Francouzská policie provedla spektakulární zásah proti domnělému „šéfteroristovi“ z Paříže. Může být s výsledkem spokojena? Kdybyste vy měl odpovědnost za vyšetření masakru, jak byste postupoval? Šlo dnes podle vás o velký posun ve vyšetřování, nebo spíše o akci na uklidnění veřejnosti?

Úspěšný zásah proti jednomu z vedoucích islamistických teroristů bych označil slovy „mrtvý terorista, dobrý terorista“. Francouzská společnost to samozřejmě přijala s uspokojením, někteří možná i uklidněním. Ale z hlediska zlepšení bezpečnostní situace v Evropě se toho moc nezlepšilo. Muslimů, kteří nenávidí Evropany, přestože žijí v Evropě, mnohdy za jejich peníze, jsou evidentně miliony a vytvářejí téměř nevyčerpatelnou zálohu bojovníků. A další přicházejí. Zlikvidovaný zločinec byl vzhledem k počtu svých bojovníků tak na úrovni velitele družstva, tedy žádná velká šarže.

Nad ním jsou vyšší, kteří nejdou do boje s kalašnikovem nebo vestou nacpanou trhavinami. Ti svoje životy neriskují v boji za islamizaci Evropy. Pobití několika a zatčení několika desítek islamistických teroristů mohou jejich vůdcové ve srovnání s počtem pobitých civilních nevěřících, v boji padlých policistů, mnoha zraněnými a vyvolaným strachem považovat za taktické vítězství získané prakticky zadarmo. V početných muslimských rodinách si takové ztráty běžně ani moc nevšimnou. V případě teroristů je situace ilustrativním dokladem muslimského pohledu na svět. Padli v boji za víru, takže budou po generace uctíváni jako hrdinové-mučedníci (šahídové) plnící povinnost džihádu. Členové jejich rodin získají větší vážnost a různé materiální výhody v rámci muslimské komunity. Teroristé opírající se o islám nejsou v Evropě žádnou novinkou. Všichni jsou buď legální či ilegální imigranti, případně takzvaní uprchlíci, nebo jejich potomci. Ti současní se mohou projevit zítra, ale také za dvacet let. Všechny spojuje islám, ať se to vrcholnému reprezentantu ANO Pelikánovi líbí, či nikoli. V Paříži naopak žije řada Afričanů, kteří jsou křesťané z bývalých kolonií. Žádné problémy s nimi na rozdíl od muslimů nejsou a řada z nich slouží u policie a v armádě.

Média přinášejí informace o tom, že část atentátníků vyrůstala v bruselské čtvrti obývané muslimy, která má být veřejně známa jako semeniště džihádismu. A není sama: V západoevropských metropolích existují tzv. no go zóny, kde bují bída, zoufalství a sociální vyloučení. Je chyba evropské společnosti, že nechala věci zajít tak daleko a muslimy zahnala do ghett? Jak byste věc řešil v první řadě bezpečnostně – aby tam zkrátka nevyrůstali další atentátníci – a poté i sociálně?

Takzvané no go zóny jsou výsledkem stupidní politiky Francie a dalších zemí EU zaměřené na získání levných pracovních sil, levnějších než domácí. Jedná se tedy původně o výsledek ziskuchtivosti a chamtivosti zaměřené proti vlastním spoluobčanům. Bohužel se ukázalo, že většina imigrantů z Afriky a okolí, především muslimů, nemá o práci zájem. Bohaté sociální dávky je k něčemu takovému nenutily. V některých oblastech jich až 80 % nepracuje již několik generací. Zájem o vzdělání je minimální, protože peníze od státu přicházejí bez vztahu k práci i odbornosti. Zahálka, zvláště stabilně placená, vede vždy ke zločinu; a nejlevnější zábavou je sex. O jeho početné výsledky se opět postará sociální stát nevěřících. Příslušníci majoritní pracující společnosti, kteří se snaží přežít v systému, jenž neustále likviduje střední třídu, naopak musí zodpovědně omezovat počet dětí, aby je nepřivedli do chudoby. Stát se o ně příliš nestará, většinou je spíš šikanuje a nezaslouženě zvýhodňuje imigranty. Můžeme mluvit o dlouhodobé systémové nespravedlnosti.

Na druhé straně ani sociální dávky neumožňují chronicky nepracujícím dosáhnout životní úrovně většiny pracujících obyvatel, natož světa prezentovaného především v americké filmové produkci. Výsledkem je závist a z ní plynoucí nenávist. Vzhledem k tomu, že nepracující jsou většinou původně mimoevropští migranti či uprchlíci, převážně muslimové, zatímco pracující jsou etničtí Evropané a křesťané, dostává vztah rozměr rasového a náboženského napětí. Výsledkem je kromě jednosměrné kriminality, především obchodu s drogami a násilných činů, tendence vytvářet pospolitou komunitu. Tam lze žít po svém, podle své víry a mezi sobě podobnými. Až na výjimky nebyl do ghett či takzvaných no go zón nikdo zahnán, tím méně majoritní společností. Soustředění je zcela dobrovolné. Opět lze připomenout, ba přímo zdůraznit, že integrace imigrantů křesťanů do původní evropské společnosti, a to bez ohledu na jakousi barvu pleti, etnicitu či rasu, je ve srovnání s muslimy nesrovnatelně úspěšnější. Pokud budou ghetta v rámci jakýchsi bludných evropských pseudosociálních a multikulturistických programů rozptýlena, vytvoří se za určitou dobu samovolně znovu. Výsledkem ovšem bude jednoznačný nárůst rasismu v evropské komunitě, a to s jednoznačnými politickými důsledky. Řešením je pouze deportace osob, které celoživotně jen parazitují na většinové společnosti, do země původu, a to bez ohledu na občanství, udělené nikoli za přínos k blahobytu a loajalitu z hlediska hostitelské země. Mírové spolužití paralelních nepřátelských světů, kde jeden pracuje a druhý parazituje a ještě škodí, je nereálné, což dokazuje praxe v délce několika generací.

