičtější v těchto otázkách,než je Česko.

Myslíte ve vztahu k Bruselu, kdy Slovensko se vyhnulo žalobě kvůli kvótám, ale Česko ne?

Ano, samozřejmě.

Ale na druhé straně, ten postup je naprosto v pořádku, protože není možné nechat si vnutit nějaké kvóty od Evropské unie, které by nám měly přikazovat, zda máme nebo nemáme imigranty přijímat.

A pokud se, znovu to opakuji, například nezačnou už zmiňované rozhovory s prezidentem Asadem v Sýrii, tak se nepohneme v té současné situaci dál.

Proč tak lpíte právě na té Sýrii? Problémem se zdá být teď spíše Afrika.

Podívejte se, německá kancléřka Angela Merkelová před časem odůvodnila přijímání uprchlíků právě utečenci ze Sýrie. A jak jsem já informovaný, tak teď, protože všichni jsou to Arabové či Libyjci anebo Iráčané, tak v arabských zemích teď probíhá hromadné falšování pasů, aby se všichni mohli vydávat za Syřany, v jejichž zemi je ještě válka, a proto to nejsou ekonomičtí imigranti.

Takže, dokud nezačne jednání o tom, za jakých podmínek co nejdříve může tato země zajistit přijímání svých uprchlíků, tak bych žádné syrské imigranty vůbec nepřijímal!

Ve druhé části rozhovoru s Jánem Čarnogurským se dozvíte, jak se dívá na novou slovenskou prezidentku a co říká na causu Andreje Babiše, především na rozhodnutí slovenských soudů ohledně jeho spolupráce s StB...

Autor: Tomáš Procházka