Je pro vás jako odborníka na zemědělství a potravinářství výsledek českého boje proti dvojí kvalitě potravin v rámci EU prohrou na celé čáře, přestože se ho eurokomisařka Věra Jourová snaží vydávat div ne za vítězství domácích spotřebitelů?

Není to prohra na celé čáře. Napsal jsem k tomu komentář na portál Vitalia a shrnu z něj to nejpodstatnější. Za prvé, problém dvojí kvality potravin ve smyslu toho, že je ve stejném obalu potravina trochu nebo hodně odlišného složení, řeší především země střední a východní Evropy. A to ještě jen některé, třeba Poláci to tolik neřeší. Původní země EU to moc nezajímá. Čili bylo celkem jasné, že se asi nic převratného nestane, byť předseda Evropské komise Juncker prohlašoval, že dvojí kvalita nesmí být. Bylo zřejmé, že tak, jak si to naši politici představovali, to bylo neprosaditelné. Na druhou stranu se nějaká formulace do evropské legislativy dostala. Navíc tím, jak se o tom hovořilo – a to si myslím, že je správná cesta, a ne všechno regulovat, až se uregulujeme k smrti, ale působit na spotřebitele osvětově, poukazovat na problémy – tak celá řada výrobců, co byla spojena s dvojí kvalitou potravin, přizpůsobila své receptury tak, že do různých zemí už dodávají výrobky stejného složení. Takže se tak úplně neprohrálo. Tím, že se to téma otevřelo a že se o něm hodně mluvilo, tak někteří výrobci zareagovali tím způsobem, aby tam ten rozdíl – ta tzv. dvojí kvalita – nebyl.

Nepovažujete tedy za problém, že se ve stejném obalu nabízí v Česku méně kvalitní zboží než v západních zemích?