Před časem jste opustil SPD pro nespokojenost s tím, jak hnutí uvnitř funguje. V jaké oblasti jste poprvé zaznamenal, že podle Vás není všechno v pořádku?

Na nejnižší úrovni fungovala demokracie a týmová práce. Problém je, jakmile se časem začnete dostávat v hierarchii výše, začnete narážet na diktaturu. Přesto, že jste v hnutí lidu, zjistíte, že lid nerozhoduje. Buňky jednotlivých krajů a Pražských obvodů fungují více méně na demokratické úrovni. Problém začíná, když má vrcholové vedení respektovat usnesení nižších organizačních složek. 

Co bylo hlavním impulsem vašeho odchodu? 

To nebyl hlavní impuls, to byla poslední kapka. Bylo to kvůli komunálním volbám, které byly jasným důkazem (ne)přímé demokracie. Lidé, kteří zvedli SPD zespodu, musejí mnohdy čekat na členství dva roky, ale na pozice kandidátek na prvních místech dá celorepublikové vedení lidi, které nikdo nezná.  V Praze pan Novák, předseda pražské organizace, představil nikým zvoleného kandidáta pana Hynka Berana na 1. místo kandidátky Prahy jedna. Jan Čížek dosazen bez historie v SPD na post pražského volebního managera, vydavatele novin „Na vlastní oči“, které prezentuje jako spasení do voleb, si vůbec neuvědomuje, jak hanlivými články a svým vystupováním odrazuje chuť členů dále v hnutí aktivně působit. Chování vedení SPD funguje ve smyslu „jestli chceš být členem, tak buď zticha a makej“. Nic proti tomu „makání“, členové SPD pracovali velmi usilovně, ve svém volné čase a na své vlastní náklady, protože co se financí týká, tak nikdo z řadových členů nedostal od SPD nic.

Můžete blíže popsat dění kolem loňských komunálních voleb a překvapivého vývoje kolem Vaší kandidátky na Praze 2?

Jak jsem říkal, to už byla poslední kapka. V té době jsem již věděl, že o lídrech kandidátky a volitelných místech rozhoduje vždy vedení a členská základna může rozhodovat jen o zbytku. Povinně nám byl na první místo Prahy 2 dosazen Vladimír Frajt, který se však neobtěžoval ani přijít na naši schůzi, natož aby přidal ruce k dílu.  Kromě toho se účelově přestěhoval na Prahu 2 jen pár dnů před tím, než měla být kandidátka podána. To vše v době, kdy jsme sestavili kandidátku, kde lídrem byla naší organizací Prahy 2 demokraticky zvolena Klára Samková. Na další pozice byli kandidáti na schůzi nominováni a o jejich pořadí se rozhodovalo volbou. My jsme „pomoc“ vedení na Praze 2 nepotřebovali: měli jsme připravenou kandidátku a vymyšlenou volební kampaň, zabezpečenou vlastními silami. O tomto jsme vedení informovali. Vedení však neakceptovalo ani žádný kompromis. Když nebylo úplně 100 %, jak chtělo vedení, raději kandidátku na Praze 2 nepodali a zahodili tak práci desítek lidí. Kláru známe velmi dobře a pro Tomia to taky není nový cizí člověk. Proto jsme jednání vedení vůbec nechápali. Všeobecně předvolební atmosféra odpovídala volebnímu výsledku. Podobné to totiž bylo všude po celé republice. Diktatura vedení v podobě dosazených lídrů, které nikdo nikdy neviděl, kteří nám byli prezentováni jako profesionálové ve svém oboru a kteří se ani neobtěžovali přijít na schůzi svých místních organizací a natož získat důvěru členů. To vše frustrovalo poctivé členy a sympatizanty, kteří již ani neměli chuť zopakovat úspěch parlamentních voleb. Vedení SPD se vyznačovalo naprostou arogancí, stále podceňovalo sílu kolektivu místních organizací SPD, které byly ignorovány. Tato zcela antidemokratická politika vedení SPD vedla k výsledku komunálních voleb tak jak je známe. Vedení ovšem přičetlo neúspěch právě lidem, kterým před tím nedovolilo ani kandidovat ani pracovat a začalo na ně házet špínu. To vedlo k odchodu mnoha slušných lidí z SPD.

Snažil jste se dle vašeho mínění špatné fungování uvnitř hnutí změnit nebo přijít s nějakými návrhy? Jak na to vedení reagovalo?

Naše návrhy byly naprosto konkrétní a propracované. Stavěli jsme – mimo jiné – na spolupráci jednotlivých základních organizací SPD napříč kraji. To ovšem bylo pro vedení neakceptovatelné, protože cílem byla naopak separace: Kdyby se totiž spojily skupiny SPD napříč republikou, vznikla by příliš silná základna, která by ohrožovala vedení. Požadovali jsme jasnou organizační strukturu a komunikaci centra s místními články SPD, vzájemný respekt vedení a místních organizací. Na strukturu organizace jsme vypracovali návrhovou studii, která na grémiu byla přijata s aplausem, ale v zákulisí opomíjena. Faktem je, že vedení naprosto odmítalo i finančně podporovat činnost místních a krajských sdružení. Od členů očekávalo, že budou pracovat nejen zdarma, s tím by problém nebyl, ale že budou i stranu finančně donekonečna dotovat. Například jste mnohé z nás určitě viděli v ulicích v černých tričkách s logem SPD. Tyto trička jsme si museli koupit z vlastních zdrojů. Přitom SPD dostávala a dostává příspěvky od státu. 

Hnutí Tomia Okamury má v názvu přímou demokracii, funguje přímá demokracie také uvnitř hnutí? Řídí se tím vedeni?

Nikoliv. Ze začátku nám řekli, ať si to organizujeme, jak chceme, hlavně ať máme lidi. Ve chvíli, kdy jsme byli fungujícím celkem, nám začali diktovat kam nesmíme. Dokonce to eskalovalo tak daleko, že mně osobně bylo zakázáno spolupracovat se členem ze Štětské SPD Jakubem Leskotou.  Spolupráce s ním nás však posunovala vpřed, a tak jsem jej jako předseda SPD Praha 2 požádal o pomoc s komunikací a veškerou organizací. Nebral jsem to a ani to neberu úkorně, ale chci říci, že jsem do provozu SPD Prahy 2 vkládal nemalé osobní prostředky ať do zázemí tak do provozu. Výsledkem byla fungující organizace SPD na Praze 2, s přesahem do dalších městských částí. Dnes na Praze 2 žádná organizace SPD neexistuje, tedy papírově možná ano, ale od mého odchodu neproběhla žádná místní schůze, což podtrhuje samotný záměr projektu „Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura“. 

Na nejnižší úrovni v samostatných buňkách SPD demokracie fungovala. Problémy demokracie však začínali již na první úrovni vedení a čím výše se setkáte s lidmi, kteří mají osobní zájmy, tím méně se dočkáte diskuse. 

Kdyby se vedení hnutí řídilo tím, co hlásá, tedy přímou demokracií, tak by lidé neodešli. Na schůzích se něco projedná, ale všichni vědí, že to je více méně ztráta času, protože hlavní slovo má vedení, a to si jakékoliv rozhodnutí změní, pokud bude chtít.  Kdyby se dodržovala hesla, která si SPD zadala a které členové dodržovali, pak by to byla skutečná demokracie.