Množí se články s vyzněním „ono to bez Ruska v Sýrii asi opravdu nepůjde a zdá se, že Putin je z izolace venku, protože ho všichni potřebují“. Stručně řečeno – je to pravda?

Prezident Putin, potažmo Rusko, nikdy v opravdové izolaci nebylo. Ta je pouze záměrně vytvářena v Evropě státy NATO a EU. Cílem je zničení Ruska jako silného a bohatého státu podporujícího svoje občany a jeho přeměna ve zbídačenou kolonii ukrajinského typu ovládanou několika skupinami oligarchů. Jenže NATO a EU představují jen zlomek planety. V Sýrii Rusko začalo jako první opravdu bojovat s islamistickými teroristy, ať se nazývají ISIL, nebo umírněná opozice. Díky Rusku museli někteří sponzoři Islámského státu, včetně Francie, přestat s komedií a zahájit opravdový boj. Najednou nevadí, že francouzské bomby pobíjejí ve městě Rakka civilisty. Kdyby to byly ruské bomby, následoval by v evropských médiích nenávistný povyk. Rusové rovněž jako první udeřili na konvoje s kradenou ropou směřující do Turecka, hlavního sponzora ISIL. Dokladem je vyjádření šéfa tamní rozvědky doporučující Islámský stát oficiálně uznat. Po útocích v Paříži je to ukázkový doklad politiky státu, který se chce připojit k EU v rámci programu EUROMED a zároveň je členem NATO, které se zaklíná bojem proti mezinárodnímu terorismu. Evropa se nevyhne novému posouzení programů jako EUROMED i vztahu k Turecku, které směřuje stále ostřeji spíše k Saúdské Arábii než do Evropy. Reprezentanti NATO a EU by Putina v Sýrii nejraději neviděli, ale on je bohužel realitou, kterou vnímá pozitivně stále větší počet Evropanů bez ohledu na nevalné výsledky neobjektivní protiruské kampaně v médiích. Vztah evropské veřejnosti k Rusku se stále více liší od vztahu evropských reprezentantů k Rusku. Obdobný vývoj je i z hlediska islamizace Evropy.

Ministr vnitra Milan Chovanec naznačil, že pokud Německo řekne uprchlíkům „stop“, mohou začít přecházet i přes naše území. Považujete to za pravděpodobné? Jak bychom se v tom případě měli bránit? Jsou zde otázky početních stavů policie, rozpočtu... Asi nic moc pro takový úkol.

Vláda paní Merkelové, která už evidentně nereprezentuje Německo a vůli jeho občanů, se bude snažit pod různými záminkami to „stop“ oddalovat. Pokud by se německé hranice opravdu uzavřely, nebudou ilegální imigranti proudit přes nás, neboť nikam nedojdou – a mohou zůstat u nás. Jestliže se zavřou hranice Německa, zavřou se ještě pevněji hranice Polska. A polská armáda je o něčem jiném než naše, zvláště s podporou politické reprezentace a většiny národa. Rovněž ze Slováků ještě EU nevytloukla vlastenectví. Můžeme se tedy dočkat lecčeho včetně masové ilegální imigrace podporované většinou politické reprezentace v rozporu s názorem výrazné většiny národa. Jako nejlepší řešení bych označil změnu vládnoucí garnitury. Jedinou možností je masové vystoupení občanů, které vedlo roku 1998 k pádu vlády prezidenta Klause a pravděpodobně by bylo smetlo i vládu premiéra Nečase, kdyby včas neukončila svoji ostudnou existenci.

Jinak musíme počkat do parlamentních voleb, kde se ukáže, zda chtějí naši občané žít v evropské, či islámské zemi evropského rasistického etnicko-sociálního inženýrství, nebo prosazovat svoje názory. Zvýšení početních stavů policie nic nezmění, pokud politici budou bránit tomu, aby efektivně bránila naše hranice před islámskou invazí. Dokladem stavu policie je i fakt, že v bezpečnostní zprávě je Blok proti islámu opakovaně označován jako extrémistická organizace. Přitom tento názor vyrábí jeden odborník na extremismus a naprostá většina policistů s ním nesouhlasí. Odpovědnost za šíření takového nesmyslu je ovšem na konkrétních osobách ve velení policie, které ho schválí jako oficiální dokument a následně dovoluje zveřejnit, a tím i zneužívat proti vlasteneckým silám ve společnosti. Možná by neškodilo, kdyby odpovědné osoby na policejním prezidiu tuto situaci vysvětlily.