Je pro vás jako odborníka na zemědělství a potravinářství výsledek českého boje proti dvojí kvalitě potravin v rámci EU prohrou na celé čáře, přestože se ho eurokomisařka Věra Jourová snaží vydávat div ne za vítězství domácích spotřebitelů?

Není to prohra na celé čáře. Napsal jsem k tomu komentář na portál Vitalia a shrnu z něj to nejpodstatnější. Za prvé, problém dvojí kvality potravin ve smyslu toho, že je ve stejném obalu potravina trochu nebo hodně odlišného složení, řeší především země střední a východní Evropy. A to ještě jen některé, třeba Poláci to tolik neřeší. Původní země EU to moc nezajímá. Čili bylo celkem jasné, že se asi nic převratného nestane, byť předseda Evropské komise Juncker prohlašoval, že dvojí kvalita nesmí být. Bylo zřejmé, že tak, jak si to naši politici představovali, to bylo neprosaditelné. Na druhou stranu se nějaká formulace do evropské legislativy dostala. Navíc tím, jak se o tom hovořilo – a to si myslím, že je správná cesta, a ne všechno regulovat, až se uregulujeme k smrti, ale působit na spotřebitele osvětově, poukazovat na problémy – tak celá řada výrobců, co byla spojena s dvojí kvalitou potravin, přizpůsobila své receptury tak, že do různých zemí už dodávají výrobky stejného složení. Takže se tak úplně neprohrálo. Tím, že se to téma otevřelo a že se o něm hodně mluvilo, tak někteří výrobci zareagovali tím způsobem, aby tam ten rozdíl – ta tzv. dvojí kvalita – nebyl.

Nepovažujete tedy za problém, že se ve stejném obalu nabízí v Česku méně kvalitní zboží než v západních zemích?

Když dáte potraviny jiného složení do stejného obalu, tak je to něco podobného, jako když dáte podobný název zboží rozdílného výrobce. Nebo když dáte nějakou grafiku, která má ve spotřebiteli něco vzbudit, ale přitom nevypovídá o tom, co uvnitř opravdu je a od koho to je. Tím chci říct, že metod dvojí kvality nebo jistého klamání spotřebitele je strašně moc. A vzhledem k tomu, že v Evropské unii se vyrábí několik set tisíc výrobků potravin, tak jestli si někdo představuje, že těchto několik set tisíc výrobků lze regulovat jedním zákonem, tak to není možné. Buď by to muselo jít do strašných detailů, což by přineslo velkou byrokracii a ve výsledku by to zdražilo potraviny, nebo by to bylo vágní, což je vlastně to, co se stalo. Ale je to alespoň nástroj tlaku veřejnosti, který se nějakým způsobem projevuje. Takže to za totální prohru nepovažuji. Naopak si myslím, že se ta věc posunula.   

S hlasy, že i po tomto schválení tohoto nařízení EU zůstáváme odpadkovým košem Evropy, tedy nesouhlasíte?

Ale kdo to říkal? Máme před evropskými volbami a říkali to europoslanci Sehnalová, Pospíšil a ti, co kandidují do Evropského parlamentu. Musíme si uvědomit, proč a hlavně kdy to ti lidé říkají. Pospíšil o tom nikdy nic neříkal, ale před evropskými volbami se toho chopil. Paní Sehnalová se tomu věnuje léta, ale také na tom udělala svou politickou kariéru. Proč ne, nějaký výsledek to mělo. Ale upřímně, nutí vás někdo ty výrobky kupovat? Nenutí. Máte to složení, byť je jiné, napsané na obale? Máte. A těch výrobků dvojí kvality je pár set, možná jen pár desítek, tak nekupujme potraviny dvojí kvality a bude vymalováno. Na to nepotřebujeme nové zákony.