Prezident Miloš Zeman zkritizoval ve svém Vánočním poselství vedení Evropské unie. Je podle něj neschopné, byrokratické, způsobuje odcizení evropských občanů od evropských institucí a není dokonce schopno splnit tak základní úkol jako je ochrana vnějších hranic Evropské unie. Jak to vidíte vy?

Myslím si, že částečně jde o paralýzu rozhodování, protože EU přerostla uřiditelné meze. Všimněte si, jak z těch velkých summitů obvykle nebývá žádný výsledek – všichni se sejdou, zapózují, ale konkrétní výstup nic moc, všechno se odsune „na příště“.

Navíc je německou kancléřkou Angela Merkel, která vtiskla západoevropské politické scéně svůj osobnostní rys – ona nechává problémy tzv. „vyhnít“, málokdy se k něčemu skutečně postaví čelem. V Německu se dokonce ujal pojem „merkeln“– sloveso, které znamená „nic nedělat a čekat, až se problémy vyřeší samy“. Pak to v EU vypadá tak, jak to vypadá. Leccos můžete nahradit, třeba cukr sacharinem nebo kávu meltou, ale lídra nenahradíte ničím.

Ze zemí EU včetně Německa se vyváží špičkové technické vybavení pro ochranu hranic, například do Saúdské Arábie či do jihoamerických zemí. Samozřejmě, že by to EU zvládala taky, když s tím pomáhá jiným státům. Je to otázka chybějící rozhodnosti a vůle.

Podle Zemana je nepochybné, že existuje souvislost mezi migrací a terorismem. Navrhuje pomáhat uprchlíkům v místech konfliktů či v jejich bezprostředním sousedství, ale je proti jejich přijímání v České republice. Jaký je váš názor?

Pustíte-li do země kohokoliv, tak taky kdokoliv přijde. Tady ale nemusíme složitě vymýšlet teoretické konstrukce. Existují země, jako je třeba Izrael, které mají svoje zkušenosti s terorismem a vědí, jak se mu bránit. Není to možné na 100 %, taková jistota neexistuje, ale 99 % je rozhodně lepších než, dejme tomu, 50 % nebo 30 %. Bohužel nám hodně lidí z médií říká „to je prostě riziko globalizovaného světa, s tím se musíme smířit“. Ony by je ty fatalistické řeči přešly, kdyby šlo o jejich vlastní rodiny.

Základní prvek bezpečnosti je samozřejmě „mít představu o tom, kdo se pohybuje na mém teritoriu“. Cokoliv, co tomu brání, je bezpečnostní slabina.

Když na chvíli odhlédnu od čistě bezpečnostních aspektů věci: chceme-li, aby se ten krizový region jednoho dne postavil zase na nohy, a nezůstal věčnou „pekelnou zónou“, musíme tamní uprchlíky (a tím myslím skutečné uprchlíky, ne zájemce o lepší život v Evropě) udržet relativně blízko jejich domoviny, protože kdo má jednoho dne ty zničené země postavit znovu, když ne oni sami? A vezmeme-li je do Evropy, bude se jim zpátky chtít? Těžko, aspoň těm minulým vlnám se nechtělo. Ani s naší vlastní emigrací to tak nebylo, z Ameriky nebo Austrálie se po roce 1989 nevrátil skoro nikdo.

Často vidím argumentaci, že nám uprchlíci pomohou s nedostatkem pracovních sil a často tato slova pronášejí lidé, kteří sami sebe považují za morální a slušné jedince. A nezamyslí se přitom nad otázkou, zda náhodou není maximálně sobecké „vyzobat“ ze země postižené válkou tamní vzdělané lidi a nechat ji skutečně bez těch „lékařů a inženýrů“, ať přežívá z pomoci charity, místo aby se postavila zpátky na své nohy.

V Berlíně těsně před vánočními svátky vraždil Tunisan, který seděl ve vězení už ve své rodné zemi, pak i v Itálii. Přesto byl vpuštěn do Německa a tam, i když byl na seznamu podezřelých z terorismu a na islamistických fórech se nabízel jako sebevražedný atentátník, ho nechali potulovat se na svobodě a dokonce pak spáchat i vražedný čin. Předtím zase vrah freiburgské studentky podobný čin spáchal v Řecku. Dostal tam sice deset let, ale nějakým záhadným způsobem se místo ve vězení ocitl v Německu. O čem tohle svědčí? 

Ono už se mezitím ví, jak to bylo. Tsiprasova vláda po svém nástupu vyprázdnila vězení, a to včetně vrahů a násilníků. Zejména štědrá byla u nezletilých, případně tzv. nezletilých, což jsou vesměs migranti, kteří vědí, že mají říkat „je mi sedmnáct a pas jsem ztratil“. Bylo to docela drastické opatření. Kdo ještě dnes vztekle vzpomíná na Klausovu amnestii, tak si ji vynásobte tak deseti, a tohle udělali v Řecku. To jen tak pro případné obdivovatele strany Syriza, která se dostala k moci tím, že měla plná ústa řečí, jak se postarají o běžného člověka. Najdou se dodnes lidi, kteří tomu věří.

To, co uvádíte, není ani ta příslovečná špička ledovce. Množství nedokumentovaných lidí na Západě je obrovské. Mluvil jsem s britským odborníkem (Británie nemá ani občanské průkazy), který mi říkal, že nevědí, kolik je v Británii vlastně lidí. Respektive vědí, ale tak plus mínus dva miliony! Ilegálů všeho druhu je v Evropě dnes obrovské množství. Francie a Německo jsou na tom také velmi špatně.

Musím se smát, když naše neziskovky nebo ministerstvo vnitra tvrdí, že je u nás dejme tomu padesát uprchlíků. Ano, to jsou ti, kteří oficiálně sedí v detenci. Stačí se projít Prahou a poslouchat, jak často uslyšíte arabštinu od skupinek zvláštních jedinců, kteří nevypadají ani na blahobytné turisty, ani na studenty vysokých škol.

Schengenský systém se bohužel stal rájem pro zločinnost, včetně pašování lidí.